Petrov: Čtyři typy debaty o Karlu Gottovi. Co o nás prozrazují?

Vadim Petrov

KOMENTÁŘ VADIMA PETROVA | Současná debata o Karlu Gottovi se vede ve dvou polohách. Věcné – zemřel slavný zpěvák, umělec, profesionál. A v obecné – jaký to byl člověk. Zatímco na té první se lidé většinou hladce shodnou a není předmětem vášnivých sporů, o té druhé se vede nesmiřitelná hádka. To je normální. Proč ne. Vždycky nás zajímá, jaký skutečně byl ten, který odešel, a pokud je to navíc člověk tak populární jako Karel Gott, o to víc podobný zájem máme.

Záleží ovšem na tom, jak onu debatu vedeme. Jestli respektujeme odlišné názory a jak jsme otevřeni jiným úhlům pohledu. Tomu se říká kultura. Setkal jsem se s názorem, že kultura je balet, opera, vážná hudba nebo ministerstvo kultury. V širším smyslu slova je ale kultura také systém vztahů, chování a názorů, které si člověk v rámci společenství osvojuje, a způsoby, jak je projevuje. Co člověk, to názor, to nějaký způsob chování, jiný kulturní návyk.

Kdysi jsem pro jednu korporaci psal soubor pravidel, kterému se říká Corporate Culture. Tehdy jsem se nemohl dohodnout s prezidentem společnosti, který říkal, “ale my tu kulturu už máme hotovou”. Já jsem namítal, že kultura nikdy hotová není. Lze ji jen rozvíjet. A že si má firma sama určit, jakou kulturu chce mít, jak ji bude budovat a také parametry, skrze které ji bude měřit. Tehdy jsme se nedohodli. Dnes se ale nenajde větší firma, pro kterou by vlastní kultura nebyla velkým tématem.

Kovář: Německo, Německo, už nikdy nade všecko!

sinfin.digital