Problémy v ráji: Co dělají Babiš se Schillerovou špatně a co by se Kalouskovi nestalo

HalfPageAd-1

Martin Schmarcz

01. 07. 2020 • 19:00

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Astronomický pěti set miliardový rozpočtový schodek snad může být otázkou politického názoru a debaty. Naprostá neschopnost ministryně financí a premiéra toto navýšení deficitu zúřadovat, je však do očí bijící. Skoro 140 miliard létá vzduchem a na poslední chvíli se pro ně hledá určení. Chyba, nebo rezerva na volební kampaň?

Mobile-rectangle-3

Zopakujme si, že vláda zvyšuje letošní deficit už potřetí. Z původních 40 miliard šla nejprve na 200, pak na 300 a nyní na 500. O tom, proč je nutné zatnout rozpočtovou sekyru tak hluboko, se ještě povede výživná debata. Miroslav Kalousek už se jistě těší na novou edici Babišových grafů, „který ministr financí nejvíce zadlužil Českou republiku“. Paradoxní je, že na velkou sněmovní debatu vůbec nemuselo dojít. Vláda má dost hlasů, aby si těch 500 miliard nechala odklepnout ve stavu legislativní nouze v prvním čtení.

To by ale kabinet musel novelu zákona o rozpočtu podat s nějakou štábní kulturou. Jak ji připravila ministryně financí Alena Schillerová a premiér Andrej Babiš zaslal sněmovně, falírovalo tam téměř 140 miliard, které neměly jasné určení. Vzniklo podezření, že by vládě stačil deficit 360 miliard a zbytek jsou skryté fondy, jež mohou hnutí ANO posloužit na PR před volbami, či na cokoli jiného. Babiš byl nakonec nucen jako poslanec podat pozměňovací návrh. Čímž padl stav nouze a samozřejmě své návrhy (celkem 35) mohla podat i opozice.

Rozpočet se nyní projednává ve zkráceném řízení, druhé čtení proběhlo včera na mimořádné schůzi, třetí bude příští středu. Andrej Babiš k původnímu návrhu přilepil tabulku, v níž sto čtyřicet miliard rozepisuje ve stylu Alibabových čtyřiceti loupežníků, kteří si dělí kořist. Největší sumy připadly všeobecné pokladní správě (skoro 73 miliard), ministerstvu dopravy (rovných 24 miliard), dostalo se i na resorty koaličních sociálních demokratů – ministerstvo práce si polepší skoro o 18 miliard a zemědělství o 13 miliard.

V opozici tohle hokynaření příliš důvěry nevzbudilo. Přihodit dvacet miliard Státnímu fondu dopravní infrastruktury a dokonce přes sedmdesát miliard do vládní rezervy ve všeobecné pokladní správě vypadá jako pouhé vytváření polštáře, k němuž není jiný důvod, než že premiér tam ty peníze prostě chce mít „pro strýčka příhodu“. Ty miliardy může vláda užít libovolně, což je na nich to nejlepší. Andrej Babiš a Alena Schillerová nově budou v této vládní kasičce mít 332 miliard, což je dvakrát víc než v roce 2010 za Miroslava Kalouska.

Pokračujeme v rozpočtové jízdě tobogánem, na který nás v roce 2013 posadil Andrej Babiš. Jeho předchůdce zvládl globální finanční krizi a on tak přebral veřejné finance s nízkým dluhem a zejména s vysokou důvěrou investorů. Takže v právě začínající konjunktuře nemusel řešit vysokou dluhovou službu a přes rychle rostoucí příjmy se mohl vesele zadlužovat, protože si levně půjčoval díky vysokému kreditu České republiky. To už je minulost, koronavirus vypnul přívod vody, ale my po tom tobogánu jedeme dál, i když to dře.

Ještě loni připlulo do státní kasy o 120 miliard víc než v roce 2018. Jenomže vláda stíhala dělat dluhy dokonce rychleji. Řádně si povolila opasek a utratila o sto padesát miliard víc než předchozí rok, z toho skoro sto třicet miliard činilo zvýšení běžných výdajů. Jinými slovy, místo investování jsme ty prachy projedli. O to hůře na tom budeme letos a další léta, kdy nám Babiš a spol. vyhrožují schodky půl bilionu rok co rok. Už nyní se počítá, že dluhová služba se ze 40 miliard příští rok zdvojnásobí. A co když s dluhem vzrostou i úroky?

Ministerstvo financí musí letos vydat dluhopisy za 730 miliard, o 460 miliard více, než počítalo (protože o tolik se zvýšil deficit rozpočtu). Platí, že čím větší je státní dluh, tím vyšší úrok je třeba nabídnout. Výdaje, které musí vláda každý rok vydat na dluhovou službu, tak rostou nejen kvůli většímu objemu dluhopisů, ale i proto, že půjčky jsou dražší. Hrozí nám řecký model? Dosud jsme si mohli půjčovat třeba za jedno procento, někdy dokonce za záporný úrok. Může ale být daleko hůř a splátky úroků budou chybět jinde.

Těch 80 miliard na dluhovou službu je víc, než činí celý rozpočet ministerstva obrany, o kterém Babiš na summitu NATO tvrdil, že ho nemůžeme zvednout na dvě procenta HDP, protože moc rychle bohatneme. Co řekne na příštím summitu? Že opět neplníme, tentokrát proto, že moc rychle chudneme? Pokud budeme pokračovat v dosavadním kursu, není nereálný scénář, kdy na placení úroků státního dluhu (jistinu totiž nesplácíme) nuceně vydáme stovky miliard. To už by pořádně bolelo.

Když šéf ANO nastoupil na ministerstvo financí, trpěl obsedantní mánií, že je obklopen Kalouskovými lidmi. Spustil tedy obří vlnu vyhazovů. Co na tom, že šlo o odborníky, kteří v Letenské ulici působili dávno před nenáviděným Kalouskem? Situaci na ministerstvu a finanční správě tak lze přirovnat ke stavu Rudé armády po Stalinových čistkách. Navíc nynější šéfka resortu není ani zkušeným politikem jako Kalousek, ani rozpočtovým odborníkem jako Eduard Janota, jen vykonavatelem Babišovy vůle, což vše dále zhoršuje.

Dokud se nám vedlo dobře, tak se o systémovém problému na financích dalo říci „odborníka to sice dráždí, ale laik si toho ani nepovšimne“. Jenomže s tímto týmem se po onom vydřeném tobogánu řítíme do skutečně obřího průšvihu. Ptejme se: když premiér kvůli nemehelskému přístupu neumí obhájit ani svůj vlastní zájem mít co nejrychleji v klidu schválený pěti set miliardový deficit i se svojí sto čtyřiceti miliardovou rezervou, jak uhájí zájmy občanů? Tohle by se „Kaldovi“ nestalo.

SDÍLET

Billboard-bottom-1