Havlíček: Potřebujeme nový typ státu i práva. Současné kutilství je nebezpečné | info.cz

Články odjinud

Havlíček: Potřebujeme nový typ státu i práva. Současné kutilství je nebezpečné

KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | V tom tragickém a někdy i groteskním mumraji, jímž žijeme, chci se dnes zastavit u jedné, zdánlivě okrajové, podle mne však klíčové „drobnosti“. Povšimli jste si, kam se ubírá dnešní právo? Myslím, že jeho „džípíeska“ by si vystačila se šesti ukazateli.

1. Detailizace. To je jednoduché. Zkrátka upravíte každou drobnost výslovně, přitom však demonstrativně (například uložíte provozovateli zoologické zahrady, aby zabránil hromadění osob tam, kde něco takového lze očekávat, a pro jistotu mu připomenete, že jde nejen o dětská hřiště, odpočinkové zóny, atrakce apod., ale také o „prostory před záchody“). Čím víc detailů takto „normativně“ shromáždíte, tím větší pravděpodobnost, že rozum půjde stranou. „Apod.“ vás jistí, kdybyste na něco zapomněli.

2. Infantilizace. To je ještě jednodušší. Regulujete pitomosti, o nichž by normálního člověka nenapadlo, že by byly právem regulovatelné. Například normotvůrce „rozhodne právem“, že skládačka (puzzle) sestávající z více než 500 částí není hračkou. Nebo že hračkou naopak je nejen výrobek navržený nebo určený ke hraní dětem mladším 14 let, ale také výrobek navržený nebo určený vedle hraní i k dalším účelům. Ale to jsem vybral jen čirou náhodou, infantilizaci zdaleka netřeba hledat jen v předpisech o hračkách.

3. Chaotizace. Zavedete ji třeba tak, že zakážete všem osobám přítomnost v maloobchodních prodejnách potravin v čase mezi 10:00 hod. a 12:00 hod., a to s výjimkou osob starších 65 let věku a majitelů a zaměstnanců provozovatele prodejny. Druhý den zákaz zrušíte. Několikrát změníte vymezenou dobu. Úmysl bohulibý. Jen nikdo přesně neví, jak ten úmysl vlastně měl znít, aby byl také správný.

4. Kauzalismus. Spatří-li někdo z pomazaných (ne z nás obyčejných, samozřejmě) cokoliv nového, přijmeme zákon. Známý příklad: podvod je podvod. Ale my jsme už dávno vymysleli speciální úpravu pro podvod pojistný, úvěrový, dotační a bůhvíjaký další. Přijde-li další krize, víme proto už zcela jistě, že krizový zákon nám nestačí, potřebujeme speciální úpravu na jakýkoliv pohyb každého jednoho koronaviru (vody, větru atd.).

5. Blending. Věc, která bobtná už léta letoucí, ale s pandemií nabobtnala do mimořádných rozměrů. U některých ušlechtilých nápojů platí: smícháte-li je v určitých poměrech, získáte nápoj možná ne tak aristokraticky ušlechtilý, ale mnohým jazýčkům příjemněji chutnající. V jazykovědě se tímto pojmem označuje specifický případ tvorby slov, někteří ovšem říkají, že jde spíše o jazykovou kontaminaci.

My jsme blending zavedli do práva, kde spolu s tzv. novým dualismem (máme tu právo a pak tu máme paraprávo, které není právo, ale vypadá jako právo, kejhá jako právo, chodí jako právo, až je za právo začneme zaměňovat) vytváří vskutku působivou směsici zejména v poslední době. Navenek je to dnes třeba odborný spor (kterým se zabývá i Ústavní soud) o to, co je vskutku právo jako normativní systém, co jsou opatření obecné povahy a co je to „něco“ někde mezi tím, s čím v těchto měsících žijeme.

6. Kutilství. To s tím vším úzce souvisí a umožňuje to, aby se kolečka točila. Podstatou je, že exekutiva vydá předpis (nebo „předpis“), a protože je zřejmé, že je nejasný, na tiskové konferenci jej vyloží. Myslel jsem, že jediným, kdo může právní normy závazně vykládat, je soud. Když to ale ukutíte dobře, soud nemá šanci. Norma je přijata, vyhlášena, vyložena a zase zrušena dřív, než se k ní nějaký soud dostane. Platí to prakticky ve všech sférách. R. Sárközi např. ve včerejších Lidových novinách příznačně popisuje: „Z pokynů ministerstva školství není zřejmé, kdy jde o nezávazná doporučení a kdy se jedná o povinnost vyplývající z nových změn legislativy. Ministerské manuály způsobily spíše zmatek. Robert Plaga nakonec rezignovaně prohlásil, že se ředitelé škol mají řídit zdravým rozumem, nikoliv ministerskými manuály. Ministerstvo umístilo na svůj web výklady původních doporučení, kde tvrdí opak toho, co bylo obsahem manuálů pro školy, čímž byl chaos dovršen!“

Už dlouho tvrdím, že dnešní euroatlantický stát a jeho právo je konstrukce v této podobě zcela nevyhovující a odsouzená k zániku. Dialektický problém spočívá v tom, že stát a právo nelze nahradit ničím jiným než zase státem a právem, a proto si toho společnost nevšímá: co by nás na tom zajímalo, když stát opět bude „jen“ státem a právo „jen“ právem? Že bude jiným státem a jiným právem? Ale jděte: celebrity o tom nemluví a na prvních stránkách internetových portálů, novin ani televizí o to nestojí, tak jakýpak problém?

Jen se pak ovšem pořád divíme, že si nedovedeme poradit s koronavirem, s uhlíkovou stopou, s terorismem, s oteplováním, se suchem, s ekonomickými krizemi, s rasismem, s táním ledovců, s globalizací, s válkami, s chudobou, se záplavami a s kdečím dalším. Bodejť by ano, když se pro nás stalo mantrou pořád jen bojovat – proti něčemu nebo za něco (tvrdíme), ve skutečnosti jedna část rozštěpené společnosti proti druhé.

Metody a prostředky tohoto boje jsou přinejmenším stejně bizarní, jako byly ty, které v minulém režimu vedly třeba ke každoročnímu boji o zrno. Vážně si někdo myslí, že koronavirus porazí nekonečná multiplikace statistik, přímé přenosy a stovky právních a paraprávních předpisů? Ne, to tedy ne. S koronavirem se někdo (lékaři, farmaceuti, výzkumníci, zdravotnický personál) nakonec vypořádá, ale na jeho místo nastoupí jiný, řádově obdobný generátor společenské krize. Skutečné řešení může přinést jen nový typ státu a nový typ práva. Což ovšem prakticky nikoho nezajímá.

JUDr. Karel Havlíček se zabývá filozofií práva a právnickým nakladatelstvím. Je zakladatelem Stálé konference českého práva.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud