KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Nominace nových ústavních soudců se Hradu nedaří. Mnoho pochybností a sporů, málo komunikace a transparentnosti. Sotva odezněl povyk kolem Roberta Fremra, už se na nás možná řítí další kontroverzní volba. Z čista jasna se mezi zvažovanými jmény objevil Pavel Uhl.
Dočkáme se dalšího střetu prezidenta se Senátem? Kvůli Fremrovi to vypadalo skoro na válku. Navíc nebýt toho, že tento vyhrocený spor zastínil vše ostatní, mohlo se daleko více probírat i další jméno: U Kateřiny Ronovské vyvstaly otazníky kvůli tomu, že spolupracovala mimo jiné se sponzory Pavlovy kampaně. Mnozí se ptali, zda tedy nemá svůj post „za odměnu“. K tomu dodejme, že třeba v USA prezidenti jmenují na vysoké posty klidně i sobě blízké osoby. Není to skandál, ale řešit se to mohlo.
V první trojici nominovaných zase byli senátoři nespokojeni s odbornou úrovní Daniely Zemanové. Josef Baxa v ústavně právním výboru Senátu narazil spíše „politicky“. Nakonec u většiny členů horní komory zvítězilo uvažování v duchu „nebudeme dělat panu prezidentovi problémy“. Což naopak později vůbec nezafungovalo u Roberta Fremra.
Jak by teď asi pravicová většina Senátu reagovala na angažovaného advokáta, známého ostře levicovými názory? A jak se vůbec jeho jméno vcelku náhle dostalo do osudí? Hrála v tom roli jeho matka Anna Šabatová, která obratem rezignovala na post v týmu prezidentových poradců, kteří výběr kandidátů k ÚS řeší?
Překvapením je Pavel Uhl jen pro nezasvěcené. O nominaci se snažil už v dubnu, kdy se sám navrhl advokátní komoře. Neuspěl, vybrána byla jiná trojice obhájců: Monika Novotná, Irena Schejbalová a Petr Bříza. Prvně jmenovaná prošla i přes konzultační panel a měla pohovor s prezidentem, ten ji ale zatím Senátu nenavrhl.
O tom, že se chce Pavel Uhl ucházet o post ústavního soudce, podle členů profesní organizace nepochybně již tehdy věděla i jeho matka a v tom čase ještě členka panelu Anna Šabatová.
Stojí za zmínku, že tehdy tento poradní tým pod vedením Jana Kysely odmítl navrhnout prezidentovi jednu z kandidátek advokátní komory, Irenu Schejbalovou, přestože získala i nominaci další dvacítky Hradem oslovených institucí. Jak se stalo, že se Pavel Uhl začal objevovat mezi adepty, není jasné. On sám to zatím nekomentuje. Jeho matka sice oficiálně rezignovala z „rodinných důvodů“, ale je to přinejmenším zvláštní shoda okolností.
Na post ústavního soudce není žádný nárok. Panel poradců si může doporučit, koho chce, a konečné slovo má jediný člověk, a to prezident republiky. Otázka ovšem zní, k čemu by pak bylo celé divadlo s navrhujícími institucemi i tvrzení, že soud má být pestrý, jak co se týká zastoupení právních povolání, tak zastávaných světonázorů jeho členů?
Anebo jinak: Pavla Uhla jeho vlastní profesní komora nenavrhla, přesto má zřejmě slušnou šanci. Jeho kolegyně Irena Schejbalová vypadla hned v prvním kole, byť měla širokou podporu profesionálů ze všech oborů.
Pavel Uhl je navíc ostře politicky profilovaný. Kromě toho, že sepisoval ústavní žaloby na oba předchozí prezidenty, Václava Klause a Miloše Zemana, hájil například squattery a aktivisty z centra Klinika. Nejen před soudy. Hlavně se hodně vyjadřoval do médií, kde bránil „právo na demokratizaci“ soukromého majetku, což vydával za znak „svobodomyslnosti“. S ním se by tedy do Ústavního soudu dostal názor, že lidé mají právo zabrat si něco, co jim nepatří a skupinové nároky jsou nadřazeny individuálním svobodám.
