V zemi, kde lidé volí politiky, které nehodlají poslouchat, je i hledání viníka fraška

GLOSA MARTINA MALÉHO | Není lepší čas na oblíbenou hru „my ne, to vy!“ než přelom roku. Pojďme na sebe ukazovat prstem a obviňovat se navzájem! Tři, dva, jedna: Kdo za to může?

Tak zcela jednoznačně za to může vláda, potažmo politická reprezentace vůbec.

Za co? To je vlastně jedno, ale dejme tomu, že budeme mluvit o tom, proč se z České republiky léta Páně 2020 stal bordel na kolečkách, kde jedni utahují šrouby, druzí do nich sypou písek, třetí na to zoufale koukají a čtvrtí si mnou ruce, protože těží z toho, když se ostatní perou. Že se budeme bavit o tom, proč je stát v soft verzi rozvratu, kde se sice zatím nestřílí po ulicích, ale kde chaoticky vyhlašovaná a rušená pravidla dodržují hlavně ti, kteří vědí, že zrovna je by stát mohl snadno potrestat. Proč v této zemi zkolabovalo testování, trasování, opatření, a místo toho se jen řítíme do neznáma vlečeni událostmi. Je snad u nás nějaký jiný vir, než v okolních zemích?

Takže zcela jednoznačně za to může vláda, potažmo politická reprezentace vůbec. V první řadě paranoidní mikromanažer v makromanažerské roli předsedy. Člověk, který svými „manažerskými zásahy“ dělá víc škody než užitku. Ráno vyhlásí, odpoledne zpochybní, večer odvolá, co vyhlásil, a svalí vinu na někoho jiného. Chaot, packal a kecka v jednom.

V roce 2020 jsme nežili v právním státě, situaci zachraňovaly správní soudy, analyzuje Lukáš Trojan

sinfin.digital