Nechte mě posílat televizní poplatek Českému rozhlasu. V České televizi potřebují budíček

 FOTO: Anna Vavríková / MAFRA / Profimedia

Petr Holec

22. 07. 2020 • 17:31
GLOSA PETRA HOLCE | Moderátor České televize Jakub Železný miluje patos, a já mu proto vděčím za jedno velké prozření. Když se nedávno v Událostech, komentářích nechal znovu unést svým podlinkovým aktivismem a zmínil „nábřeží, které se bůhvíproč dodnes jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi,“ uvědomil jsem si, že jsem z někdejšího diváka ČT definitivně proměnil v pouhého koncesionáře. 

Železný sehrál roli toho, kdo mému diváckému vztahu s ČT zasadil poslední ránu. Patetický moderátor rád exhibuje svou vzdělanost, ohledně Svobody se mu to ovšem nepovedlo. Svoboda byl totiž taky legionář, na východě bojoval proti nacistům a v roce 1968 podepsal prohlášení proti sovětské „bratrské“ okupační pomoci. Prezidentem se stal ještě před invazí atd. Zkrátka Železný si to mohl trochu lépe nastudovat.

A předtím si taky mohl na twitteru odpustit exhibici s Miladou Horákovou. Že jsou komunisti vrazi a lupiči, to víme i bez jeho slibů, že „vyhodí“ ze studia každého, kdo se „dotkne“ její památky. Nejen Železný by se měl na Kavčích horách radši věnovat tomu, aby nedával tak lehce za pravdu těm, kdo říkají, že ČT není objektivní a vybírá si jen některá témata nahrávající jedné straně.

Nejen díky Železnému jsem tedy naplnil varování nové radní ČT Hany Lipovské. „Pokud se nebudeme vážně zabývat smyslem, podstatou, cílem a formami veřejnoprávnosti v souladu se zákonem, nebude smyslu veřejnoprávnosti bohužel rozumět velká část diváků. Přestanou v ní totiž hledat – a požadovat po ní – etalon kvality, za který si musí platit. A především, přestane platit vztah koncesionář rovná se divák a z koncesionářského poplatku se stane jen jedna z mnoha daní, které platíme jen velmi neradi,“ varovala ještě před svým zvolením.

Ano, přesně tak se ohledně ČT už delší dobu cítím: povinně platím televizi, na níž se už téměř nedívám. A nejde jen o to, že její politické zpravodajství i publicistika nápadně připomínají týdeník Respekt, kde teprve nedávno s překvapením zjistili, že v Česku žije jeden a půl milionu voličů ANO, zatímco jejich časopis si kupuje nějakých 40 tisíc lidí. Definitivně jsem se „odpoutal“ i od nepolitického obsahu ČT. Chalupáře jsem totiž viděl už za normalizace a na Papeže, Gomorru i jiné skvělé světové seriály se dívám na Netflixu a HBO, když jsou nové, a ne s dvouletým zpožděním, když nám je pustí na ČT.

Díky ČT jsem kdysi viděl spoustu nejlepších filmů světové kinematografie, které zatrhli komunisti. Satirické České sodě nebyla svatá ani ruka, co ji živila. A Ota Černý už v raných 90. letech každou neděli ukazoval, jak vypadá politický stand-up, byť o tom nevěděl. To bývala veřejnoprávnost! Jenže dnes? ČT 1 je jen drahá Nova nebo Prima, z ČT 2 se stává druhá ČT 1 a ČT Art je často takový art, že za nočním uměním radši přepnu na TV Šlágr...

To, že jsem se z diváka ČT časem proměnil v pouhého koncesionáře, ovšem neznamená, že zavrhuji veřejnoprávnost. Naopak! Právě v Česku, kde všechny soukromé televize i rádia tradičně soupeří v míře hlouposti, ji potřebujeme jako máloco. V ČT by si proto mohli vzít příklad z Českého rozhlasu, k němuž mě časem „nahnali“, za což mimochodem Železnému a spol. děkuji. Trvalo to sice delší dobu, protože nikdo se od svých vlastních peněz neodpoutává rád, nakonec se to ale povedlo.

Politika na ČRo nepřipomíná sekretariát polomrtvé TOP 09, můžete tu poslouchat jazz i vážnou hudbu a před spaním si pustíte skvělou rozhlasovou dramatizaci literatury. Tomu říkám veřejnoprávnost! A mimochodem: kdyby nějaký poslanec inicioval novelu zákona, která by mi umožnila posílat naši „televizní daň“ raději ČRo, má můj hlas. Balík veřejnoprávnosti by tím neutrpěl a na Kavčích horách by se třeba probrali. Už je načase.

SDÍLET