Havlíček: Zákony nebyly na pandemii připravené. Mají do budoucna počítat se suchem či padáním trakařů? | info.cz

Články odjinud

Havlíček: Zákony nebyly na pandemii připravené. Mají do budoucna počítat se suchem či padáním trakařů?

KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | „Po časech krizových se bude podrobně řešit ústavnost a zákonnost jednotlivých kroků, odpovědnost, vyplavou na povrch škody skutečné i nafouklé bubliny. Na přetřes přijde i otázka trakční role práva: (zda a do jaké míry má předvídat abychom například dopředu více méně věděli, co bude následovat, když dorazí epidemie, když vyschnou studny, když se potoky rozvodní ve veletoky, nebo když z nebe začnou padat trakaře), anebo zda setrváme ve stavu – rozhodně nikoliv blažené – právní nevědomosti,“ komentuje pro INFO.CZ aktuální právní dění související s koronavirovou pandemií právní filozof Karel Havlíček.

Vláda svým usnesením č. 194 z 12. března 2020 (publikováno pod č. 69/2020 Sb.) vyhlásila nouzový stav. Jako důvod bylo uvedeno „ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky“. Informací má každý podle svého založení: tvrdí příznivci vlády jich mají dost a mají v nich jasno, tvrdí odpůrci vlády málo a spatřují v nich chaos. Lidé o nich nejprve diskutovali vlažně, poté vášnivě, nejprve osobně, poté na distanc, vláda a všechny „běžné“ i mimořádně do chodu uváděné, ba dokonce nově zřizované orgány a instituce jedou na plné obrátky, což vyniká o to více, že občanský život je do značné míry právě povahou nouzového stavu utlumován a uchýlil se k šití roušek, což měla zařídit vláda. Poslanecká sněmovna se vyprázdnila, Senát přišel s kreativní inovací „úsporného formátu“, která bezděčně signalizuje, že možná máme v našem demokratickém (parlamentním) systému nějaké netušené rezervy.

Vláda – a v podstatě všechny vlády světa – v reakci na nepředpokládaný úder vyšší moci ovšem nevytáhla jen stavidla prakticky neohraničitelné diskuse, nýbrž také stavidla nové normotvorby. Jen v době od 12. do třetí odpolední hodiny 19. března do Sbírky zákonů přibylo 31 usnesení (a další tři nařízení) vlády, která se týkají krizových opatření souvisejících s nouzovým stavem. Ta čísla ale nemají velkou vypovídací hodnotu, protože tok nových předpisů má charakter povodně – a nelze se příliš divit, že se také jako povodeň chová. Jakmile jde o povodeň, jde vždy také o koryto. Pro tento případ nemám na mysli nějaké funkce či pozice (i když na to také dojde, to je více než jisté, a nebude to dlouho trvat), nýbrž stav, kdy zkrátka rozvodněnému toku regulérní řečiště nestačí a sem tam nekoordinovaně zaplaví okolní krajinu. Prostě se „něco přehlédne“.

Usnesením vlády č. 82/2020 Sb. byl (zatím na deset dní) zakázán maloobchodní prodej a prodej služeb ve většině provozoven. Zároveň bylo taxativně stanoveno několik výjimek (které se týkají, jak říká usnesení, vyjmenovaných „prodejen“), pro něž navíc platí, že zboží a služby se „převážně prodávají nebo nabízejí v dané provozovně“.

Okamžitě se ozvali auditoři, účetní a daňoví poradci – jak je to prý myšleno. Ministerstvo financí ústy svého ředitele vnějších vztahů a komunikace tedy po dvou dnech sdělilo (celkem lakonicky; tak lakonicky, že asi popletlo čísla vládních usnesení, ale to je jen moucha), že „zákaz maloobchodního prodeje a prodeje služeb se na jejich činnost nevztahuje,“ což odůvodnilo tím, že „klíčová část služeb daňových poradců, účetních a auditorů není poskytována nepodnikajícím fyzickým osobám a nenaplňuje tak charakter maloobchodní činnosti.“

Ministerstvo spravedlnosti vydalo stanovisko, podle kterého uvedené usnesení vlády nedopadá na činnosti notářů, advokátů, soudních exekutorů a insolvenčních správců. Zdůvodnění je sofistikované a obsáhlé – možná až příliš, ale to my, právníci, máme v genech, a myslím, že zrovna tohle je dobrý materiál. Základními důvody podle ministerstva jsou tato fakta:

- v kancelářích, sídlech, úřadech a provozovnách zmíněných profesí nedochází ke shromažďování většího množství osob a nevzniká tak ani zvýšené riziko šíření infekce;

- existuje zásadní veřejný zájem na výkonu činnosti těchto profesí, jenž by byl aplikací krizového opatření na předmětné prostory zásadním způsobem narušen;

- činnost notářů (v dědickém řízení), soudních exekutorů (v exekučním řízení) a insolvenčních správců (v insolvenčním řízení) je založena na pověření výkonem veřejné moci, takže ji vůbec nelze považovat za prodej služeb ve smyslu krizového opatření;

- zamezení řady činností (ověřování, sepisování veřejných listin, zápisy do veřejných rejstříků a seznamů atd.) by představovalo narušení výkonu veřejné moci ve vztahu k občanům i právnickým osobám;

- stejně tak by bylo dotčeno základní ústavní právo na právní pomoc;

- činnost advokátů, notářů a soudních exekutorů není živností a jejich kanceláře nejsou provozovnami.

Právnické profese se vyrovnávají s nouzovým stavem různě. Největší pestrost najdeme nepochybně v justici. Svá opatření zveřejnili předseda pražského vrchního soudu L. Dörfl, šéfové pražského městského a krajských soudů L. Vávra, L. Drápal a další, přidali se i někteří předsedové okresních soudních stolic. Ústavní soud a Nejvyšší správní soud uzavřely budovy, Nejvyšší soud zatím jen upravil svůj provoz.

Dobrá tedy. A jaká z toho plynou poučení? Řekl bych, že jsou (kromě milionu dalších) tři:

1. Měli bychom ocenit rozhodovací činnost vlády a dalších centrálních orgánů v kritické situaci. Ale zároveň bychom si měli uvědomit, že problém není jen v tom, co a jak vrcholná exekutiva řeší a jak srozumitelně (či nesrozumitelně) o těch řešeních komunikuje, nýbrž také v tom, jestli je smyslem této činnosti produkovat relativně přesné výstupy, nebo jen nahrubo opracované polotovary, které si potom různí lidé, ba dokonce i údové veřejné moci musejí doma dodělat (i když u nás, v Česku, jsme na improvizaci tradičně zvyklí, a zaplať bůh, že i s bizarním modelem respirátoru z láhve od limonády je tu ochoten v televizi vystoupit vynikající vědec a vysokoškolský profesor). A mimochodem – touto metodou se „dopéká“ i sama Sbírka zákonů. Po čtyřech dnech od vyhlášení prvního ze série krizových předpisů přišlo Ministerstvo vnitra se sdělením o opravě tiskových chyb, po dalších třech dnech se sdělením o opravě tiskové chyby ve sdělení o opravě tiskových chyb. Tak trochu jako slavný královský výrok „odvolávám, co jsem odvolal.“

2. Nepřehánějme to s tvůrčí fantazií, jestliže jde o právo. Použijeme-li někde termín „shlukování“, měli bychom pro ten pojem mít přesnou právní náplň. Použijeme-li termín „zakazuje se“ nebo „přikazuje se“, musíme říci, co bude následovat při porušení zákazu nebo příkazu. Emotivní – a sympatické – apely na morálku nepochybně patří do politiky. Patří i do politiky právní, leč v systému právní normy (hypotéza, dispozice, sankce) je třeba dodržovat zásadu, že stůl musí mít nejméně tři nohy, aby mohl pevně stát. Nebudeme-li se tím řídit, spolehlivě si do budoucna zatopíme.

3. Nezapomeňme, že po časech krizových nastanou časy právních žní. Bude se podrobně řešit ústavnost a zákonnost jednotlivých kroků, odpovědnost, vyplavou na povrch škody skutečné i nafouklé bubliny. Na přetřes přijde i otázka trakční role práva: zda a do jaké míry má předvídat (abychom například dopředu více méně věděli, co bude následovat, když dorazí epidemie, když vyschnou studny, když se potoky rozvodní ve veletoky, nebo když z nebe začnou padat trakaře), anebo zda setrváme ve stavu – rozhodně nikoliv blažené – právní nevědomosti a závazná pravidla začneme tvořit teprve v okamžiku, kdy nám první trakař přistane na hlavě nebo kdy tok opustí své koryto.

Ale … o korytech zase někdy jindy.

JUDr. Karel Havlíček se zabývá filozofií práva a právnickým nakladatelstvím. Je zakladatelem Stálé konference českého práva.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud