KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Byl to prozatím vrchol frašky, kterou režíruje prezident Miloš Zeman za servilního přihlížení kandidátů na ministry. Řeč je o jejich schůzkách v Lánech, při kterých je prezident zkouší asi tak, jako učitel nezkušené žáky. Pirátský kandidát na ministra zahraničí Jan Lipavský, o němž se mluví jako o tom, koho Zeman „nechce“, po schůzce působil přinejmenším nervózně. Po celou dobu si dával ze všeho nejvíc pozor na to, aby nic neřekl.
Už aby to skončilo! Je to nedůstojné a hlavně zbytečné. Jeden ministr za druhým jezdí prezidentovi představit své priority, jako kdyby si je prezident nemohl přečíst v koaliční smlouvě. O tu tady ale zjevně nejde, jde o to budoucí ministry ponížit a ukázat jim, kdo je tady pánem situace. Bez ohledu na ústavní pořádek a politickou realitu po sněmovních volbách.
„Nechci mluvit za pana prezidenta, nepřísluší mi to. Nemohu mluvit za pana prezidenta. Jmenování vlády se děje na bázi prezident – premiér. Nemohu říct nic jiného, než že je to záležitost pana premiéra.“ Tak nějak by šlo v kostce popsat Lipavského výroky pro novináře. Ze všeho nejvíc si dával pozor na to, aby pokud možno nic neřekl a nikoho neurazil. Natož aby se pouštěl do konfliktu s prezidentem.
Ta ustrašenost, mnohdy až trapná servilita k prezidentovi, to je zatím nejotřesnější vizitka budoucí vlády. Aspoň že předseda lidovců Marian Jurečka v neděli v Otázkách Václava Moravce promluvil o kompetenční žalobě pro případ, že prezident nebude chtít některého z kandidátů na ministra skutečně jmenovat do úřadu.
Lipavský působil přesně opačným dojmem – jako by byl připraven obrousit všechny myslitelné hrany, aby ho prezident nakonec ministrem jmenoval.
