Havlíček: Soudce Výborný rozhodovat měl. Jinak co Čech, to podjatý | info.cz

Články odjinud

Havlíček: Soudce Výborný rozhodovat měl. Jinak co Čech, to podjatý

KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Rozhodnutí Městského soudu v Praze o opatřeních ministerstva zdravotnictví v souvislosti s pandemií jako by už bylo poměrně dávnou minulostí, začala se ale opět řešit případná podjatost soudce Štěpána Výborného. Podle Soudcovské unie bylo vše v pořádku, podle ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za ANO) nikoliv. Jak to tedy celé je? 

Situace je komplikovaná a nepřehledná. Dříve co Čech, to muzikant. Dnes v podstatě nový disent, umínění muzikanti žesťových nástrojů potají prostřihávají otvory pro náústky, nebo se z nich, z náruživých kuřáků či z lidí, kteří se prostě chtějí najíst nebo napít, stávají rouškoví podbradníci mezi disciplinovanými rouškaři. Melodičnost lidu se utápí v kalném toku pandemie a boje proti pandemii, které společně plodí krize sociální, ekonomické, psychické a kdovíjaké další.

Na právní scéně se nepřehlednost zatím ještě příliš neprojevuje, protože věcně toho koronavirálního v tak krátké době nestihlo mnoho doputovat na prkna soudních síní. A tak se v dosud jen poblikávajících světlech justičně mediálních lampiček objevují za normálních okolností kauzy spíše okrajové a soudy klopotně řeší více formu než obsah.

Co mám na mysli: například usnesení Ústavního soudu o ústavní stížnosti proti aktům vlády a ministerstva zdravotnictví o vyhlášení nouzového stavu a přijetí různých krizových opatření zatím příliš pozornosti sdělovacích prostředků nepřitáhlo a rozhodnutí Městského soudu v Praze o opatřeních ministerstva v souvislosti s pandemií jako by už bylo poměrně dávnou minulostí. Co na tom, že se k jejich věcným stránkám budeme muset vracet později (a ještě se budeme v té diskusi pěkně potit), když tu máme příležitost změnit trochu téma a vynést na světlo překvapení?

Takže se na pár chvil stala hitem sociálních sítí a poté i médií podjatost. Soudce pražského městského soudu Štěpán Výborný, který se jako předseda senátu podílel na zmíněném rozhodnutí – možná s trochou neortodoxního přístupu – má otce a bratra. To není nic mimořádného, to má kdekdo. Mimochodem: oba znám a oba jsou výborní (s malým i velkým „v“), což bych možná ani neměl přiznávat, protože tak mohu též upadnout v podjatostní podezření.

„Soudcův otec je bývalý soudce Nejvyššího správního soudu,“ upozornili někteří pozorní pátrači, „a co horšího, bratr Štěpánův, Marek, je členem Poslanecké sněmovny, jejího Ústavně právního výboru, a k tomu ještě býval předsedou opoziční politické partaje!“ Co když byl při výkonu soudcovské funkce v tomto případě podjatý?!

Inu, něco by na tom mohlo být. Jak říká soudní řád správní, soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. „Já být na místě toho soudce, tak se vyloučím,“ řekla ministryně spravedlnosti Marie Benešová pro Českou televizi. Vyjadřuje-li se takto vysoký vládní činitel, navíc ještě „z právní branže“, nelze to jen tak vzít na lehkou váhu.

Na twitterovém účtu Soudcovské unie se vzápětí objevil opačný názor: „Z judikatury k otázce podjatosti soudce vyplývá, že pokud by se soudce vyloučil při přezkumu opatření obecné povahy ministerstva pouze pro vztah k bratru opozičnímu politikovi, bez dalších závažných důvodů, porušil by tím své povinnosti a právo účastníků na zákonného soudce.“

Nečiním si nárok na roli arbitra. V ryze právní poloze by to ani nešlo, to je věc soudu. Je tu ale několik důležitých aspektů, k nimž poznámka neuškodí. Míním je zcela obecně.

Především platí (a dávno tak problém vnímají autority včetně Evropského soudu pro lidská práva), že je sice důležité to, jak případné zpochybnění nepodjatosti soudce pociťuje účastník řízení, ale rozhodující je poctivý rozbor skutečností, které k eventuálním pochybnostem vedou, jak se shoduje i komentářová literatura.

Nejde tu ve skutečnosti o nic jiného, než že účastník či jeho zástupce nemohou jen tak lehce „vyhodit soudce ze sedla“, když najdou jakoukoliv pochybnost. Ani samotný soudce nemůže „sám sesednout“, kdy si vzpomene. To by princip zákonného soudce vzal dávno za své.

Excelentně to vyjádřil renomovaný a uznávaný odborník Antonín Mokrý, když charakterizoval nestranného soudce slovy: „podle svého vědomí a svědomí je nezávislý na projednávané věci a stranách sporu v tom smyslu, že je vůči nim neutrální, že vůči nim nemá předsudky, sympatie ani antipatie, že strany sporu jsou v jeho očích zcela rovné, že žádná z nich nemá v jeho očích apriorně žádnou výhodu ani nevýhodu, přednost ani nedostatek a že tedy bude moci věc posuzovat zcela nezávisle a svobodně.“

Pokud jen tak bezstarostně připustíme, že pochybnost o nestrannosti a nepodjatosti soudce řešícího věc, v níž vystupuje jako účastník ministerstvo řízené koaličním ministrem, vyvolává příbuzenský vztah soudce s opozičním poslancem a bývalým soudcem Ústavního a Nejvyššího správního soudu, když přitom námitku podjatosti ani účastník nevznesl a soudce sám se podjatým necítil, pak se už neutápíme v toku pandemie a boje proti pandemii, nýbrž v toku politiky a boje všech proti všem. Potom bychom se ovšem mohli dočkat krizí, o jakých se nám ani nesnilo.

JUDr. Karel Havlíček se zabývá filozofií práva a právnickým nakladatelstvím. Je zakladatelem Stálé konference českého práva.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud