Lébl: Hrubá mzda je pouze podvodné hausnumero

 FOTO: ČTK

Miroslav Lébl

03. 08. 2020 • 15:37
KOMENTÁŘ MIROSLAVA LÉBLA | Opět se vrací téma zrušení superhrubé mzdy, kterým premiér Andrej Babiš ve svých představách konečně skoncuje se zlotřilou Topolánkovou reformou. Její „zlotřilost“ spočívala ve skutečném snížení daní všem a přiblížení se průhlednému a spravedlivému daňovému systému. Něco takového dnešní vláda samozřejmě nepotřebuje.

Doposud vláda ve svém programovém prohlášení počítala se zdaněním hrubé mzdy 19 procenty, které naštěstí skončilo na tom, že by se statisícům daňových poplatníků zvedly daně o třetinu, neboť pro ně hrubá i superhrubá mzda jedno jest. Například u pronajímatelů by to vládě tolik nevadilo, vzhledem k tomu, že z nich dělá vcelku úspěšně nové třídní nepřátele, ale dotklo by se to i všech dohodářů a přivýdělků, což už by zasáhlo i voličské jádro obou koaličních stran. Je ale příjemné zjištění, že ministerstvo financí má ještě občas nějaké zábrany ve zvyšování daní z příjmu, či v nezaplevelení daňového řádu další speciální sazbou pro dotčené skupiny.

Babiš stále omílá Topolánkovu reformu přinášející superhrubou mzdu jako megapodvod. Jenže na tehdejší reformě vydělali všichni. Byla nastavena nakonec tak, aby nikomu čistý příjem nepoklesl. Nejvíce na ní díky zrušení nespravedlivých, až 32procentních, sazeb vydělali nejen ti s vyšší mzdou, ale díky prudkému zvýšení slevy na dani i ti s nižšími příjmy, kterým daň z příjmu až úplně odpadla.

Připomeňme jen, že před rokem 2008 byla sleva na dani pouhých 7200 Kč. Ta tehdy vzrostla na 24 840 korun. Poté již nikdy nebyla valorizována a podíl daně z příjmu na průměrné mzdě tak neutěšeně roste. Zatímco za „zlého“ Topolánka daň z příjmu nečinila ani 11 % průměrné hrubé mzdy, dnes za Babiše je přes 14 %. U poplatníka s jedním dítětem pak podíl daně na průměrné mzdě explodoval z pěti na více než 10 procent.

Nicméně zpět k superhrubé mzdě. Mezi jediné dvě skutečně smysluplné veličiny patří totiž právě superhrubá mzda, neboli skutečné přímé náklady na zaměstnance vydané zaměstnavatelem a čistá mzda, tedy kolik dostane zaměstnanec. Hrubá mzda je jen nesmyslné hausnumero stojící kdesi mezi tím, aby zakrylo celkové daňové zatížení rozkouskované hned do pěti různých daní, i když někdy eufemisticky pojmenovaných jako pojištění.

Hlavní kritikou je nesmyslný výpočet daně z příjmu. Ale právě ten je u daně z příjmu vlastně jediný logický. Podivná hra se hraje s pojištěnými, kde se skutečné daňové břemeno schovává pod křídla zaměstnavatelů. Důvěryhodnější změna by měla směřovat k původním plánům, aby se superhrubá mzda stala skutečnou hrubou mzdou a z ní se pak už jednoduše najednou odkrajovala ona zaměstnanecká superdaň (15 % daň z příjmu, 10 % na zdravotní „pojištění“ (přepočteno na dnešní odvody) a 23,5 % na sociální „pojištění“). 

Jediným smyslem hrubé mzdy je totiž zatajovat skutečné daňové zatížení práce. I méně finančně gramotný volič pochopí, že když mu stát sebere hned na začátku z jeho výdělku téměř polovinu (48.5 %) a ze zbylé poloviny si dál ukrojuje při každé útratě přes DPH, spotřební daně a vyžaduje další daně a poplatky za cokoliv, tak těch pár odhozených kůrek, co mu stát milostivě dá, tu v navýšení důchodů o 150 Kč navíc či ve slevách na jízdenky, není pro něj úplně nejvýhodnější deal. Zvlášť když mu ještě do budoucna přihodí na bedra splácení stovek miliard státního dluhu.

Není tak překvapením, že toto schovávání skutečné daňové zátěže je smyslem bytí levicových a populistických vlád. Co už se pochopit nedá, je prosazování toho samého i od „pravicové“ ODS, která toto zavedla. Ale už jsme si zvykli, že její ekonomický program již příliš logiky nedává. Kdyby se ODS raději držela svých původních ideí a nedotažený výpočet svedla tradičně na Kalouska, což by navíc v tomto případě bylo jednou možná i blízko pravdy, udělala by lépe než roky podkopávat „svoji“ poslední rozumnou logickou daňovou reformu.

Nyní však přišla změna alespoň s novou sazbou ve výši 15 %, na které nikdo neprodělá. Ještě v únoru však Babiš s takovým návrhem posílal předsedu ODS Petra Fialu pomalu do blázince, když nevidí ten obrovský výpadek 70 miliard, co by způsobil. Udělat z něho ještě méně rozpočtově zodpovědného jedince, než je on sám, vypadalo na slušný výkon. Nicméně vir a blížící se volby rychle odvály dobu, kdy Babiš zdánlivě bránil pár desítek miliard.

Je sice škoda, pokud se již obětuje výpadek desítek miliard daňových příjmů, že dojde jen na snížení nějakého procenta pod rouškou dalšího zamlžování skutečné daňové zátěže českých zaměstnanců, když by mohly být využity na skutečné daňové reformy a úplné rušení celých druhů daní a poplatků, které se vysávají z poplatníků ještě neskonale méně efektivně. Ale buďme rádi za každou korunu, která zůstane rovnou lidem a neskončí v nenasytném eráru.

Autor je ekonom a soukromý investor.

SDÍLET