KOMENTÁŘ JAKUBA SPLAVCE | Tak už jdeme do finále a poslední tóny zní… Je to tak, prezidentská kampaň se blíží ke konci. Sice nás ještě čekají velké televizní debaty, ale mnohé už je jasné a dlouhodobě čitelné. Těžko samozřejmě odhadovat, jak to celé dopadne, ale poslední dny do volby v druhém kole přinesly na pole politického marketingu něco, co jsme tu posledních deset let neměli.
Spojovatel. Figura, po které voláme snad každé volby. Samozřejmě, ve většině případů figura zcela imaginární. Alespoň z padesáti plus potřebných procent se k ní přibližuje Petr Pavel. Status love brandu „dobrobloku“ si od Nerudové vzal už dávno a potvrdil to vítězstvím v prvním kole. Ke své klidné strategii ale přidává i něco navíc. Poučen historií neopakuje chyby Karla Schwarzenberga a Jiřího Drahoše. Drží se zlatého pravidla, že první se jezdí vždy tam, kde vás volilo nejméně lidí. A koneckonců potvrzuje i jasné vymezení vůči narativu, že jednoho z kandidátů vždy volí tzv. elita z pražské kavárny a okolí. Konečně. Symbolickým krokem v tomto případě byla i absence oslavy úspěchu v prvním kole. Za tento přístup si zaslouží Pavel i jeho tým velkou pochvalu. Vyhrává totiž jen absolutní vítěz.
Proč jím bude s největší pravděpodobností, i dle sázkových kanceláří, právě generál? Není to ani tak o heslech nebo gradující kampani. Kouzlo tkví ve vzájemném průniků osobností obou protivníků. Tak jako Harry Potter v sobě musel mít kus lorda Voldemorta, aby ho porazil, má v sobě Petr Pavel kus Andreje Babiše. Status hříšníka se škraloupem, kterého se však podařilo napravit a konečně si vezme hlasy i z jiného spektra. Možná je to tím, že není politik. Možná tím, že nosí flanelku, ale primárně tím, že konečně dokázal přinést tu občanskou volbu, se kterou jsme přímou volbu hlavy státu, mimochodem opravdu nešťastnou, zavedli.
