Nastal čas poodhalit další věc, kterou s kolegy připravujeme. Tentokrát ne pod značkou INFO.cz, ale jako samostatný projekt, který může pomoci podpořit a rozšířit myšlenku, že i za obsah se platí.
V Infu věříme v placený obsah na internetu. Věříme v placený obsah i přesto, že mnoho lidí z oboru stále pochybuje, zda budou čtenáři ochotní si za něj vůbec platit. Nejčastější argument, který slýcháme, je „všechno je na internetu zadarmo, tak proč by za to někdo platil?!“
Řekněme si na rovinu, že dojem „obsahu zadarmo“, nota bene „skvělého obsahu zadarmo“, je falešný. Ano, prvních dvacet let tohoto století mohlo působit dojmem, že díky internetu máte k dispozici cokoli a bezplatně, ale pravda je, že třeba v případě zpravodajství a zábavy jde skutečně jen o první dojem. Dobré médium ani dobrou zábavu nemůžete dlouhodobě dělat zadarmo.
Z toho důvodu přešla média v dobách, kdy nejrozšířenější platební model představovala složenka a dobírka, na model „placení reklamou“. Čtenář či divák dostal svou porci obsahu bezplatně a příjem tvůrci zajistila reklama. Bohužel, model placení reklamou funguje až od určitého prahu zájmu a nutí tak vydavatele soustředit se nikoli na kvalitu obsahu, ale na přitáhnutí masy návštěvníků. Namísto prodeje obsahu konzumentům vydavatel prodává své návštěvníky reklamnímu klientovi. A v takovém prostředí vyhrávají velcí, ti rostou dál. Malí, ti nedosáhnou na takové reklamní příjmy, které by jim pokryly provoz. Zkouší alternativní cesty, sponzoring, příspěvky a podobné způsoby, protože vědí, že z reklamy nevyžijí – zároveň ale jako by se báli říct si o peníze za to, co dělají, protože si nevěří.
Proto je situace na online mediálním trhu taková, jaká je: weby jsou oblepené reklamními bannery odshora dolů, místo „uděláme tohle téma, to je důležité“ mnohými redakcemi zní „uděláme toto, to se bude číst“, místo tlaku majitelů médií (který je ve skutečnosti naprosto marginální) se vydavatelé snaží nenaštvat inzerenty, čtenáři si oprávněně stěžují, že média se honí za senzacemi a že metody lákání čtenářů jsou často za hranicí nejen vkusu, ale snad i etiky.
Věříme, že placený online obsah je dnes ten správný způsob, jak popsanou situaci aspoň částečně narovnat. A ze zkušeností, které jsme nasbírali, víme, že čtenáři, diváci a posluchači s tím opravdu nemají problém. Vědí, že za všechno se platí.
Často nám lidé oponují, že si nikdo přece nebude platit za zprávy, když jsou všude - a očekávají, že jim budeme odporovat. Pak je překvapí, že s nimi souhlasíme: ano, za zprávy si nikdo platit nebude, tedy pokud není „news freak“. Zpráva je dnes všude a její exkluzivita je, až na okrajové případy, naprosto iluzorní. Co máte jako první, to za hodinu opíšou (tedy „zmonitorují“) všichni ostatní.
Za co si tedy zaplatím třeba já sám, a nejen já? Za přidanou hodnotu. Třeba za to, že někdo vybere ze záplavy zpráv ty důležité, udělá tedy za mne editorskou práci. Že vybere zprávy z oboru, který mě zajímá. Že zasadí informace do kontextu. Že udělá kvalifikovanou analýzu. Nebo že mě něco naučí. Že mě přinutí k zamyšlení. Že mi ukáže věci, které by mi unikly, a přitom jsou pro mne zajímavé. Že mi rozšíří obzory. Anebo že mě pobaví.
Opravdu asi nejčistší způsob, jak udělat životaschopný model pro tvůrce online obsahu, je důsledně placený obsah. Autoři produkují texty, obrázky, podcasty, videa a další věci, a čtenáři, diváci, zkrátka zájemci za obsah autorům platí. Čím míň výjimek takový model má a čím jednodušší je, tím spíš funguje. Dobrovolné příspěvky a mikroplatby (jako byl třeba Flattr) se moc neujaly, především proto, že byly až příliš dobrovolné.
