Kerles: Ekosocialismus, nebo smrt? Boj proti klimatickým změnám vyvolává radikální otázky | info.cz

Články odjinud

Kerles: Ekosocialismus, nebo smrt? Boj proti klimatickým změnám vyvolává radikální otázky

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | V západní Evropě enormně roste počet mladých lidí, kteří za hlavního viníka současných klimatických změn považují kapitalistický systém, a volají proto po jeho změně. Zatímco v Česku jsou vyznavači takzvaného ekosocialismu ze strany zákonodárců většinou jen terčem ironických poznámek, na Západě jsou politici i průmyslníci mnohem opatrnější. Hnutí ekosocialistů totiž opravdu může změnit svět.

Katharina Schwirkusová je redaktorkou bývalých komunistických novin „Neues Deutschland“, které dnes slouží s oficiálním přívlastkem „socialistické“ jako hlásná trouba takzvané art-levicové scény. Mladí jsou redaktoři i čtenáři, články se točí kolem kritiky „kapitalistických nenažranců“ a také, což je důležité, kolem boje proti klimatickým změnám. A právě novinářka Katharina Schwirkusová, mladá absolventka studií politologie a španělštiny, na sebe nedávno strhla pozornost komentářem, v němž požaduje, aby bylo Němcům zakázáno chovat psy. Důvod?

„Čtyřnozí mazlíčci nejen že znečišťují parky a chodníky, ale také znamenají zbytečné zatížení pro klima. Měli by z našich měst a našeho života konečně zmizet,“ napsala Schwirkusová v komentáři, při kterém se zřejmě mnoha pejskařům na chvíli zastavilo srdce. Cože? Budeme kvůli ochraně klimatu podřezávat psy?

Redaktorka později vysvětlila, že šlo údajně o nadsázku, která ale měla upozornit na ožehavé téma. Psi v civilizovaných zemích, krmení tím nejkvalitnějším žrádlem, zanechávají často na zeměkouli větší ekologickou stopu než mnozí lidé v rozvojových státech. A to nemluvíme o miliardách plastových sáčků, které pejskaři denně použijí na sběr psích exkrementů. „Zejména dětem by se mělo včas vysvětlit, že chování psů a koček ve městech je velmi egoistické,“ napsala levicová novinářka.

Zbav se psa, zachráníš svět?

V zemi, kde má podobně jako v Česku psa snad každý druhý, text pochopitelně vzbudil většinou negativní reakce. A to i přesto, že z čistě „klimatického pohledu“ měla Schwirkusová vlastně pravdu. Pes či kočka, chovaní pouze pro potěchu svých páníčků, nepochybně zanechávají na zeměkouli výraznou ekologickou stopu. Otázkou pouze zůstává, zda je ta stopa zbytečná. S takovým výkladem by asi žádný z pejskařů nesouhlasil.

Jenže právě v tom je jádro pudla. Kdo vlastně může v době boje proti klimatickým změnám a za snižování emisí rozhodnout, co je zbytné a co nikoliv? Není vlastně zcela zbytečné, aby lidé ve městech vlastnili auto, když se všude dostanou pohodlně pěšky nebo na kole? A musíme opravdu chovat ve městě velkého psa, když by stačil kanárek?

Takzvaní ekosocialisté, kterých v Německu i západní Evropě přibývá raketovým tempem, tvrdí, že současný kapitalistický systém podobné otázky vůbec nedokáže řešit. Pro kapitalismus totiž není – bez ohledu na ekologické důsledky – zbytečné nic, na čem se dá vydělat. A proto musí být nahrazen novým systémem, takzvaným ekosocialismem, v němž bude hrát rozhodující roli snaha vyvést zeměkouli z klimatické krize. A to i za cenu omezení volné soutěže. „Kapitalistická produkce není s ekologicky-odpovědným hospodářstvím slučitelná. Její hnací silou je neomezené úsilí o nejvyšší možný zisk, a důsledkem toho je potřeba růstu, která je neslučitelná s omezenými zdroji Země. Proto se pevně držíme hesla: Kapitalismus zabíjí klima,“ píše se například na stránkách sdružení ekosocialistů „oekosozialismus.net.“

Nová sociální „ekodemokracie“

Výše nastíněná idea už začíná mít tolik příznivců, včetně mnohých politiků, že se současný nástup ekosocialismu dá směle srovnávat s nástupem sociálně-demokratického hnutí v době průmyslové revoluce. Někteří ekosocialisté chtějí nejen omezit chov psů, snížit spotřebu masa na hlavu, znárodňovat letecké společnosti, lodní dopravu a další „velkoproducenty emisí“, ale také třeba zestátnit veškerou energetickou infrastrukturu. Jedině tak má podle nich planeta šanci vyhnout se klimatické katastrofě, vyvolané sobeckým kapitalismem nadnárodních společností. „Co má tak dramatické národohospodářské a klimatické důsledky, nesmí zůstat čistě tržní a neregulované,“ prohlásil nedávno šéf německé Levice (Die Linke) Bernd Riexinger, autor návrhu na zestátnění letecké dopravy.

Mezi ekosocialisty ale zdaleka nepatří jen klasičtí levicoví radikálové. Své příznivce má hnutí mezi Zelenými i příslušníky dalších stran, včetně některých konzervativců. A hlásí se k němu čím dál více mladých lidí. Důkazem je i jeho rostoucí ohlas v německých médiích. Prakticky všechny velké deníky už ekosocialismu věnovaly velký komentář. Komentátoři například připomínají dobu, kdy se v bývalém socialistickém Československu podobně jako dnes v Číně lidé dusili kouřem z chemiček a neodsířených elektráren, aniž si mohli na cokoliv stěžovat. Jinými slovy: historie ukázala, že socialistické zřízení, spojené s totalitní diktaturou, rozhodně není zárukou dobrého a klimatu příznivého životního prostředí. Je tomu právě naopak.

Chceme změnu

Jenže zastánci ekosocialismu se podobnou argumentací vůbec nenechají rozhodit. Většinou tvrdí, že je jiná doba a klimatická krize, jak předpovídali i mnozí ekonomové, je také krizí globálního kapitalismu. Světoví lídři a bohatí lidé podle nich ve skutečnosti nechtějí bojovat proti klimatickým změnám, všechno je jenom hra. Systém, založený na neustále rostoucí spotřebě a rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými nechce měnit nikdo, kdo z něj těží. Jak řekla politikům šestnáctiletá švédská aktivistka Greta Thunbergová: „A pokud řešení v systému nelze najít, možná bychom měli změnit samotný systém… Došly nám omluvy a došel nám čas. Přišli jsme sem, abychom vás informovali, že změna přichází, ať se vám to líbí nebo ne. Skutečná síla patří lidem. “

Mnozí politici, včetně českého prezidenta Miloš Zemana nebo poslance Václava Klause ml., se podobným výrokům Grety Thunbergové vysmívají, ovšem z pohledu statisíců mladých „ekosocialistů“ švédská školačka vyjádřila přesně to, co chtějí slyšet. Chceme změnu a také jí dosáhneme. Argumenty kritiků, že vlastně nevědí, co chtějí, že volají po nové totalitě nebo jakési klimatické diktatuře po vzoru KLDR, jsou jen vodou na jejich mlýn. Z pohledu ekosocialistů totiž jen dokazují, že se politici té změny bojí. „Co je nám do toho, co bude následovat? Hlavně ať padne ten prohnilý režim páprdů v sakách a drahých autech, kteří kážou o morálce a přitom si posílají miliony do daňových rájů. A to, v čem budeme žít za pár let my, je jim úplně ukradené.“

V Německu už mnozí politici i průmyslníci na rozdíl od těch českých pochopili, že ekosocialismus přestává být čistě ekologickým hnutím, ale má mnohem vyšší ambice. A bojovat proti němu posměšky a ironickými komentáři je stejně tak zbytečné jako kontraproduktivní. Důkazem může být třeba obrovský německých „ekosocialistických Zelených“ v nedávných volbách do Evropského parlamentu.

Řada německých kapitánů průmyslu proto místo zbytečných posměšků dospěla k závěru, že velká část dnešních mladých lidí chce žít jinak než jejich rodiče. V přístupu k životnímu prostředí, ke spotřebě, k autu jako dřívějšímu společenskému fetiši, k využívání zdrojů, nebo, dá-li se to tak nazvat, i k současné podobě kapitalismu. A jedinou cestou, jak zabránit nějakému katastrofálnímu politickému a společenskému střetu, je nabídnout tuto změnu dobrovolně a v mírnější podobě dříve, než si ji stále početnější „ekosocialisté“ vynutí za mnohem dramatičtějších okolností ve volbách.

I automobilky jako Mercedes se proto dnes předhánějí nejen v ekologických programech, ale i slibech totální proměny firemní politiky. Zřejmě doufají, že změna, kterou svým zákazníkům z mladší generace nabízejí, bude natolik „cool“, že už žádného skutečného „ekosocialismu“ nakonec nebude potřeba. V Česku mezitím prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák prohlásil (byť s pozdější omluvou), že by 14leté děti, protestující proti příliš liknavému boji s klimatickými změnami, měly „dostat přes držku“. Jen málo lidí, včetně ultralevicových radikálů, udělalo pro úspěch ekosocialistického hnutí tolik, jako tento český průmyslník. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud