Ústavně-právní výbor Senátu prošel po říjnových volbách poměrně velkou rekonstrukcí. V čele klíčového orgánu, který má hlídat ústavnost přijímaných zákonů či vyjadřovat svá stanoviska ke kandidátům na ústavní soudce, nyní stojí daňový poradce Tomáš Goláň (ODS), který v této funkci po deseti letech nahradil Miroslava Antla (za ČSSD, poté Za občany).
Vedle již zmíněných Hraby a Holáska ve výboru dále působí místopředsedové Michael Canov (SLK), Martin Červíček (ODS) a Anna Hubáčková (za KDU-ČSL), dále řadoví členové Ondřej Feber (ANO) a Pavel Kárník (za STAN). Jak už jsme upozornili, do Senátu se v říjnu tři jeho dřívější členové znovu nedostali. Mimo „klíčového“ Miroslava Antla horní komoru opustil další vlivný právník, bývalý ministr Jiří Dienstbier (ČSSD).
Ani ve zmíněné ústavní komisi není co do účasti právníků lepší situace – působí v ní rovněž Jan Holásek a jako „nesenátor“ také Jiří Dienstbier. Členství však zlákalo několik z nejznámějších senátorů: například předsedu horní komory Miloše Vystrčila (ODS), někdejší šéfku Poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou (ODS) či dřívější prezidentské kandidáty Pavla Fischera (za NK) a Marka Hilšera (MHS). Dobrou zprávou je, že tajemníkem této komise zůstává i nadále profesor Jan Kysela z Právnické fakulty UK.
Právní pohled na věc tak může být v Senátu minimálně v příštích dvou letech užší, než tomu bylo dosud. Je ale zároveň na těchto lidech, aby se Senát nepropadl i ve svých legislativních postojích do politikaření a populismu.
Naopak další z minima právníků-senátorů se ve vysloveně právních výborech či komisích neangažují. Advokát Jan Láska (SEN 21) zasedá ve třech výborech: organizačním, mandátovém a imunitním a také v tom pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Advokátka Adéla Šípová (Piráti) zamířila do Výboru pro sociální politiku a do Stálé komise Voda-Sucho. Samozřejmě i v těchto orgánech jsou právní pohledy třeba.
Všichni právníci-senátoři, stejně jako poučení právní laici, by tak každopádně měli napnout své síly, aby návrhy zákonů vycházející z horní komory ušetřili zbytečností a kontraproduktivnímu aktivismu. Sledovali jsme to už na podzim v předvolebních rozhovorech a vyjádřeních – někteří kandidáti se skoro předháněli v tom, co by do zákonů nového napsali. Někdy to v nich už vysloveně je, nebo to je naopak zcela zbytečné, protože se dají požadovaným způsobem vyložit. Senát nesmí podléhat ani právnímu populismu, třeba u pravidel souvisejících se stavebním řízením.
Na druhou stranu, reálné síly Senátu, které může projevovat zejména v legislativním procesu, jsou pořád výrazně slabší než možnosti jednotlivých poslanců a zejména Poslanecké sněmovny jako celku. O to více tak hrozí nebezpečí, že se horní komora v příštích letech propadne, například ve snaze mediálně působit jako hlavní opoziční síla, do hašteřivého politikaření bez faktického efektu. Bylo by však lepší, kdyby dělala politiku kvalitní legislativní prací a vracením sněmovny na zem.
