Jícha: Skončí dlužníci ve vězení? Kvůli nefunkčnímu exekučnímu řádu hrozí jejich kriminalizace | info.cz

Články odjinud

Jícha: Skončí dlužníci ve vězení? Kvůli nefunkčnímu exekučnímu řádu hrozí jejich kriminalizace

KOMENTÁŘ LUKÁŠE JÍCHY | Když byl v roce 2001 přijat exekuční řád, šlo o zákon jednoduchý a stručný. Cílem bylo umožnit rychlý a efektivní výkon exekučního titulu. Po desítkách novelizací se však exekuční proces prováděný podle exekučního řádu dostal někam, kde o rychlosti nemůže být řeč. Není nic výjimečného, že následné exekuční řízení trvá několikanásobně delší dobu než řízení nalézací. V případě nepeněžitých plnění na vyklizení pak vyvstal nový fenomén – upřednostnění trestněprávní represe před výkonem exekuce.

Problém stále častěji netkví v nedostatku majetku povinného, ale nadmíře prostředků procesní obstrukce, jejich kumulaci a absenci koncentrace řízení. Zatímco do konce roku 2012 exekuční řád rozlišoval důvody, pro které bylo možno podat meritorně projednatelné odvolání proti usnesení o nařízení exekuce a odvolání podané z jiných důvodů byla odvolacím soudem odmítána, tak dnešní řízení o návrhu na zastavení exekuce je jen prodlouženou rukou řízení nalézacího. Stále více je znát tlak na věcný přezkum exekučních titulů a nový průběh nalézacího řízení v řízení o návrhu na zastavení exekuce. 

Majitel nemovitosti po martyriu nalézacího řízení o žalobě na vyklizení velmi záhy zjišťuje, že pariční lhůta k vyklizení určená exekučním titulem ani pozdější lhůta k dobrovolnému plnění v exekučním řízení jsou bezúčinnými. Nástup termínu vyklizení lze v případě zarputilé obrany opakovaně oddalovat.

Avšak užívání nemovité věci bez právního důvodu není jen materií práva občanského. Pamatuje na ni i právo trestní. Ustanovení § 208 trestního zákoníku upravuje přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, kdy za trestné je považováno nejen protiprávní obsazení domu, bytu nebo nebytového prostoru jiného, ale i jeho užívání nebo neoprávněné bránění oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru.

Trestní řízení je na rozdíl od exekučního řádu na možnosti procesní obrany a zejména jejich opakovanost poměrně skoupé a daleko koncentrovanější. V porovnání s exekučním řízením je proto výrazně rychlejší a ve své podstatě i důraznější.

Podle ustálené rozhodovací praxe soudů při posuzování trestní odpovědnosti pachatele trestného činu podle § 208 odst. 1 trestního zákoníku platí, že uživatel může být subjektivně přesvědčen, že dům, byt nebo nebytový prostor užívá oprávněně, i v průběhu občanskoprávního řízení, které se v této souvislosti vede. Byla-li však již otázka oprávněnosti užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru soudem pravomocně vyřešena v neprospěch uživatele, je na něm, aby pravomocné rozhodnutí soudu respektoval, a pokud je povinen dosud užívaný dům, byt nebo nebytový prostor opustit a vyklidit, ale svévolně tak neučiní, lze uzavřít, že příslušný objekt již užívá neoprávněně nebo že oprávněnému uživateli neoprávněně brání v jeho užívání ve smyslu dotčeného ustanovení trestního zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 7 Tdo 1195/2004).

V intencích tohoto právního závěru pak platí, že i kdyby měl neoprávněný uživatel ve vztahu k rozhodnutím soudů, jimiž byla autoritativně řešena otázka vlastnictví k předmětné nemovitosti (ať už jako samotný předmět soudního řízení či jako tam řešená otázka předběžná), vnitřní výhrady, pak za situace, kdy mu byla pravomocným rozhodnutím soudu uložena povinnost k vyklizení předmětné nemovitosti a on toto rozhodnutí nerespektoval tím, že uloženou povinnost vyklidit nemovitost ve stanovené lhůtě ani později nesplnil, pak jedná zcela svévolně a se zjevným nedostatkem úcty k aktům orgánů veřejné moci.

Při posuzování trestní odpovědnosti obžalovaného nemůže být významná ani okolnost, že obžalovaný v rámci exekučního řízení podal návrh na zastavení exekuce, a to zcela bez ohledu na obsah námitek v příslušném návrhu obsažených, neboť podání takového návrhu, jakož i okolnost, že exekuce nařízená na vyklizení předmětné nemovitosti nebyla dosud provedena, nemohou zvrátit fakt, že obžalovaný byl k vyklizení nemovitosti pravomocným rozhodnutím soudu dříve zavázán.

Proto není divu, že tam, kde oprávněný disponuje exekučním titulem ukládajícím povinnost vyklizení, se stále častěji obrací i na orgány činné v trestním řízení a svých práv se domáhá prostředky práva trestního. Pachatel trestného činu bývá v prvním trestním řízení zpravidla odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a k povinnosti nahradit poškozenému škodu spočívající v neoprávněném majetkovém prospěchu v ekvivalentu nájmu za dobu neoprávněného užívání. Přečin podle § 208 trestního zákona má povahu trvajícího trestného činu. Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek, další trvání pak může vést k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody či přeměnu dříve uloženého podmíněného trestu v trest nepodmíněný, čímž fakticky dojde k naplnění materiální podstaty vyklizení.

Je pravý čas zamyslet se nad otázkou, zda neustálé legislativní posilování ochrany povinného již nepřekročilo meze rovnosti účastníků exekučního řízení a zda nebude i v zájmu povinných, aby se pevně stanovily lhůty a důvody pro meritorní projednání návrhu na odklad a zastavení exekuce s vyloučením projednatelnosti námitek, které měly být vzneseny v nalézacím řízení. V opačném případě bude třeba počítat s nárůstem počtu případů, kdy oprávněný po vyhraném nalézacím řízení bude usilovat o vyklizení povinného jeho kriminalizací za současného výkonu spravedlnosti prostředky práva trestního.

JUDr. Lukáš Jícha je soudní exekutor.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud