KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Když vznikla tato vláda, šlo o sympatický pokus posadit vedle sebe konzervativce a liberály, kteří společně potlačí populisty. Nyní už vidíme, že se to nepovedlo. A naopak pravice oslabuje a znovu jí hrozí marginalizace. Příčinou je její rezignace na reformní tah na branku. Socioekonomická témata jsou vytlačována novým, kulturním štěpením. A v jeho rámci tradiční strany ztrácejí témata, a tím i význam.
Pravolevý souboj ve skutečnost nezmizí. Tedy ne úplně. Vždy zůstane levice, ať už se jmenuje jakkoli. Z prostého důvodu: velká část společnosti poptává silně financované veřejné služby a tím i velký pečovatelský stát. Je až únavně snadné jim to prostřednictvím přerozdělování splnit. Levice je tedy de facto reaktivní, pasivní silou. Zatímco k pravicové politice potřebujete odvahu a nasazení. Ekonomické reformy, škrty státních výdajů či podpora podnikavosti se nezařídí samy a tak snadno jako rozhazování peněz z vrtulníku.
Aby koalice SPOLU obhájila svou užitečnost, musí být při konsolidaci veřejných financí razantnější. Ostatně proto jí její voliči dali hlas. Negativní volba „proti Babišovi“ pro ně byla až na druhém místě. V tom se konzervativci liší od liberálů, pro něž se „antiBabiš“ stal hlavním důvodem bytí. Proto zpočátku, kdy se zdálo, že ve volbách nepůjde o nic jiného, koalice PirSTAN výrazně vedla. Až postupně si řada občanů začala uvědomovat, že je lepší vybrat si zkušenější trojici tradičních stran nabízejících reformy.
Jenomže zatím se velké pravicové změny nekonají a uvnitř vlády nabírají na intenzitě „kulturní války“, ANO mezitím konsoliduje svou levicovou základnu – a k tomu všemu se SPD rozhodla stát se „seriózní“ stranou. K čemu tohle může vést, vidíme na Slovensku. Ve volbách se utkali silní sociální demokraté s progresivisty, přičemž Slovenská národní strana dávno není odstrkovaný radikální subjekt, ale běžná součást vlád Roberta Fica, což se potvrdilo i tentokrát. Pravice neexistuje, respektive jen jako přívěsek progresivistů.
Jde o diametrálně odlišný vývoj než v Polsku, kde prozápadní síly, jež mají původ v hnutí Solidarita, založily dvě mocná středová uskupení, Právo a Spravedlnost (PiS) a Občanskou platformu (PO), které se už skoro dvacet let střídají u moci a radikály z obou břehů vytlačují na okraj. Jedna je kulturně i ekonomicky liberální, druhá hodnotově konzervativní a sociálně citlivá. Přestože se i tam se vede střet o bioetická témata, jakými jsou třeba potraty, zároveň toto uspořádání reprezentuje pravo-levý souboj.
Nyní už je jisté, že k něčemu podobnému vláda pětikoalice nepovede (jak se snad mohlo zdát ve chvíli jejího vzniku). Už proto, že ANO není nikam zatlačováno, leč naopak roste. Navíc konzervativci ztrácejí podporu, a to právě ve prospěch Babišova hnutí. Liberálové jsou v zásadě na svém. Národovcům fouká vítr do plachet. Spíše se suneme ke slovenskému scénáři. Ačkoli zatím to ještě SPOLU má „ve svých rukou“. Ale to by musela ve zbytku volebního období předvést vskutku „reformní koncert“.
