KOMENTÁŘ | Ačkoli se momentální situace může jevit dramaticky, už teď bychom se měli připravovat na to, co přijde, až virová krize skončí. Předem podotýkám, že nejsem profesionální ekonom, ale podnikal jsem ve třech jurisdikcích na dvou kontinentech a leccos jsem se díky základům ze školy, praxi a samostudiu naučil. V první řadě nechci komentovat současná opatření české vlády na podporu ekonomiky, neboť jsou to ad-hoc kroky bez konkrétního plánu na jakoukoliv systémovou změnu, která musí nutně přijít, nebo ekonomiku budou čekat chmurná léta. Jediné legislativní opatření přijaté v poslední době, které má relevanci do budoucnosti, je rozvázání pravidel pro kvantitativní uvolňování (dále QE) pro Českou národní banku.
V porovnání se zeměmi eurozóny má Česká republika skvělou fiskální i monetární startovací pozici. Můžeme si dovolit navýšit zadlužení o 15 procentních bodů vůči HDP, nikdy jsme nemuseli na trh dodávat injekce likvidity skrze QE, naše dluhopisy jsou bonitní a vlastní měna bude pro proexportně orientovanou ekonomiku výhodou. Bohužel čelíme hrozbě, že díky nekompetenci našich legislativců a exekutivců tuto šanci promarníme a upadneme do stagnace trvající mnoho let.
Opravdu nechci nastiňovat vizi ideální volnotržní ekonomiky, žijeme v reálném světě a jsme vázáni pravidly EU, ale navrhnu tři základní soubory krátkodobých opatření, která by v první řadě pomohla překonat šok z poklesu ekonomické aktivity a následně překonat dva klíčové problémy českého hospodářství, jmenovitě vysokou cenu práce a rigidní, nepřehledný daňový systém.
