Německo se ocitlo v těžké krizi. To, co vnucovalo Řecku, se mu dnes vrací jako bumerang

Německý ústavní soud vydal negativní stanovisko k použití klimatického fondu vybaveného 60 miliardami eur, čímž zmařil původní vládní návrh státního rozpočtu na rok 2024 a především uvrhl Německo do nejvážnější politické krize od ustavení tříbarevné vládní koalice v roce 2021. Odhalil také úskalí tradiční německé rigidní rozpočtové politiky, symbolizované zákonnou „dluhovou brzdou“, kvůli níž se vláda Olafa Scholze chytila do vlastní pasti.

Soud zákazem použít prostředky z „fondu energetické transformace“, které měly sloužit k modernizaci Německa, rozhodil celou klimatickou strategii, která měla být páteří hospodářské politiky Scholzova kabinetu; a ten řídí, nezapomínejme, největší evropskou ekonomiku. 

Pokud se vládě nepodaří urychleně tak či onak vrátit do hry oněch 60 miliard, nebude moct zahájit modernizaci železniční sítě, urychlit instalaci dobíječek pro elektrovozy, realizovat vodíkový program, investovat do zateplování veřejných budov, nabídnout pobídky firmám vyrábějícím čipy a polovodiče, financovat výrobu baterií či pomoct podnikům s nejvyšší spotřebou energií.

Kancléř Olaf Scholz se dnes ve Spolkovém sněmu dušoval, že vláda bude v modernizaci ekonomiky pokračovat a že podpoří průmysl, jehož konkurenceschopnost ohrožují vysoké ceny energií. Dal najevo, že hodlá pro rok 2023 prodloužit pozastavení platnosti zmíněné „dluhové brzdy“, kterou jeho vláda v letech 2021 a 2022 úspěšně neutralizovala poukazem na mimořádnou situaci, jíž byly covidová pandemie a ruská invaze na Ukrajinu s jejími důsledky. Pro další roky si však nic takového nepřipravila v naději, že jí šedesátimiliardová injekce projde. Právě tato bohorovná sebedůvěra je nyní kamenem úrazu.

Vláda Olafa Scholze se vmanévrovala do vážné politické krize.

Ústavní soud odůvodnil svůj verdikt právě tím, že použití mimorozpočtového fondu je v rozporu s touto „dluhovou brzdou“, která byla z popudu předchozí vlády Angely Merkelové vepsána v roce 2009 přímo do ústavy spolkové republiky. Německé vlády se podle ní smějí nesmějí dopouštět rozpočtového deficitu nad 0,35 procenta HDP; tento limit lze překročit jedině v případě „mimořádné situace“. 

Nyní tedy bude Scholz muset žádat parlament, aby uznal, že i v roce 2023 taková výjimečná situace panovala a panuje. Pokud se mu to podaří, bude s tímto stanoviskem muset souhlasit také zmíněný soud, protože se určitě v opozici najde někdo, kdo si mu postěžuje.

Kancléř ujistil poslance, že jeho vláda pracuje na „co nejrychlejším“ dokončení rozpočtu pro rok 2024; bude v něm muset vzít v potaz eventualitu, že mimorozpočtové peníze nebudou k dispozici, tedy ho nastavit tak, aby umožňoval dodatečné úspory, které ovšem nechtějí ani sociální demokraté, ani zelení, nebo zvyšování daní, které odmítají liberálové. Jako jedno z mála konkrétních opatření vyhlásil konec zastropování cen energií od konce roku, ale slíbil, že vláda zasáhne, pokud by opět vyletěly do výše.

„Klimatičtí pokrytci.“ Spotřeba fosilních paliv v Německu a dalších státech prudce roste, navzdory slibům o opaku

Vládní koalici hrozí rozklad

Rozsudek destabilizoval všechny tři strany koalice. Ministr financí Christian Lindner vyhodil svého státního tajemníka Wernera Gatzera, odpovědného za oblast rozpočtu, zkušeného odborníka. Právě Lindnerem vedené ministerstvo nese hlavní díl viny na tom, že rozsudek před dvěma týdny přišel jako blesk z čistého nebe. 

Lindnerova liberální FDP už oznámila, že se zeptá členské základny, zda má cenu vůbec v Scholzově koalici setrvat. Strana jde v zemských volbách od porážky k porážce – je zřejmé, že její pověsti vládní soužití se dvěma levicovými stranami neprospívá.

Členská základna Zelených naopak rozhodla, že strana zatím ve vládě setrvá, nicméně vyčetla vedení „přemíru realismu“. Pět stovek členů poslalo vedení strany na sjezd v Karlsruhe (ano, tam také sídlí ústavní soud) otevřený dopis, ve kterém ho obvinili ze „zrady ideálů“ a vyzvali ho, aby se „vrátilo k zeleni“. Vyčetli mu také, že se ze strany prosazující změny stali „reklamní agenturou na špatné kompromisy“. 

Faktem je, že Zelení museli v poslední době skousnout nejednu hořkou pilulku. Prodloužení těžby uhlí, speciální fond pro vojenské výdaje ve výši 100 miliard eur či zpřísnění azylové politiky zklamaly a rozladily hlavně tradiční pacifistické veterány této strany.

sinfin.digital