Paradox koronakrize. Evropské ekonomiky má zachránit „nenáviděné“ Německo

Marek Kerles

26. 05. 2020 • 21:00

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Číňané jsou dnes mezi Italy oblíbenějším národem než Němci, jak ukázal dubnový průzkum agentury SWG. To ale Italům vůbec nebrání v tom, aby právě k Němcům natahovali ruku, když jde do tuhého. Podobně paradoxní přístup k německé „vůdčí roli“ v Evropě mají i další národy, včetně Čechů.  

Ať si o Němcích myslí, kdo chce, co chce, o tom, že se jedná o národ v mnoha ohledech „zvláštní“, zřejmě nikdo nepochybuje. Německo vyvolalo a následně prohrálo nejstrašnější válku v lidských dějinách, aby se o několik desítek let později stalo hlavním motorem evropské ekonomiky. S obrovskými náklady zvládlo po roce 1990 sjednocení rozdělené země a o necelých 20 let později i světovou ekonomickou krizi.

Když se v roce 2015 začaly do Evropy valit tisíce uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, většina z nich netoužila po ničem jiném než dostat se právě do Německa. A německá kancléřka Angela Merkelová tehdy pronesla dnes už legendární větu: „Wir schaffen das (zvládneme to).“ Přestože za svá slova dodnes sklízí tvrdou kritiku, protože jimi údajně pootevřela dveře ekonomické migraci i do jiných zemí, jedna věc je jistá. Němci zvládli (alespoň prozatím) i uprchlickou krizi.

A to v době, kdy zároveň vynakládají miliardy eur z rozpočtu na takzvanou „energiewende“, tedy přechod energetiky na (údajně) obnovitelné zdroje energie. A opět: ať si o tom kdokoliv myslí cokoliv, i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v rozhovoru pro INFO.cz přiznala: „Pokud na světě existuje země, která je schopna tuto změnu dokončit a hlavně zaplatit, pak je to právě Německo.“

Kde ti Němci stále berou energii a peníze na to, aby jednou zaplatili náklady na sjednocení země, podruhé na uprchlíky, potřetí na „energiewende“ a přitom ještě každý německý dělník „jako čistý plátce do rozpočtu EU“ posílal část výplaty Řekům, Polákům, Čechům a dalším příjemcům evropských dotací? 

Protože tahle záhada na první pohled nevyčerpatelných německých zdrojů není v očích mnoha obyvatel EU vysvětlitelná jen německou zarputilostí, poslušností a „buldočí povahou“, vznikají nejrůznější teorie o zákulisních důvodech německého ekonomického zázraku. Ve zkratce by se daly všechny shrnout pod jakousi představu, že když „Němec“ někomu dá jedno euro, už má zároveň dobře vymyšlené, jak z něj dostane dvě eura nazpátek. 

V tomto duchu se nesou i představy některých Řeků, že za jejich zadlužení může ve skutečnosti právě Německo a jeho expanzivní finanční politika, podobně si na Němce a jejich údajně nekalé praktiky často stěžují i mnozí Jihoevropané a Východoevropané. A ani Češi nejsou výjimkou. Pokud je něco v EU špatně, nemůže za to francouzská rozmařilost, britská koloniální nabubřelost či třeba italská a řecká lehkomyslnost, natož česká uplakanost. Mohou za to Němci. Ti jsou z pohledu řady obyvatel i politiků v EU zodpovědní za všechno, co se v unii děje a bude dít.

Typickým příkladem je i současná koronavirová pandemie. Podle listu Süddeutsche Zeitung (SDZ) musel Massimo Galli, šéf infekčního oddělení nemocnice v Miláně, v italské televizi několikrát vyvracet obvinění, že smrtelnou epidemii zavlekli do Itálie právě Němci. Italové zároveň (podobně jako v případě Česka) vinili Němce z blokády dovozu ochranných pomůcek, na druhé straně se ale příliš nemluvilo o tom, že Německo vyslalo do Itálie letadlo s humanitární pomocí. A navíc přijalo na svá infekční oddělení 44 těžce nemocných italských pacientů s covidem-19.

Když ale, jak píše SDZ, děkuje prezident italské Lombardie Attilio Fontana v dojemném filmu čtrnácti pomáhajícím národům, na Německo zapomene. Snímek ukazuje balíky humanitární pomoci s nápisem „Z Ruska s láskou“, kubánské lékaře a ukrajinské záchranáře, dává šanci promluvit i prezidentovi „spřátelené“ Albánie. Na to, že mezi pomáhajícími národy byli velkou měrou i Němci, si ale tvůrci filmu nevzpomněli. Proč, to podle SDZ nechal Fontana bez odpovědi.

Protiněmecké nálady přitom často podporují i vysoce postavení italští politici. Předsedkyně italského Senátu Maria Elisabetta Casellati zcela nedávno obvinila Německo z toho, že záměrně blokuje finanční pomoc koronavirem těžce postižené Itálii a dalším zemím. Doslova řekla, že „zatímco Berlín diskutuje, Evropa hoří.“ A to jen pár dní před tím než německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Macron představili plán na „evropský fond obnovy“ ve výši 500 miliard eur. Podporu mají dostávat sektory a země, nejhůře postižené pandemií, tedy včetně Itálie. Jenže tahle napůl německá iniciativa už nemá zdaleka takovou odezvu jako kritika údajné německé arogance a nabubřelosti.

O tom, jaký mají někteří Italové (a zdaleka nejen oni) vztah k Němcům, svědčí i kniha „Čtvrtá říše – Jak si Německo podmanilo Evropu“, jejíhož autora Gennara Sangiuliana dlouho prosazovala italská, pravicově–populistická Liga na post šéfa jednoho z kanálů veřejnoprávní televize. Možná tak není divu, že když se v dubnu zeptala agentura SWG Italů, jak vnímají některé zahraniční národy, 45 % dotázaných označilo Německo za nepřátelskou zemi, zatímco Čína je pro 52 % respondentů „přátelská“.

Na tom by v rámci již zmíněného celoevropského hesla „Německo může za všechno“ nebylo nic divného, kdyby zároveň Itálie, bytostně závislá na turismu, Němce nutně nepotřebovala. Z více než čtyři sta milionů nocí, strávených v některém hromadném ubytovacím zařízení, připadala loni více než polovina na cizince, z toho ale lví podíl, celých 27 %, tvořili Němci. Pro srovnání: druzí Francouzi se podílejí na turistické výměně jen 6,7 %, podobně jako Britové s 6,5 %.

A tak dochází k paradoxní situaci. Italský ministr zahraničí Luigi Di Maio přemlouvá ty, kteří podle řady Italů mohou za všechno zlé, aby přijeli zachránit italskou ekonomiku a utráceli na italských plážích a památkách stejně a možná ještě víc než dříve. Bez nich by totiž italský cestovní ruch čekal totální rozvrat. Šéf diplomacie proto v rozhovoru pro deník Bild uvedl, že „Italové jsou připraveni s úsměvem přivítat návštěvníky z Německa“.

Komu by tahle italská „rozdvojenost ve vztahu k Němcům a jejich evropské politice připomínala reálie i v jiných zemích, včetně Česka, zřejmě by nebyl daleko od pravdy. Němci jsou v očích mnoha obyvatel EU egoističtí a panovační, jednou vedou Evropu do záhuby kvůli přijímání uprchlíků, podruhé tím, že na rozdíl do prozíravých Čechů „hloupě a naivně“ odmítají jadernou energetiku a věří v budoucnost obnovitelných zdrojů. Jenže i když ti „hloupí“ Němci rozhazují na všechny strany a přispívají i na kdejakou českou dálnici nebo italský přístav, jedna schopnost se jim nedá upřít. Ačkoliv stále něco platí, pořád jim záhadně zůstává dostatek peněz, aby je v rámci letní dovolené rozvezli utratit po celé Evropě. A německé peníze, na rozdíl od Němců, nikomu nevadí.

SDÍLET