Bouře v Radě ČT je prohrou konzervativců. Místo sporu o hodnoty přišlo hokynaření

24. 11. 2020 • 15:39
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Asi nikdo nepochybuje, že Česká televize je hodnotově liberálním médiem. Coby televize veřejné služby by zároveň měla poskytovat stejný prostor všem relevantním demokratickým světonázorům. Je v zájmu společnosti, aby i konzervativci dostali stejný prostor. Tím spíše je ale nutné zdůraznit, že současná řež kolem ČT nemá s idejemi nic společného. Jde totiž jen o hanebné hokynaření.

Proč je důležité, aby ČT nabídla konzervativcům poměrné zastoupení nejen ve spektru respondentů, ale i redaktorů a moderátorů? Je to její poslání a proto vůbec existuje. Nemáme silný mediální trh jako třeba v USA, kde vedle sebe (kromě mnoha jiných) existují dvě mocné komerční televize zastupující obě hlavní ideologie: CNN je liberální, Fox News konzervativní. U nás se všichni musejí vměstnat do jednoho veřejnoprávního prostoru. Jenomže konzervativní koncesionáři jsou podreprezentováni a tím diskriminováni.

Liberalismus ČT není důsledkem nějakého spiknutí. Drtivá většina novinářů prostě tíhne k tomuto světonázoru. Rozhodně se jich této profesi věnuje nepoměrně více, než odpovídá procentu takových liberálů v populaci. Je to mimochodem asi hlavní důvod, proč lidé s konzervativními postoji častěji vyhledávají tzv. alternativní weby, někdy i pochybné kvality. Není to proto, že by více tíhli k názorovému extremismu, jen prostě v mainstreamu vybírají z menší nabídky.

Česká televize není o nic liberálnější než soukromá média. Jenomže ona je televizí veřejné služby. Konzervativci nemohou žádat po privátních vydavatelích, aby brali v potaz jejich hodnoty. V případě ČT, kterou si skrze koncesionářské poplatky platí lidé s nejrůznějšími světonázory, je ale legitimní čekat jejich férové zastoupení. Respektive ne jenom čekat, ale usilovat o to. Je to úkol i pro Radu ČT, která je zástupcem diváků a televizi (nejen) v tomto smyslu kontroluje.

V následujícím textu nemohu být nestranný, protože jsem sám do Rady ČT kandidoval. A to s programem, jehož podstatnou částí bylo zrovnoprávnění konzervativních postojů (dalšími byl důraz na zájmy regionů, na vzdělání a na lepší komunikaci s politickou třídou). S tímto programem jsem získal nominaci Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a velmi si vážím toho, že její rektor se s mými tezemi ztotožnil. Mám za to, že navržení kandidáta do Rady ČT není formalita, ale že tento člověk má reprezentovat instituci, jež ho vysílá.

Členové rady zastupují koncesionáře a poslanci proto mají z kandidátů vybrat takové složení, jež bude co nejlépe pokrývat celospolečenské spektrum. Jen tak lze dosáhnout toho, že každá skupina obyvatel bude mít v radě „svého“ zástupce. V mém případě by šlo o konzervativce, lidi žijící mimo metropoli a prosazující důraz na vzdělání. Proto regionální univerzita, jejíž vedení sdílelo můj názor, že konzervativní postoje jsou ve vysílání ČT málo zastoupeny.

Zodpovědnost instituce za nominanta je z dikce zákona zcela evidentní. Nerozumím proto postoji České biskupské konference, která se tváří, že zasláním kandidatury její role končí. Od takto ctihodné instituce bych opravdu nečekal takový alibismus (snad až mravní alibismus). Čekal bych jasné postoje. Fakt, že biskupové nemohou svého kandidáta v případě nespokojenosti odvolat, je nezbavuje morální zodpovědnosti.

„Nová“ televizní rada ovšem tohle poslání zcela přehlíží, místo něj jen hledá zástupné ekonomické záminky k čistkám. Navíc svým zbrklým jednáním, kdy kvůli nákupu nějakého pozemku pro studio v Ostravě bez diskuse vyházela členy své dozorčí komise, podle senátorů mohla porušit zákon. A podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka zákon „zřejmě úplně ignorovala“ a měla by „skoncovat s diletantismem“. Zřejmě dostala od někoho špatné podklady… 

Na tuhle fascinaci naprosto marginálními účetními záležitostmi jsem narazil už při své kandidatuře. Říkal jsem tehdy, že budu tlačit na rovnoprávné zastoupení všech světonázorů, na větší respekt k postojům regionů a zastupovat zájmy politických stran jako třídy – jež nikdo nehájí, protože panuje hysterie z „politizace” rady. Ve sněmovně na volebním výboru jsem pochopil, že většina o to nemá zájem a že je místo toho nutné v první řadě vyhodit ředitele Petra Dvořáka na základě údajných ekonomických pochybení. Nevím, zda za tím stál skutečný nezájem o názorovou vyváženost, nebo strach, že liberálové spustí pokřik „cenzura“! Ale to je vlastně jedno.

Ne, že by ekonomická transparentnost nebyla důležitá. Ale pokud to myslíte opravdu poctivě, neděláte závěry dopředu. Necháte si zpracovat nezávislý audit. Pokud se shodne s těmi dosavadními, je to v pořádku a vyřízeno. Pokud odhalí problém či plýtvání, začnete to s ředitelem řešit. Napraví nepořádky, dobře. Nenapraví, začnete uvažovat o jeho výměně. Dnes se místo toho zapřahá kočár před koně. Na začátku je přesvědčení, že je třeba dostat vedení stůj co stůj pryč, a až následně se hledá odůvodnění.

Nejhorší je, že tohle pletichaření ve prospěch partikulárních zájmů někoho, kdo se zřejmě už vidí v křesle generálního ředitele ČT, je maskováno pseudokonzervativní rétorikou. Legitimní zájmy koncesionářů s konzervativními postoji, kteří nejsou ve vysílání veřejnoprávního média zastoupeni, slouží jako zástěrka – čeho vlastně? Bůh ví čeho…

Neslouží to ani zájmům hnutí ANO, které mělo rozhodující slovo při volbě radních. Zisky zinkasuje někdo jiný, ANO zaznamená politickou ztrátu. Uvidíme, jak se k věci postaví premiér Andrej Babiš a zda jeho ohlášená schůzka s ředitelem Dvořákem má jen marketingový význam, aby ukázal, že on není ten „zlý“, a umyl si ruce, protože „Rada ČT je nezávislá“. Šlo by o směšnou výmluvu. Sněmovna jistě jednat může a má. Senát jí ukázal jak.

Nejvíc poškozeným jsme my konzervativci. Naším jménem se dějí věci, jež neslouží obhajobě konzervatismu. Naopak nás tohle bezhodnotové hokynaření radních diskredituje a bude velmi těžké v budoucnu prosadit ve veřejnoprávním médiu zrovnoprávnění liberálního a konzervativního světonázoru. Budou na nás křičet, že chceme ČT zničit s odkazem na to, co se děje teď. Ale přesto je to dosažitelné. Neboť konzervativec dělá věci, protože jsou dobré, ne proto, že jsou snadné.