Klusáček: Zákon o státní službě je v současné podobě zcela dysfunkční | info.cz

Články odjinud

Klusáček: Zákon o státní službě je v současné podobě zcela dysfunkční

Klusáček: Zákon o státní službě je v současné podobě zcela dysfunkční
 

REAKCE JANA KLUSÁČKA | Volební lídr ODS na jižní Moravě Jiří Nantl se v nedávném textu na INFO.CZ vyjádřil k hodnocení dopadů služebního zákona. Níže zveřejňujeme příspěvek právníka a člena ODS Jana Klusáčka, který na tento text reaguje.

Po šesti letech platnosti zákona o státní službě je konečně veřejná tzv. ex-post RIA, tedy zpětné hodnocení, zda se podařilo naplnit cíle, které byly s přijetím zákona spojovány. Ministerstvo vnitra si toto hodnocení nechalo více méně na nátlak Evropské komise zpracovat externě, a to renomovanou poradenskou společností, takže můžeme očekávat, že i přes rok (!) trvající fázi připomínkování finálního výstupu, kdy se pracovníci ministerstva snažili všelijak vyznění změkčit, zásadní body hodnocení stále mají svou relevanci.

Na toto, věru nelichotivé, hodnocení poměrně nemilosrdně, byť realisticky, reagoval nedávno Jiří Nantl na webu INFO.CZ a zároveň navrhl několik změn, které by měly pomoci k lepšímu naplnění jistě žádoucích cílů služebního zákona. Největší problém současné podoby služebního zákona však ani jeho návrhy nijak neřeší.

V českých podmínkách je zcela nerealistická představa státních úředníků, kteří nemají vlastní názor na konkrétní agendu, již mají v gesci, a kteří tedy poslušně budou realizovat programové priority každého politika, kterého politické turbulence zavanou do ministerské kanceláře. Volební období je s ohledem na délku legislativního procesu krátké a ministr potřebuje mít kolem sebe lidi, kteří co nejrychleji, nejkvalitněji a nejefektivněji překlopí jeho politické cíle do konkrétních zákonů a exekutivních rozhodnutí. To platí zejména pro ministry, kteří do své židle usedají s ambiciózním reformním programem, jenž se snaží změnit řadu desetiletí nastavený systém (pravda, v posledních vládách takových mnoho nebylo, ale věřím, že až do úřadů přijdou ministři za ODS, věci se dají do pohybu).

Představme si to na příkladu: nový ministr zdravotnictví se rozhodne radikálně transformovat právní formu zdravotních pojišťoven, tak aby se přiblížily pojišťovnám "běžným", byť s podstatně větším rozsahem povinností a přísnějším dozorem. Bez tvrdé práce náměstka pro zdravotní pojištění, odboru zdravotního pojištění a odboru legislativního není taková změna vůbec představitelná. Skutečně někdo věří, že dlouholetí úředníci, kteří dvacet i více let vytvářejí současnou podobu zdravotního pojištění, zasalutují a hbitě skočí na obrovskou hromadu práce? Anebo je spíš pravděpodobné, že začnou ministrovu prioritu odsouvat do pozadí, stěžovat si, že se to v jejich pracovní době vlastně nedá stihnout (což je klidně možné, pokud byli doteď vytížení na 80 %, najednou by se po nich chtělo 120 % a kvůli pomalé změně systemizace a výběrovým řízením je navýšení počtu úředníků konkrétního odboru akcí na rok či dva), upozorňovat na každou hypotetickou kolizi s tou či jinou ústavní, mezinárodní či evropskou normou, každý problém eskalovat až na poradu vedení. Jednoduše řečeno: v současném služebním zákoně absolutně chybí motivace pro strategickou a reformní práci.

Nově jmenovanému ministrovi tedy nezbývá, než zákon obejít, absurdní změnou systemizace se zbavit předchozích vedoucích úředníků a (pokud je schopný se domluvit se státním tajemníkem) protlačit na jejich místa svoje lidi. To je ovšem proces časově náročný a pokud se státní tajemník rozhodne jej sabotovat, hravě překročí rok. A aby ministr rok po svém jmenování teprve začínal pracovat na ambiciozních politických prioritách, to už skoro nedává smysl. Takto jmenovaný náměstek nebo ředitel odboru ovšem zase není žádnou zárukou odbornosti nebo manažerských schopností, což neguje samotný raison d'être služebního zákona.

Dovolil bych si proto (jako dodatek ke změnám, jež předkládá ve svém komentáři Jiří Nantl a které nemůžu než podepsat) navrhnout ještě jedno, poněkud radikálnější opatření. Služební zákon de lege lata počítá s existencí dvou kategorií pracovníků na státních úřadech: úředníci ve služebním poměru a zaměstnanci v pracovněprávním poměru (třeba řidiči nebo údržbáři).

Pojďme kategorii úředníků rozdělit na dvě velmi odlišné skupiny, první z nich jsou úředníci ve služebním poměru, kteří vedou správní řízení, provádějí kontrolní činnost podle zákona, rozhodují o státním majetku a rozhodují o přidělování finančních prostředků v různých dotačních programech s přesně zákonem stanovenými parametry. Ti mohou mít režim podobný dosavadnímu služebnímu zákonu, ale dají se představit i další možnosti, jak jejich postavení vylepšit (od rozšíření garantovaných možností vzdělávání, přes atraktivnější nastavení odměňování po částečnou definitivu). Byli by zcela podřízeni státnímu tajemníkovi a jejich postavení by vůči ministrovi bylo v ideálním případě mnohem nezávislejší než doposud, takže by nebyli existenčně motivování např. poskytovat dotace firmám z premiérova holdingu.

Druhou skupinou by byli zaměstnanci odpovědní za strategickou a koncepční práci. Jejich postavení by se navázalo více na funkční období vlády, podstatně by se zrychlilo jejich přijímání a zásadně uvolnila pravidla pro odměňování - pro úspěšnou reformu je lepší špičkově zaplatit klidně třicetiletého experta, který se uvolí na dva roky přejít ze soukromého sektoru, než smutně koukat na přihlášky do výběrového řízení za dnešní tabulkové platy. Významnou změnou by pak bylo oddělení těchto kategorií i na úrovni vyšších organizačních struktur. Dnešní političtí náměstci podléhající přímo ministrovi by tedy pod sebou měli ředitele odborů a referenty ve velmi flexibilní právním vztahu odpovědné za naplňování politických priorit ministra, zatímco státní tajemník a jeho náměstci - ředitelé sekcí by vedli úředníky přísně oddělené od politiky ministra, u nichž by klidně mohlo být i podstatně komplikovanější měnit systemizaci.

Samozřejmě, že je žádoucí, pokud zkušenosti úředníků provádějících správní řízení budou využity při přípravě nové právní úpravy, tomu ovšem nic nebrání a dá se předpokládat, že příčetní reformátoři se o tyto zkušenosti zajímat budou. Stejně tak není třeba mít přehnané obavy z drastických odchodů zkušených expertů věnujících se koncepční práci v případě změny na postu ministra. Rozumný ministr si jistě ředitele i referenty připravené naplňovat jeho politické priority rád ponechá než aby plýtval časem na hledání nových lidí. Z čistě ekonomického hlediska je tento návrh také v nejhorším případě neutrální, díky zvýšené efektivitě z komplexního pohledu i ekonomicky pozitivní. Jistě nejde o samospásné řešení, ovšem praxe posledních let i podle odpovědného resortu vnitra ukázala, že současná podoba zákona je zcela dysfunkční.

Autor je právník a člen ODS

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud