Minář není žádná změna. Znovu jen prodává prošlé, nebo už prodané zboží

04. 12. 2020 • 11:00
KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Z ulice bývá do parlamentu zatraceně daleko a Mikuláš Minář by mohl být dalším, kdo tuhle starou pravdu potvrdí. Jeho nové hnutí Lidé Pro jako by totiž rétoricky i personálně vykradlo všechny někdejší hnutí a platformy i jejich lidi. „Změna“, „krize“, „změna“, „svěží vítr“, „noví lidé“ a zase „změna“. Zhruba to totiž bývalý nejvyšší chvilkař nabídl, když ve čtvrtek představil svůj politický projekt.  

Nejvíc jsem si u videa s Minářem vzpomněl na Cestu změny, jež před dvaceti lety vznikla ze spolku Děkujeme, odejděte! Ten samozřejmě nebyl tak profesionální jako chvilkaři, z nichž nyní politicky uzrál Minář, ostatně byla to tehdy ještě hodně naivní a amatérská doba. I Cesta změny ale v sobě měla všechno to, co Lidé Pro: protest proti stávající politické situaci, krizovou rétoriku i patetickou naivitu. Jen „změnu“ si na rozdíl od Mináře radši dala rovnou do názvu.

Změna totiž často visí ve vzduchu a právě vám by ji lidé mohli uvěřit. V případě Cesty změny to úplně nevyšlo: i když měla protestní občanská iniciativa Děkujeme, odejděte! slušnou podporu veřejnosti i „obvyklých podezřelých“ signatářů a podporovatelů (kteří teď určitě přilnou i k Minářovi), utrhla Cesta změny ve sněmovních volbách v roce 2002 přesně 0,27 procenta hlasů. Občanský protest je totiž úplně jiná disciplína než politika.

Jediným občanským hnutím, jemuž se u nás podařilo uspět ve volbách, zůstává někdejší Občanské fórum. Jenže to byla výjimečná doba. A i to záhy skončilo. Věci veřejné, ANO i Piráti, ti všichni v nedávné době vtrhli do politiky se změnou, protestem i novou politikou. Ani jedno z těchto hnutí ale nezačínalo na ulici, to spíš naopak. Minář je teď ovšem všechny vykrádá nejen rétoricky, ale i personálně, což je asi úplně nejhorší.

Lidem zkouší znovu prodávat například podnikatele a politika Martina Hausenblase, který už zřejmě prošel více protestními platformami a hnutími, než jich v posledních deseti letech vzniklo. A jakou „změnu“ a „svěží vítr“ má proboha do politiky vnést nyní již bývalý šéf Transparency International David Ondráčka, další Minářův „nový“ kádr? Ten navíc ironií osudu kdysi svým svatým protikorupčním tažením pomohl do politiky Andreji Babišovi, jehož chce nyní Minář zbavit moci.

A nejen to, málem se dokonce stal jeho ministrem vnitra. „Jsem připraven do toho jít v případě, že se na tom dohodne celá rodící se koalice. Moje hlavní motivace je přispět k tomu, aby se prosadily věci, o které já sám už usiluji dlouhé roky,“ řekl Ondráčka Českému rozhlasu po sněmovních volbách 2013. Místo „do toho“ ale nakonec šel proti Babišovi. K Minářovým poradcům nicméně patří i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, která už do politiky vnáší „svěží vítr“ přes dvacet let (poprvé úspěšně kandidovala v místních volbách v roce 1998).

A pořád nic. Coby nejvyšší chvilkař se Minář ukázal jako velmi schopný organizátor. Jako první v Česku si dokázal z pořádání demonstrací dokonce udělat lidmi placený džob na plný úvazek, což je na všem snad jediné „nové“. Jeho politické hnutí Lidé Pro jako by ale dával dohromady nějaký amatér milující retro. Jen nevím jedno: jestli je Minář tak zoufalý anebo cynický, že chce lidem znovu prodávat něco, co už jim několikrát prodali nebo zkusili prodat jiní.          

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Dnes • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.

„Zelená politika je zároveň sociální politika.“ Přesvědčí o tom ČSSD a Zelení sebe a pak i voliče?

Vratislav Dostál
Dnes • 17:00

Podle politologů oslovených redakcí INFO.CZ je manévr sociálních demokratů, kteří chtějí v letošních sněmovních volbách kandidovat společně se Zelenými, odboráři a malými lokálními formacemi, pochopitelnou reakcí na proměnu politického terénu. Jednoduše řečeno ho lze číst jako pokus o záchranu levice v Poslanecké sněmovně. Zástupci obou stran tvrdí, že pokud má mít spojenectví smysl, musí být dlouhodobé. Otázka je, co na to voliči.

„Hořící keř“ Jan Palach a česká společnost

Martin Kovář
Dnes • 16:55

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Hlavní otázka zní, zda vůbec ještě má smysl v předvečer jeho sebeupálení o Janu Palachovi psát. Po roce 1989 a zejména v roce 2019, kdy jsme si připomínali půlstoletí, které od jeho činu uběhlo, už totiž bylo řečeno a napsáno snad úplně všechno. Politikové i nepolitikové odříkali své projevy, byly sepsány vědecké i populární texty, vznikla četná umělecká díla. Já sám si čas od času v souvislosti s ním vzpomenu na písničku Karla Kryla o neznámém vojínovi a přemýšlím o tom, co by na to všechno asi tak řekl sám Palach? Odpověď na tuhle otázku už samozřejmě nikdy nedostaneme, zamyslet se nad ní ale můžeme, stejně jako nad tím, zda svým činem dosáhl toho, čeho chtěl.