KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Z ulice bývá do parlamentu zatraceně daleko a Mikuláš Minář by mohl být dalším, kdo tuhle starou pravdu potvrdí. Jeho nové hnutí Lidé Pro jako by totiž rétoricky i personálně vykradlo všechny někdejší hnutí a platformy i jejich lidi. „Změna“, „krize“, „změna“, „svěží vítr“, „noví lidé“ a zase „změna“. Zhruba to totiž bývalý nejvyšší chvilkař nabídl, když ve čtvrtek představil svůj politický projekt.
Nejvíc jsem si u videa s Minářem vzpomněl na Cestu změny, jež před dvaceti lety vznikla ze spolku Děkujeme, odejděte! Ten samozřejmě nebyl tak profesionální jako chvilkaři, z nichž nyní politicky uzrál Minář, ostatně byla to tehdy ještě hodně naivní a amatérská doba. I Cesta změny ale v sobě měla všechno to, co Lidé Pro: protest proti stávající politické situaci, krizovou rétoriku i patetickou naivitu. Jen „změnu“ si na rozdíl od Mináře radši dala rovnou do názvu.
Změna totiž často visí ve vzduchu a právě vám by ji lidé mohli uvěřit. V případě Cesty změny to úplně nevyšlo: i když měla protestní občanská iniciativa Děkujeme, odejděte! slušnou podporu veřejnosti i „obvyklých podezřelých“ signatářů a podporovatelů (kteří teď určitě přilnou i k Minářovi), utrhla Cesta změny ve sněmovních volbách v roce 2002 přesně 0,27 procenta hlasů. Občanský protest je totiž úplně jiná disciplína než politika.
