Kauza Kuciak a osvobozený Kočner: V Česku bychom verdikt museli přijmout, na Slovensku je to složitější

Jan Januš

03. 09. 2020 • 15:00
KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Specializovaný trestní soud nepravomocně osvobodil Mariana Kočnera a Alenu Zsuzsovou v případě vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Pokud by se to stalo v České republice, rozsudek bychom mohli s poukazem na nezávislost soudního rozhodování, vládu práva a presumpci neviny přijmout. Pokud jde o Slovensko, je to daleko obtížnější. I když země v posledních letech urazila kus cesty, pořád si nemůžeme být zcela jisti, že je provázanost alespoň některých součástí tamní policie a justice s politikou, lobbisty, polosvětem či mafií úplnou minulostí. Na aktuálním verdiktu se ukazují ale i další důležité věci: jak důležitou roli může hrát odvolání, jak nebezpečné je cíleně pouštět do médií části odposlechů a v konečném důsledku také to, že Slovensko opravdu není dál než Česká republika.

Shodují se na tom snad všichni: nikdo neočekával, že by proces s Marianem Kočnerem, označovaným mnohými médii zcela explicitně za mafiánagaunera, a Alenou Zsuzsovou mohl v první fázi skončit tak, jak dnes skončil, totiž osvobozujícím rozsudkem pro oba. I když na Slovensku platí stejně jako v Česku zásada presumpce neviny (člověk musí být považovaný za nevinného, dokud nad ním nepadne pravomocný verdikt stanovující opak), stejně jako to, že soudy nesmějí ani v těch nejexponovanějších trestních případech přistoupit na poptávku lidu (na úkor právního posouzení důkazů) a zároveň musejí rozhodnout podle poučky in dubio pro reo (tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného i obžalovaného), je pro řadu lidí obtížné verdikt první instance přijmout.

Že ke Kočnerovi jako k případnému objednavateli vraždy mladého slovenského novináře, který mu svou prací značně znepříjemňoval život, nevedou žádné přímý důkazy, je samozřejmě problematické. Co když by to všechno skutečně byla jen souhra okolností a Kočner sice Kuciakovi vyhrožoval, ale zavraždit ho nenechal? Je to relevantní dotaz, byť nepříjemný. Ale vzhledem k tomu, co z vyšetřovacích spisů uniklo do novin a jak se minimálně od loňského léta celý příběh v mediálním světě vystavěl a vyprávěl, pochybnosti z podstatné části veřejnosti vymizely. Kočner a Zsuzsová byli pro lidi zkrátka vinni, bez ohledu na to, co jednou řekne soud. Média vytvořila ve společnosti dojem jediného správného vývoje celé kauzy a velká očekávání. Ale to je vždy ošidné, protože právo je až příliš složité a v takto obtížných případech nemůže mít nikdo nikdy stoprocentní jistotu, jak to dopadne.

Soud teď překvapivě rozhodl opačně, než patrně většina Slováků a nejspíš i lidí za hranicemi, kde mimořádný případ také rezonuje, očekávala. Zatím nepravomocný rozsudek může být zcela likvidační pro již značně podkopanou důvěru Slováků v jejich zákony a v justici. Už z tohoto důvodu je klíčové a nutné připomínat, že dneškem nic nekončí – prokurátor oznámil, že půjde s celou věcí k Nejvyššímu soudu. V takto ostře sledovaném a společensky určujícím případě – a zároveň vzhledem ke všem pochybnostem, které jej provázejí – je nutné, aby vše bylo řešeno ve více soudních stupních a do nejmenšího detailu s důslednou kontrolou veřejnosti.

Právě ta teď musí, možná ještě ostražitěji než dosud, vnímat celý policejní a justiční systém na Slovensku. Ten byl dlouhodobě problematický, v řadě svých aspektů a případů přinejmenším klientelistický, někdy i zcela korupční. Očista justice, reálně ale možná spíše její dotažení, byla ostatně i jedním z klíčových témat loňských parlamentních voleb. Ještě větším symbolem změny než premiér Igor Matovič se ale o pár měsíců dříve stala sympatická prezidentka Zuzana Čaputová, považovaná rovněž řadou západních médií za zářivý symbol lepších zítřků a pozitivní proměny Slovenska. Někteří na to konto stavěli Slovensko do kontrastu s dalšími zeměmi Visegrádské čtyřky, zejména s Maďarskem a Polskem, rovněž ale s Českem.

Na dnešním rozsudku se však jednoznačně ukázalo, že Slovensko skutečně není dál než Česká republika, je to zcela naopak. Nevybavuji si rozsudek, který by u nás vzbudil až takto významné pochyby, a to zejména díky tomu, jakou úroveň česká policie i justice, na rozdíl od Slovenska, dlouhodobě má. Važme si jí a zbytečně ji neshazujme. Pokud by snad někteří chtěli argumentovat kauzami premiéra Andreje Babiše a jejich právním vývojem, jsou s případem vraždy Kuciaka a Kušnírové nesrovnatelné. U našeho premiéra a s ním spojených řízení jde spíše o vlastní politické přesvědčení, frustraci z oligarchů, toho, jak uměli či umějí kličkovat mezi paragrafy, a o Babiše osobně než o skutečnou spravedlnost a její hledání. U zavražděného páru jde naopak čistě o spravedlnost snad všem, a to bez ohledu na jejich politické přesvědčení i světonázor.

SDÍLET