GLOSA PETRA HOLCE | Lepší „dárek“ než rozruch, který způsobila nepotvrzená informace týdeníku Respekt o „ricinovém vrahovi v Praze“, si primátor metropole Zdeněk Hřib nemohl přát. Poslední dobou totiž pověsil vládu nad městem tak trochu na hřebík a pasoval se do role stínového trucministra zahraničí. Jenže až z Prahy zmizí „ruští zabijáci“ i koronavir, Pražané se znovu budou ptát třeba na to, proč pořád stojí v dopravní zácpě.
Ještě předtím se můžou zeptat, kde jsou tři miliony roušek z Turecka a Indie, které jim Hřib slíbil v půlce března, když ještě byly hlavním politickým tématem. Pirátský primátor se tehdy prostě nechtěl ušpinit vládními rouškami z Číny, které vyhlásil soukromou rétorickou válku. I on si sice nakonec čínské roušky rád vzal, aspoň při tom ale neopomněl dodat, že nebyly zadarmo. Od té doby ovšem uplynul měsíc a půl a Hřibovy tři miliony indických a tureckých roušek pořád nikde.
Místo nich do Prahy přišlo 800 tisíc roušek z Tchaj-wanu, který za „svůj“ považuje Hřib i Čína. I primátor tak má své roušky, byť je jich o něco méně, než původně sliboval. A taky dorazily trochu později, pravda. Hřib se s nimi mistrně trefil do doby, kdy se mnozí spíše než po rouškách pídí po tom, kdy je sundáme.
