Komentář: Nenechme krizi ležet ladem

Emigrant v

15. 04. 2020 • 07:59

KOMENTÁŘ | Ačkoli se momentální situace může jevit dramaticky, už teď bychom se měli připravovat na to, co přijde, až virová krize skončí. Předem podotýkám, že nejsem profesionální ekonom, ale podnikal jsem ve třech jurisdikcích na dvou kontinentech a leccos jsem se díky základům ze školy, praxi a samostudiu naučil. V první řadě nechci komentovat současná opatření české vlády na podporu ekonomiky, neboť jsou to ad-hoc kroky bez konkrétního plánu na jakoukoliv systémovou změnu, která musí nutně přijít, nebo ekonomiku budou čekat chmurná léta. Jediné legislativní opatření přijaté v poslední době, které má relevanci do budoucnosti, je rozvázání pravidel pro kvantitativní uvolňování (dále QE) pro Českou národní banku.

 

V porovnání se zeměmi eurozóny má Česká republika skvělou fiskální i monetární startovací pozici. Můžeme si dovolit navýšit zadlužení o 15 procentních bodů vůči HDP, nikdy jsme nemuseli na trh dodávat injekce likvidity skrze QE, naše dluhopisy jsou bonitní a vlastní měna bude pro proexportně orientovanou ekonomiku výhodou. Bohužel čelíme hrozbě, že díky nekompetenci našich legislativců a exekutivců tuto šanci promarníme a upadneme do stagnace trvající mnoho let. 

Opravdu nechci nastiňovat vizi ideální volnotržní ekonomiky, žijeme v reálném světě a jsme vázáni pravidly EU, ale navrhnu tři základní soubory krátkodobých opatření, která by v první řadě pomohla překonat šok z poklesu ekonomické aktivity a následně překonat dva klíčové problémy českého hospodářství, jmenovitě vysokou cenu práce a rigidní, nepřehledný daňový systém.

Začněme tím nejkomplikovanějším hlavolamem, daňovým systémem. Obecně platí pravidlo, že s rostoucí centralizací daňového výběru klesá efektivita využití prostředků daňových poplatníků a roste korupce. Ideální by tedy bylo nahradit existující „top down“ model principem „bottom up“, kde by docházelo k výběru daní na úrovni municipalit, krajů a vlády, s rozdělením kompetencí na jednotlivé úrovně, kde centrální vládě by zůstaly pravomoci v oblasti páteřní infrastruktury, vnitřní a vnější bezpečnosti, zahraniční politiky, a obecných regulací vyplývajících z mezinárodních závazků nebo nutnosti ochrany životního prostředí a zdraví obyvatel. To by však implikovalo opustit evropský model DPH a přejít na americký systém sales tax, ale smluvní závazky vyplývající z členství v EU nám takovou reformu neumožňují. Co tedy můžeme vylepšit? Nejdříve se podívejme na skutečné složení příjmů rozpočtu ČR za rok 2019.

.

Zde názorně vidíme, že největšími „otloukánky“ českého daňového systému jsou zaměstnanci, kteří plní daňové příjmy rozpočtu z circa 44 procent (po odečtení 20% podílu OSVČ na sociálním pojištění). Stěžejní problém takového uspořádání vidím v omezení sociální mobility, vysoké ceně práce (jsme v TOP 5 v rámci OECD), z toho vyplývající nepružnost trhu práce, která nevede zaměstnance k osobnímu rozvoji a hledání „lepších zítřků“. Takový trh práce vede k montovnám a stagnaci. Jak snížit cenu práce probereme níže v textu, ale teď se vraťme k položkám plnění rozpočtu. 

Jak sami vidíte, existují instituty daně darovací a dědické, které vykazují prakticky nulový příjem a proto je rozumné je okamžitě zrušit. Příjem státní pokladny z tolik medializovaného hazardu je též mizivý, navrhuji tak režim speciálního zacházení s loteriemi a provozovateli hazardních her opustit a zdanit je standardně jako každou jinou právnickou osobu. Daň z nemovitosti bych ponechal v působnosti obcí jako doposud a ukončil výběr daně z nabytí nemovitosti, která je dle mého názoru amorální a snižuje dostupnost vlastního bydlení

V oblasti nepřímých daní vidíme zajímavý fenomén. Kuřáci přispívají do rozpočtu více než trojnásobkem objemu financí, než co stát obdrží jako spotřební daň z alkoholu. Další zvyšování sazby spotřební daně z tabáku by bylo kontraproduktivní, neboť by vehnalo spotřebitele do náruče černého trhu. Naopak, implementace modelu (budete mě nenávidět) spotřební daně z alkoholu na pivo by bylo nejenom spravedlivé, ale i fiskálně rozumné. Sice by to znamenalo zdražení ½ litru Plzně o cca. 5.50 Kč, ale v kombinaci s dalšími kroky, navrženými v mé koncepci, by celková bilance pro spotřebitele byla kladná. Stejným metrem bych měřil i u vína, kde paradoxně dnes šumivé víno nebo burčák spotřební dani z alkoholu podléhají, ale tiché víno nikoliv. A nejzásadnější krok vidím ve sjednocení sazeb DPH (snížená a standardní) na 15 %, což nám platná legislativa EU umožňuje, přinese to zprůhlednění výběru a kontroly DPH, redukuje administrativní zátěž plátců a na příjem rozpočtu bude mít pozitivní dopad. Zboží a služby spadající do tzv. parkovací sazby (10 %) bych přeřadil do snížené a parkovací sazbu zrušil. Eliminoval bych též administrativní překážky a nechuť Finančních úřadů registrovat dobrovolné plátce DPH.

Co se přímých daní týče, tak bych unifikoval sazbu u fyzických i právnických osob na stávajících 19 % (pro právnické osoby) za současné eliminace konceptu superhrubé mzdy, což by jistě zaměstnanci ocenili, neboť nyní daní kolem 20.1 %. Zároveň bych u fyzických osob zvýšil minimální roční daňový odpočet (bonus) na poplatníka ze současných 24 tisíc graduálně podle počtu vyživovaných osob od 120 až na 360 tisíc per annum (o konkrétních číslech lze diskutovat)  s paralelním zrušením všech výjimek, daňových odpočtů a různých sociálních příspěvků. Zachoval bych pouze institut dávek v hmotné nouzi pro sociálně nejpotřebnější. Vycházím z předpokladu, že jednotlivec je schopen lépe a efektivněji alokovat svoje zdroje než úřad a bez přídavných nákladů na správu a redistribuci. U OSVČ bych ponechal možnost danit sazbou 19 % prostřednictvím výdajových paušálů na základě dosaženého obratu v účetním roce podle následující tabulky. Zároveň bych je zbavil povinnosti k odvodům důchodové složky sociálního pojištění, registrace a účast by byla dobrovolná. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Poslední a poměrně revoluční změnou, se kterou přicházím, je zavedení daně z výnosu z kapitálu (capital gain tax), nahrazující srážkovou daň z dividend, zisků z obchodního podílu a daň z příjmu z úroků, zisků z prodeje cenných papírů a pronájmů bez ohledu na daňový domicil (s respektem k dohodám o dvojím zdanění) jejich příjemce ve výši 10 % s paralelním zrušením daňového testu. Sice nelze tento přístup díky EU legislativě aplikovat u dividend a zisků z obchodního podílu u společností vlastněnými právnickými osobami v rámci EU, ale nastavená hranice je výrazně nižší než v jejím zbytku (s výjimkou Slovenska, Lotyšska a Estonska) a lze tak s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že na celkové saldo investic by takový krok měl kladný vliv a simultánně by vzrostl investiční kapitál domácích investorů.

Tím plynule přecházíme k problému vysokého zdanění práce a nepružného pracovního trhu. Celá moje koncepce má těžiště v úlevě daňové zátěže zaměstnancům a OSVČ a jejím transferu do domény nepřímých daní. Ale bez restrukturalizace odvodů sociálního pojištění a průběžného financování důchodového účtu to jsou pouze polovičatá řešení.

Prvním krokem musí být separace důchodového účtu od rozpočtu do státem garantovaného fondu, jehož příjmy se budou sestávat z dobrovolného sociálního pojištění zaměstnanců a OSVČ, kapitálových příjmů státu z jím ovládaných společností, vlastních investic a emisí dluhopisů, které může v rámci kvantitativního uvolňování nakoupit ČNB a pokrýt tak případný deficit. Ano, čtete správně, dobrovolného sociálního pojištění, ale pouze v jeho části, ze které se financuje průběžný důchodový systém. Pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti by zůstaly zachovány. Zaměstnanec by se svobodně mohl rozhodnout, zda využije možnosti státem garantovaného důchodu nebo jestli si na něj naspoří sám z vyššího příjmu, který díky opt-outu získá. Všechny odvody převezme do kompetence zaměstnavatel, což povede k výraznému zvýšení přehlednosti a redukci administrativní náročnosti.  Jak by to konkrétně vypadalo, zachycuje tato tabulka. Bez zohlednění souběžných daňových opatření by se u průměrné mzdy 35 tisíc, za zachování identických mzdových nákladů, disponibilní příjem zaměstnance zvedl o téměř 9 tisíc korun měsíčně. A z toho na důchod naspořit lze velmi snadno a efektivněji, než to dokáže aktuální průběžný systém. 

.

Dalším krokem musí být deregulace pracovněprávních vztahů mimo mantinely existujícího Zákoníku  práce a rozšíření palety možností uzavírat konsensuální vztah zaměstnanec/zaměstnavatel. Dovolil bych si to stručně shrnout do dvou následujících bodů:

1) Nový institut hlavního pracovního poměru s měsíční výpovědní lhůtou a bez odstupného,

2) zvýšení současného stropu bez odvodů zdravotního a sociálního pojištění při zaměstnávání sezónní a krátkodobé výpomoci z 10 tisíc korun měsíčně na dvojnásobek, s uplatněním daně z příjmu 19 % bez zápočtu nezdanitelného minima.

Tato opatření umožní zaměstnavatelům reagovat pružně na vývoj ekonomiky a pomohou zredukovat počet lidí, kteří jsou nuceni vyhledat záchrannou sociální síť.. Povede to zároveň i k vyšší konkurenci na trhu práce, z čehož bude profitovat nejen zaměstnanec, ale i fiskální pozice státu.

Posledním bodem článku je jednorázová podpora státu firmám a OSVČ v jejich snaze přežít ekonomické ztráty způsobené nouzovým stavem a celkovým propadem ekonomické aktivity celosvětově. Určitě se dá souhlasit se státní finanční podporou kurzarbeitu, ale upřímně řečeno, ta malé/střední podnikatele a OSVČ nezachrání. Stávající model bezúročných půjček skrze komerční banky, garantovaný ČMRZB, která splácí úroky, považuji za nedostatečný, neboť administrativa spojená s vyřizováním úvěrů a tvorbou měsíčních reportů pro financující banku jsou opravdovým peklem a neřeší deficit likvidity na straně příjemců, který bude postupně narůstat. Řešením jsou státem garantované bezúročné půjčky do výše 5 milionů korun na právnickou/fyzickou osobu s odkladem první splátky až na dva roky, kde by administrativa konkrétní komerční banky byla výrazně „oholená“, ale podmínkou odkladu splatnosti úvěru by bylo udržení ekonomické aktivity podporovaného subjektu. Dobu splácení by si po uplynutí odkladu mohl subjekt zvolit sám, s maximálním stropem 10 let a během prvních dvou let splácení bych umožnil právnické osobě/OSVČ ze splátek odečíst daň z příjmu odvedenou v posledním účetním roce, a to až do výše 50 % jejich celkového objemu.

A příště se můžeme podívat na výdajovou stránku rozpočtu a strategii, jak ji zeštíhlit.

Autor na twitteru vystupuje pod pseudonymem Emigrant v Panamě. Redakce jeho identitu zná

SDÍLET