Půr: Kalouskův odchod je jen další dílek do skládačky. Babiš by měl být sakra nervózní

Michal Půr

13. 07. 2020 • 08:00

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Oznámení Miroslava Kalouska, že už nebude kandidovat v příští parlamentních volbách, může působit jen jako odchod dalšího politického barda, opak je ale pravdou. Je to jen jeden z kroků, které postupně a poměrně nenápadně sbližují opoziční strany. Sám Kalousek uvedl, že se chce věnovat dojednávání předvolebních koalic. Dává to absolutní logiku, zkušenější zákulisní vyjednavač v české politice patrně neexistuje. Kalousek si patrně také dobře uvědomuje, že už dávno nepůsobí jako lákadlo pro voliče, resp. oslovuje jen velmi úzkou skupinu voličů.

Není to zdaleka první krok, který ukazuje, že jsme svědky dějů, které bychom při jejich ideálním vyústění mohli nazvat „Babišovou labutí písní“. Současný premiér ve své politické kariéře nečelil nebezpečnější situaci.

Opozice ví, že jej kampaní, televizními vystoupeními či sebelepší aktivitou ve sněmovně neporazí. Spojením sil ve volbách by se to ale povést mohlo. Podle našich informací už několik měsíců běží jednání, které se spojením opozičních politických stran počítá jako s reálnou možností. Množí se i informace od politiků a výzkumných agentur, že si opoziční strany zadávají průzkumy, kde si nechávají měřit případnou voličskou podporu a hledají společná témata.

Poslední zmíněný bod je přitom klíčový. Pokud existuje vůle vzdát se části svého programu výměnou za překlenutí ideologických sporů, je důvod věřit, že to zainteresované strany tentokrát myslí vážně. Pokud vzniknou jedna nebo dvě neideologické opoziční koalice, šance na úspěch jsou podle všeho obrovské. Vládní hnutí ANO se může chlácholit posledními volebními preferencemi, kde drží velmi solidních 32 procent (Kantar v České televizi 12. 7. 2020), ale to vůbec nemusí stačit.

Premiér a jeho hnutí se opírají podle drtivé většiny průzkumů a analýz především o hlasy penzistů. Není důvod si myslet, že by jejich podpora kolísala. Je to voličská skupina, která bude krizí zasažena nejméně, ale zároveň ji Babiš už nemůže příliš rozšířit.

Opozice se naopak může opřít o všechny zbylé věkové skupiny a jejich příslušníky ještě oslovit. Pokud se bude situace vyvíjet nadále podobně, je klidně možné, že Babišova vláda bude předávat zemi v horším stavu, než ji přebírala. Samozřejmě klíčový význam sehraje koronavirus, s nímž nikdo nemohl počítat, na druhou stranu to voliče příliš nezajímá. Když přijdou o práci, je jim úplně jedno, proč ji ztratili. Viník je jasný.

Otázkou tak zůstává, kdo se spojí s kým. Za poměrně nepravděpodobnou bych považoval situaci, kterou jsme viděli v minulosti na Slovensku, kde se spojila drtivá většina opozičních stran. Znamenalo by to, že by se musela dát dohromady i ODS s Piráty. Není to zcela vyloučené, ale daleko pravděpodobnější se jeví varianta, kdy vzniknou dva bloky – ODS, TOP 09 a KDU-ČSL a druhý blok Piráti a STAN. O Starosty a nezávislé logicky stojí i občanští demokraté, ale to není zase tolik důležité. Volič opozice by měl každopádně zajímavý výběr. Konzervativnější by si mohli zvolit blok vedený třeba Petrem Fialou a mladší liberálnější koalici vedenou Ivanem Bartošem. Pokud by oba bloky před volbami jasně vyjádřily chuť spolupracovat, Andrej Babiš by se ocitl ve vážných problémech.

Nedá se očekávat, že by se do sněmovny dostaly všechny strany, které v současnosti s Babišem otevřeně spolupracují, tedy ČSSD a KSČM. Pokud by do voleb nastoupila jednotná opozice, bude to čistě referendum o hnutí ANO a jeho šéfovi. Babišovi koaliční partneři by na takový vývoj samozřejmě zle doplatili.

Z tohoto pohledu bude velmi zajímavé sledovat nadcházející krajské volby. Do nich nastupují rozličné koalice, jejichž úspěch by jen posílil možnost, že se opozice v parlamentních volbách sjednotí. Babišovou nevýhodou je, že není v tak komfortní situaci jako třeba Viktor Orbán, kterého podporuje více než polovina voličů, nebo polské Právo a spravedlnost, jež má také velmi solidní podporu. Na čerstvých výsledcích prezidentských voleb je ale vidět, že polská opozice dokáže hegemona politické scény potrápit.

Do situace v Česku bude promlouvat ještě celá řada proměnných, ale jsme možná svědky zlomu, který jen zatím není tak viditelný. Každopádně je to důvod, aby Babiš začal být pořádně nervózní.

SDÍLET