Půr: Česká armáda jako holka pro všechno, kterou nakonec všichni oberou o poslední peníze

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Když Česko zasáhnou povodně, má pomoc a odstraňování následků z velké části na hrbu armáda. Když je třeba náhle obnovit hraniční kontroly, zapomeňte na policisty nebo celníky. Opět přichází armáda. V případě, že je potřeba kvůli koronaviru posílit personál domovů důchodců, první telefon s žádostí o pomoc míří na armádu. Když je třeba posílit testování a „hlídání“ takzvané chytré karantény, opět je to stejné... Vojáci se zkrátka v posledních letech stali jakousi holkou pro všechno, kterou stát volá vždy, když mu teče do bot. Voják je loajální a nemá odbory. Toho se ale dá využít i v případě, že chystáte škrty v rozpočtu. Bohužel.

 

Slyšel jsem v uplynulých dnech historku, o jejíž pravosti nemá smysl pochybovat, protože pochází od velmi seriózního zdroje. Když vláda rozhodla, že armáda bude střežit hraniční přechody kvůli pandemii koronaviru, jednotlivé vojenské posádky nelenily a vydaly se splnit úkol. Některé ve stařičkém sovětském terénním vozidle UAZ, které se začalo vyrábět v roce 1971. Když se jednotky měly vracet zpátky do kasáren, některé ze starých vozů už se nerozjely a nezbývalo, než vojáky vyzvednout ve fabiích. Škoda, že podobné scény nemůžeme vidět v televizním zpravodajství. Rozhodně by stály za to, ukazují totiž na dlouhodobou bolest armády, potažmo celého Česka.

Česko se v NATO zavázalo, že bude na armádu a na svoji obranu pravidelně vydávat nejméně dvě procenta HDP ročně. V posledních letech jsme se této hranici začali opatrně přibližovat a vznikl i poměrně rozsáhlý a strategický plán modernizace celého vojska. Jakmile se ale na horizontu objevily problémy způsobené koronavirem, první škrty míří právě do armády. Takže nejenom budeme před spojenci vypadat jako banda budižkničemů, ale také si zaděláváme na budoucí problémy. Chlácholíme se tím, že žijeme v době míru, ale dokázali jste si třeba před rokem představit, že budeme čelit globální pandemii, která zastaví život takřka ve všech ohledech a téměř v každém státu? Těžko. Těžko představitelná je dnes i „válečná“ hrozba, což ale neznamená, že je nereálná.

Bazénová kultura v Česku by měla skončit, hrozí nám skutečná katastrofa, varuje Šantrůčková

sinfin.digital