Koronavirus odhalil slabinu „mašiny Babiš“. Po epidemii by měla přijít vyšetřovací komise

HalfPageAd-1

Martin Schmarcz

16. 03. 2020 • 18:00

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Izraelci mají zásadu: i po vyhrané válce se neradovat, ale hledat chyby. Měli bychom se u nich poučit a až zvítězíme nad epidemií koronaviru zřídit sněmovní vyšetřovací komisi. Poslanečtí „vyšetřovatelé“ už se zabývali mnoha méně důležitými tématy. Příště by mohlo přijít něco horšího než koronavirus a je v zájmu všech popsat a neopakovat, co bylo špatně. 

Mobile-rectangle-3

Jak se říká, poprvé je to omyl, podruhé chyba, potřetí zlý úmysl. Když udeří krize, je naprosto přirozené, že se ne všechno zcela podaří. A není fér kritizovat vše a za každou cenu. Dva měsíce jsou však dost dlouhá doba na to, abychom se s jistým odstupem podívali na fungování systému a třeba i zkusili pro případnou vyšetřovací komisi definovat náměty, jimiž by se mohla zabývat.

Vytkněme před závorku, že jako celek si Česko vede dobře. Stát situaci nepodcenil a včas provedl nutná, byť drastická opatření. Staletá tradice špičkové české epidemiologie se projevila a vláda nebyla tak šílená, aby neposlechla, co jí odborníci radí. Co už tak slavné není, je oblast, kde se měl projevit vládní leadership. Tedy zajištění podmínek pro zdravotníky a další klíčové profese a také pasivní, nikoli jen aktivní ochrany obyvatel.

Pokud jde o to poslední, tak fatální nedostatek roušek a respirátorů ještě nemusí díky nařízené vysoké opatrnosti znamenat pro obyvatele katastrofu. Lze to přirovnat k řidiči, který ví, že jede ve špatném autě, a dává si tedy aktivně pozor, aby nenaboural. Nicméně prvky pasivní bezpečnosti by rozhodně pomohly. Jak víme, ne na každého řidiče je spolehnutí. Dostatek respirátorů pro citlivé profese by suploval absentující pud sebezáchovy u některých jedinců a vytvořil další hráz šíření viru, třeba mezi lékaři.

Premiér se brání tím, že ochranné pomůcky nejsou nikde k sehnání a „že to teď řeší on-line“. Dobře, třeba opravdu více udělat nešlo, ale právě to by měla prověřit vyšetřovací komise. Buď vládu očistí, nebo najde chyby a navrhne opatření pro příště. V každém případě si veřejnost zaslouží otevřené informování. Námětů k zamyšlení je tu celá řada.

Za prvé, pokud Andrej Babiš říká, že roušky a respirátory dlouhodobě nešlo sehnat, proč koalice a jeho ministr zdravotnictví Adam Vojtěch 28. ledna „zabili“ opozicí požadovanou debatu o zajištění ochranných pomůcek slovy, že nám nic nechybí a všeho máme a budeme mít dost?

Za druhé, pokud vláda měsíce věděla, že roušky nejsou sehnání, proč nezajistila jejich výrobu doma? Některé firmy je produkují (dokonce na světové úrovni), jiné mohly zahájit jejich masovou výrobu v řádu týdnů. A obyčejné bavlněné roušky mohl začít šít kdokoli (jako to dnes činí mnozí doma). Kabinet má ve stavu nouze právo takovou výrobu přímo nařídit.

Za třetí, když roušky a respirátory zmizely u spekulantů, proč proti nim vláda nezasáhla a zboží nezabavila? Proč finanční správa „zaklekávala“ jen na výrobce? Když inzerátů s mnohonásobně předraženými rouškami byl plný internet? A to i od českých producentů – samozřejmě je ale nabízeli překupníci.

Za čtvrté, proč při distribuci toho mála, co nakonec bylo k dispozici, panoval takový zmatek? Proč z ministerstvem zdravotnictví slibovaných počtů pomůcek zbyl jen zlomek? Je pravda, že výrobci, kteří nikomu jinému prodat nesměli, dlouho marně čekali, než si stát roušky vyzvedne? Proč se dřív neřeklo, že respirátory nebudou a ať se nemocnice poohlédnou samy?

Za páté, proč se ministerstvo zdravotnictví a premiér nepostarali o lepší možnosti testování na koronavirus, což je účinné preventivní opatření? Proč biochemická velmoc Česko byla schopna testovat tak málo lidí? Proč premiér a ministr zdravotnictví dehonestovali vedoucí soukromé laboratoře, která správně a levně odhalila koronavirus? Proč ji vyřadili ze seznamu zařízení, kde se smí člověk za své otestovat, a zařadili na něj dražší firmy, mimo jiné z holdingu Agrofert?

Za šesté, proč nebyl stav nouze vyhlášen dřív? Mimo jiné právě kvůli zajištění roušek a testů? Proč premiér ministra vnitra Jana Hamáčka ještě počátkem března odbyl? Proč předseda vlády dlouho odmítal svolat ústřední krizový štáb? Proč nakonec do jeho čela postavil náměstka ministra zdravotnictví místo ministra vnitra a obešel tak ústavní krizový zákon, v němž má hlavní roli a úkoly právě vnitro?

Poslední bod ukazuje, kde je nejslabší místo krizových opatření: v osobnosti premiéra. U jeho tanečků kolem krizového štábu nelze najít žádné rozumné vysvětlení. Argumentace Tchaj-wanem jím není. V nám nejbližší zemi, Slovensku, svolal předseda vlády krizový štáb už 27. února a v jeho čele je ministryně vnitra. Stejně tomu bylo u nás třeba během povodní v roce 2013. A ne, že by štáb řídil náměstek ministra zemědělství s vysvětlením, že vodní toky přece spadají do kompetence tohoto resortu.

Že zákon předpokládá v čele krizového štábu ministra vnitra má logické důvody. Člověk typu Romana Prymuly (opravdu tu nejde o osoby) má své místo při řízení krizového štábu ministerstva zdravotnictví, v jehož kompetenci jsou epidemiologická opatření a jako takový je součástí ústředního krizového štábu. Ten ale má vést vnitro prostě proto, že kromě policistů a hasičů má pod sebou celou veřejnou správu a jako jediné je tak schopno až do poslední vesnice koordinovat všechna dílčí opatření ostatních resortů.

Každé ministerstvo má krizový štáb, který řeší svou část problému. Ten je však komplexní a jeho řešení si tedy žádá komplexní přístup. Roman Prymula je špičkový epidemiolog, a pokud bychom za včasná a účinná opatření proti šíření koronaviru měli vděčit jednomu člověku, tak nejspíš jemu. Ale proč má řídit celý krizový štáb? Touto logikou by při válečném ohrožení mohl místo ministra obrany nastoupit náměstek ministra financí (je třeba sehnat na válku peníze) či průmyslu (musíme dodat zbraně).

Ve výčtu chyb možná někomu chybí kritika konkrétních epidemiologických opatření. To má ale svůj důvod. Nikdy bych si nedovolil zpochybňovat, co navrhli odborníci. To je úkol pro jiné odborníky. Všímám si jen a jen politického řízení a evidentních podivností, jež vzbuzují přinejmenším pochyby. Ty je třeba rozptýlit. Je to i v zájmu vlády. Třeba by sněmovní vyšetřovací komise zjistila, že šlo o objektivní selhání systému (jimž v dané situaci ani nešlo zabránit), který je třeba vylepšit. Anebo z krize vyvodí politickou odpovědnost.

Koronavirus ukázal, kde má kouzlo Andreje Babiše své meze. Je v podstatě agilní mikromanažer, který chce být úplně u všeho, o všem osobně rozhodovat a vše také sám prodávat veřejnosti. Což v dobrých časech, jaké zažíváme už sedm let, může působit až impozantně. Nyní je toho však najednou k řízení příliš, zdaleka ne vše je pozitivní a u mnoha věcí není po ruce hned správné řešení. Mašina Babiš se zadrhává a dělá chyby. Jako třeba když slíbí osobně dovézt roušky a nevšimne si, že je opomněl zajistit.

Najednou, v čase krize, se dosud novináři často vysmívaný Jan Hamáček jeví být větším lídrem. Mimochodem, on si milion respirátorů pro „své lidi“, pro policisty a hasiče, zajistil sám, premiérovi musel pomoci Petr Kellner. A na tiskové konferenci po nočním jednání vlády byl jen jeden šéf – lhostejno, zda štábu, nebo vlády. Prostě šéf, a tím byl Hamáček. Možná zde lze hledat vysvětlení, proč premiér protlačil místo něj Prymulu…

Toto vše jsou pouze náměty. Závěry může učinit až vyšetřovací komise sněmovny. Ale jeden závěr je jasný už teď. Je třeba vyslovit poděkování a vyseknout poklonu lidem, co se zapojili do boje s koronavirem: zdravotníkům, policistům, hasičům a všem, co pomáhali třeba domácím šitím roušek. Solidarita mezi lidmi, která se v krizi projevila, je jednoznačně pozitivní a ukázala nám lepší tvář Česka. Snad nám z ní pořádná porce zůstane i do života po koronaviru.

6234524:article:true:true:true

SDÍLET

Billboard-bottom-1