Pečinka: Novotný, nebo Zahradil? Do ODS patří oba

Bohumil Pečinka

15. 05. 2020 • 16:30

KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Debata, jestli patří do ODS spíše její zakladatel Jan Zahradil, nebo dlouhodobý člen a úspěšný komunální politik Pavel Novotný, je typickým produktem zjednodušených otázek, s nimiž tak ráda operují sociální média. Spisovatel Jaroslav Foglar to v knize Záhada hlavolamu shrnul do geniální zkratky: volíš Losnu, nebo Mažňáka? Když mu jeden z Rychlých šípů odpověděl, že třeba Bahňáka, stal se oprávněně podezřelým, co dělá ve čtvrti Stínadla.  

Ano, sociální sítě, to jsou Stínadla současnosti, kde platí buď, anebo. Pravidla hry zde ovlivňuje staré stalinské heslo: Kdo nejde s námi, jde proti nám. V takovém prostředí se skvěle daří všem moralizátorům, kteří si vždycky najdou ten správný argument pro sestřelení jednoho nebo druhého. Je to taková fešácká totalita, kde se musíte zařadit. Takže: Zahradil, nebo Novotný? Ne, oba dva!

Mnoho facebookových přispěvatelů si demokratickou politickou stranu představuje jako strukturu na úrovni pánských klubů. Jako sdružení, v němž se scházejí „hoši nebo dívky, co spolu mluví,“ něco mezi včelaři a holubáři. Politika je však primárně o obhajobě zájmů konkrétních sociálních skupin. Čím větší politická strana, tím více zájmů musí pod sebou skloubit a sladit rozličné požadavky. Politická strana je zmenšeným světem, jakým je na úrovni vládní koalice více politických stran. Pak samozřejmě existují polodemokratické strany vůdcovského typu, jako je ANO, ale to je jiný příběh.

Každá úspěšná česká pravicová politická strana musí být koalicí liberálních a konzervativních sil, které zastupují různé typy středostavovských voličů – od zaměstnanců až po živnostníky. Aby tahle koalice fungovala, musí být o morálně-kulturních otázkách volné hlasování. Stručně řečeno, nesmí to být věc, na níž se tato strana profiluje. Jen takto vymezená strana může konkurovat levicovému společenskému proudu, zahrnujícímu dnes starokomunisty z KSČM, progresivisty z ČSSD nebo levicové populisty z ANO.

Když si uvědomíme tyto základní konstanty, pak je spor Novotný versus Zahradil absolutně marginální věc. Jasně, Pavel Novotný je extrémní hystrion, což je dáno jeho založením. Kdo se však podívá například na jeho pořad na Mall.TV, kde si vytipoval všechny důležité problémy své městské části a důrazně je řeší, musí si říct: ano, tenhle chlap je možná šílený marketér, ale základ jeho přístupu je správný. A nejen to.

Ať se to staroodeesákům typu Jana Zahradila nebo Jany Černochové líbí, nebo ne, tak vystupování a způsob prezentace Pavla Novotného úzce souvisí s převládnutím jednoho typu médií, který před dvaceti a třiceti lety, kdy vstupovali do ODS, ještě neexistoval. Sociální sítě prostě diktují rytmus, v jakém dnes společnost tančí.

Proto není bez zajímavosti, že ukrajinským prezidentem je herec, který ještě před rokem hrál v seriálu prezidenta, a že chorvatský Karel Gott se nedávno málem stal prezidentem a nyní má desetiprocentní stranu. Koneckonců Donald Trump a v menší míře i Boris Johnson jsou produktem tohoto typu prezentace. Přesně toho, který ODS dnes tak zoufale chybí.

A to vůbec nemluvím o tom, že celá slavná debata „Novotný, nebo Zahradil“ by se asi nevedla, kdyby ODS nebyla ve stavu permanentní stagnace, což se tak krásně odrazilo na lednovém kongresu. Potenciál mezi delegáty pro změnu značný, ale žádní lídři, kteří by jej dokázali proměnit v konkrétní program. O marketingu nemluvě. Ospalý, předem předdomluvený pražský kongres byl schopen alespoň trochu rozpohybovat právě až Novotný, a to zatím jen improvizoval.

Pokud se ODS nechce dlouhodobě pohybovat na trajektorii „malá, ale naše“, neměli by si její politici a příznivci otázky typu „Zahradil, nebo Novotný“ vůbec pokládat a spíše by se měli pokusit oba proudy sladit. Čínský vůdce Teng měl pro tuto situaci jeden příměr: „Není důležité, jestli je kočka černá, nebo bílá, ale jestli chytá myši.“

ODS už před časem ztratila část svých schopností myši chytat a namísto reflexe, proč to tak je, někteří nasazují na ty, kteří těchto schopností mají někdy možná až přespříliš. To je cesta do hrdé izolace.

SDÍLET