KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Ostrá kritika – většinou estetického či genderového rázu – toho, jak se Pirátům se Starosty, případně koalici Spolu, podařilo zahájit předvolební kampaň, naprosto opomíjí reálné motivace voličů při jejich rozhodování, komu nakonec hodí svůj hlas do volební urny. Jakkoli to někoho může pobuřovat, kromě lidí aktivních na sociálních sítích (v Česku jich je maximálně několik stovek a většinou jde o progresivně nebo liberálně ukotvené jedince) je drtivé většině lidí naprosto ukradené, kolik mají jednotlivé strany na kandidátkách žen.
Tím nemá být řečeno, že je absence žen v politice irelevantní téma, anebo že by politika nevypadala o dost jinak, pokud by se politický konflikt odehrával pod jejich taktovkou. Ostatně já sám v každých volbách využívám možnosti preferenčního hlasování a skoro vždycky kroužkuju ženy. Jenomže zrovna tak platí, že pro většinu běžných lidí, kteří nemají čas vysedávat u sociálních sítí – třeba protože pracují – je to stejně teoretické nebo abstraktní téma jako kvalita demokracie. Z jejich pohledu je to dokonale absurdní. Dvacet let jim různí experti doporučují, kdo je tady zárukou té opravdivé demokracie, aby jim potom tito preferovaní politici celé roky například odmítali přidat na důchodech nebo zvýšit minimální mzdu.
Anebo jinak: představte si, že se váš příjem pohybuje okolo patnácti tisíc čistého, což je s ohledem na tempo, jakým v posledních letech rostou ceny základních potravin, bydlení nebo energií opravdu velká mizérie. Pojďme si ještě zkusit představit výdajovou stránku měsíčního rozpočtu takového člověka. Za bydlení dá, když bude mít štěstí, řekněme sedm až osm tisíc. Bydlení to nebude nijak zázračné, spíš půjde o malou garsonku v panelovém sídlišti někde na okraji města. Žít se v ní ale dá. Něco padne na energie, pokud daný člověk neplýtvá, bude to možná i tisícovka. Přinejmenším půlku příjmu má v každém případě fuč.
Musí ale také jíst, občas si koupit něco na sebe, možná někam potřebuje sem tam zajet, třeba na úřad nebo k doktorovi, něco utratí za drogerii, počítat musí také s tím, že se mu třeba pokazí pračka, musí tedy přece jen kalkulovat s nějakým nečekaným nebo mimořádným výdajem. Vcelku si tedy vyskakovat moc nemůže, pokud je schopen ušetřit na dovolenou nebo větší výlet, musí se po zbytek roku držet hodně zkrátka. No, a teď si vezměte, že vám politici dvacet nebo třicet let říkají, že si už jenom na chvilku utáhnete zase opasek a pak že to tady ale už opravdu bude skoro jako v Rakousku. Případně vám nízké mzdy zdůvodňují tím, že by jejich navýšení neunesl stát a jeho rozpočet, státní nebo soukromý podnik.
