Januš: Ovčáček i „demokrati“ šermují fašisty či nacistickou úderkou. Páchají minimálně zločin na historii | info.cz

Články odjinud

Januš: Ovčáček i „demokrati“ šermují fašisty či nacistickou úderkou. Páchají minimálně zločin na historii

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Slovní radikalizace a šermování nálepkami jako je fašista, falanga, normalizace, SA či pohotovostní pluk nabývají zejména v souvislosti s výročím sametové revoluce odpudivé pachuti. Přestřelené historické příměry s oblibou používají i prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček či poslanci Tomio Okamura nebo Václav Klaus mladší. Stále častěji k nim sahají ale rovněž jejich názoroví odpůrci, kteří o sobě rádi říkají, že jsou těmi pravými demokraty. Všichni společně by si měli uvědomit, že svoboda slova není navzdory zdání bezbřehá, a pokud už nejsou jejich slovní výpady pro svou faktickou nepodloženost protiprávní, kritéria „zločinu na historii“ splňují zcela jistě.

Jen pár příkladů. Když šel Václav Klaus mladší v neděli na Národní třídu zapálit svíčku, lidé na něj pískali, pokřikovali a v následných twitterových debatách byl označován za fašistu. Podle prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, který jinak s oblibou označuje Českou televizi za ČST, píše o normalizace a normální novinářské dotazy častuje komunistickou rétorikou, Klaus čelil „agresivitě zfanatizované falangy“.

Stejného dne, 17. listopadu, jen o něco dříve, se Ovčáček na Twitteru ptal: „To už si ‚demokratické' strany založily novodobé SA, které budou útočit každý státní svátek na názorové oponenty?“ Ještě před tím sdílel rozhovor předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka pro Novinky.cz s větou a hashtagem: „To není rozhovor. Mám dojem, jako kdybych četl protokol StB. #30let1989“

Není tomu tak dávno, co právě Václava Klause mladšího i kvůli neodůvodněným historickým nálepkám vyloučila ze svých řad ODS. Pamatujeme si také to, jak bývalý děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Stehlík nabídl na základě nesmyslných výkladů historie, jichž se dopouští místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura a jeho kolegové z SPD, kurz moderních dějin. Přidali se k němu pak i další historici a možnost školení rozšířili na delší etapu dějin.

Obdobného nadsazeného historického nálepkování se ale stále častěji dopouštějí rovněž lidé z opačného konce názorového spektra, kteří se mají za ty vzdělanější, pravdivější a demokratičtější. Těží přitom ze své zdánlivé anonymity či politické neaktivity, postupně se ale chovají stejně jako ti, které kritizují. Podívejme se třeba na související vlákno na twitteru mediálně opěvovaného bojovníka proti neoprávněným exekucím Petra Němce. 

Všichni tito lidé by si měli uvědomit, že svoboda projevu se v České republice nepojí s libovolným plácáním a ani s pseudointelektuálními urážkami s historickými konotacemi.

Právním pohledem, čistě v teoretické a obecné rovině, mohou být všechna ta označení, pojící se s totalitními režimy, minimálně protiprávní. Co to znamená? Že dotčení lidé mohou na základě občanského zákoníku autory takovýchto výroků žalovat a  požadovat za to, že je někdo označil za novovodobou SA (neboli nacistickou úderku) či falangu (spojenou v tomto kontextu zejména s fašistickým Španělskem) omluvu, ale třeba i peněžité odškodnění. A naopak, třeba Václav Klaus by patrně u soudu uspěl s tvrzením, že jistě není fašistou ve všech souvislostech tohoto slova.

Mohli bychom se ale zamýšlet rovněž nad tím, zda intenzita takovéhoto nálepkování nedosahuje závažnosti trestného činu pomluvy. „Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok,“ zní první odstavec § 184 trestního zákoníku. Druhý odstavec pak hrozí ještě vyšším trestem tomu, kdo něco takového udělá například „veřejně přístupnou počítačovou sítí“.

Těžko říct. Pomluvy se mají stíhat jen v případech „nejzávažnějších zásahů do osobnostních práv“, jak aktuální mantinely nedávno vytyčil Ústavní soud: „Úvahy o nedostatečnosti uplatnění soukromoprávní odpovědnosti a neaplikovatelnosti subsidiarity trestní represe budou namístě zejména v případě zásahů do nejintimnější osobní sféry jednotlivce či obdobně silně zraňujících zásahů, oproti zásahům v podnikatelském prostředí, působení v němž má za cíl primárně zisk, a kde tak zpravidla bude postačovat náprava poskytovaná prostředky soukromého práva.“ Zda by takovéto nálepkování v některých případech kritéria Ústavního soudu naplnilo, dnes není zřejmé.

Opustíme-li ale nyní právní rozměr celé věci, zůstane nám stále ten společenský. Přestřelené nálepkování a přirovnání dneška k nacistickým, fašistickým či komunistickým totalitám může pokřivovat jejich obraz a vnímání. U některých lidí dokonce snižovat jejich zavrženíhodnost a prohřešky. Může vést k tomu, že se do budoucna nebudou zdát tak nebezpečné. V neposlední řadě pak jde rovněž o zcela hanebné poplivání obětí těchto totalitních režimů. Tedy o skutečný „zločin na historii“.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud