Poměr sil se definitivně překlopil. Do Rady ČT míří Lipovská, Matocha a Xaver Veselý

Vratislav Dostál

27. 05. 2020 • 16:25

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Poměr sil v Radě České televize se počínaje středou definitivně překlopil. Většinu v ní teď budou mít nějaký čas ti, kteří mají tak či onak blízko k bloku stran premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Poslanci do klíčového kontrolního orgánu veřejnoprávní televize zvolili ekonomku Hanu Lipovskou, novináře Pavla Matochu, navrch tam proklouzl také rozhlasový moderátor a prezidentův oblíbenec Xaver Veselý. Dopadlo to tedy přesně tak, jak jsme na webu INFO.cz už několikrát napsali. 

Na středeční volbě do Rady ČT lze ilustrovat zvrácenost současných poměrů v české politice. K tomu už tak nějak patří, že do Rady ČT míří lidé, jejichž pozice je ve vztahu k veřejnoprávní televizi takřka nepřátelská. Navíc Lipovská, kromě toho, že je ekonomka, i Matocha, což je zase novinář, mají blízko k Václavu Klausovi ml. Strana, která má v dolní komoře zdaleka nejméně zástupců, navíc není součástí vládní většiny a hlavně nikdy neprošla sítem voleb, bude mít v Radě ČT dva své lidi. Pokud by to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu.

S tím souvisí další věc. V posledních dnech a hodinách jsem o volbě mluvil se zástupci prakticky všech politických stran. S Jaroslavem Faltýnkem z hnutí ANO, který je nepochybně klíčový architekt celé volby, s Radimem Fialou z SPD, se sociálními demokraty, s komunisty. Je typické, že mi nikdo z nich nechtěl říct ani slovo. Všichni mlžili a předstírali, že volbám nepředcházela politická dohoda. Faltýnek tvrdil, že mají volné hlasování, Filip zase, že ví, koho budou volit, že mi to ale neřekne. Fiala lautr to samé. Hovořil jsem také se zástupci opozice, ta byla ovšem v celé věci mimo hru. Je to jen moje intuice, nikdo mi to nepotvrdil, zvolení Lipovské a Matochy, zrovna tak jako povšechné a neurčité reakce sociálních demokratů, mi ale říkají, že to Faltýnek už zase upekl skrze záložní většinu. Tedy s Okamurou a komunisty.

Třetí bod: Xaver Veselý. Jeho zvolení potvrzuje již mnohokrát řečené. Klíčovým prvkem současné vládní architektury v České republice je prezident Zeman. Nejen že se Babiš může v klíčových momentech ve sněmovně opřít o komunisty a SPD, což mu umožňuje vyšachovat svého koaličního partnera, tedy ČSSD, volba do Rady ČT také potvrdila, že silnou koaliční stranou zůstává Hrad. Na Faltýnka kvůli Xaverovi naléhal Zeman, proto byl údajně těsně před volbou za komunisty a tlačil na ně, aby i oni pro Xavera hlasovali. A předseda komunistů Vojtěch Filip byl v úterý na Hradě, a bylo by s podivem, pokud by o volbě do Rady ČT nemluvili. K Zemanovi vždy servilní Xaver byl dnes po zásluze odměněn.

Teď několik slov k důsledkům. Poměry v Radě ČT se změní, převahu již budou mít ti, kteří mají tak či onak blízko k bloku stran, jenž Česku už nějaký čas vládne. A je to logické, neexistuje důvod, aby se všude tam, kam své zástupce volí Poslanecká sněmovna, tato proměna rozložení sil v zemi neprojevila. Teď bude na nás všech, abychom bedlivě sledovali, jak si kontrolní orgán veřejnoprávní televize počíná. Rozlišit musíme minimálně jednu věc: kritiku České televize, za kterou je osobní zášť a touha po pomstě, případně motivace založená na potřebě televizi veřejné služby zlikvidovat, a pak kritiku, která bere za svou ideu a nezastupitelnost silného kritického média veřejné služby, a tedy ideál, ke kterému by se Česká televize měla za každé mocenské konstelace vztahovat.

Teprve budoucnost ukáže, s jakou motivací jednotliví aktéři jednají. K optimismu ale mnoho důvodů není. Na to známe Miloše Zemana a Andreje Babiše až příliš dobře. Prvního žene mstivost, druhého zase touha po moci a s tím související potřeba disciplinovat každého, kdo se nezalekne jeho predátorských instinktů. Jejich praktikám bude tedy nyní zase o něco intenzivněji čelit vedení České televize a především její generální ředitel Petr Dvořák. A nebude to už jen prostřednictvím právního oddělení Agrofertu nebo skrze Babišova média, nýbrž přímo od radních. Přesto je třeba zopakovat: debata – a nechť je kritická, jak je každému libo – by se neměla vést v osobní rovině, tady nejde o Petra Dvořáka, nýbrž o budoucnost a kvalitu veřejnoprávních médií, v tomto případě o Českou televizi.

Sám jsem v Radě ČT šest let působil, vím tedy moc dobře, s čím vším se budou noví radní potýkat. Zrovna tak vím, že je velice snadné škodit a mediálně dělat humbuk, něco úplně jiného pak ale hledat cestu, jak televizi veřejné služby zlepšovat ve všech myslitelných parametrech. Navíc v rámci kolektivního orgánu, kde musíte pro každý návrh hledat konsenzus a většinu. Česká televize má obrovskou tradici, je to velký podnik, se kterým nepohnete ze dne na den. Co dnes vymyslíte a naplánujete, se může projevit třeba až za rok, dva nebo tři. Tato setrvačnost je možná pro její pochopení hlavní atribut. Tedy pokud tam nejdete jen bořit, exhibovat ve svůj prospěch, anebo pouze házet managementu účelově klacky pod nohy.

A snad poslední poznámka: jedním z nešvarů veřejné debaty o České televizi je, že její činnost redukujeme na zpravodajství a publicistiku. Česká televize vysílá na šesti kanálech, vyrábí obrovské množství dramatiky, zábavy, dokumentů, naučných pořadů. ČT sport, jakkoli nevysílá fotbalovou Ligu mistrů, Wimbledon nebo hokejovou NHL, tak ještě pořád umí českému sportovnímu divákovi zprostředkovat velké akce. Ponechme nyní stranou ČT1, pokud jde ale o dvojku, jde dle mého soudu v posledních letech o velmi dobře profilovaný kanál. Svou tvář si hledá ČT Art a přímo skvělé je podle mého soudu Déčko. A to včetně jeho webu. Tím zdaleka nechci říct, že se České televizi vždycky všechno podaří, její vysílání ale prostě ani zdaleka není jen o Reportérech nebo 168 hodinách.

 

SDÍLET