Půr: Nová Evropská komise je tak ambiciózní, že se může spálit. Bude mimořádně politická | info.cz

Články odjinud

Půr: Nová Evropská komise je tak ambiciózní, že se může spálit. Bude mimořádně politická

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Pokud bychom v dějinách EU hledali moment, kdy se Evropská komise (EK) z výkonného orgánu stala orgánem navýsost politickým, mohli bychom za něj označit dnešek, kdy designovaná šéfka EK Ursula von der Leyenová představila eurokomisaře a jejich portfolia. Ta jsou nejen téměř rovnoměrně rozdělena mezi muže a ženy, ale jde o posty často s nečekaným obsahem a výsostně politické, přestože by jim lépe sedělo označení marketingové.

Pokud budeme brát vážně slova von der Leyenové, že je to právě tato komise, kdo má vyřešit klimatickou změnu, demografický vývoj v Evropě i dezinformace, pak tu máme bezpochyby nejambicióznější tým eurokomisařů v dějinách. A v tom je také ten největší problém.

Evropská unie dosud nebyla schopná dosáhnout dohody o „uhlíkově neutrální“ ekonomice do roku 2050 a komise se chce hned zásadně podílet na splnění tohoto cíle. Už jen vytčený termín je, spíše než čímkoliv jiným, pouhou iluzí, dohoda s východním křídlem Evropské unie je prakticky vyloučená. Státy, mezi něž patří i Česko, by musely často obětovat svoji energetickou bezpečnost, aby splnily přání Bruselu. A to se nestane.

Nedá se vyloučit, že nakonec vznikne obdoba dohody 20-20-20, která členské státy EU zavázala snižovat emise skleníkových plynů do roku 2020. To se pravděpodobně povede, ale nebýt největší hospodářské krize od 30. let minulého století, nepodařilo by se to a emise by vzrostly. Nesmíme opomenout ani fiasko s biopalivy, které celou dohodu staví do nepříliš přívětivého světla. Pokud má být cílem komise dosažení podobného ujednání, pak ho nelze nazývat jakkoliv přelomovým počinem.

Možnost kompromisu snižuje i skutečnost, že tvorbu „evropského zeleného údělu“ má na starosti místopředseda EK Frans Timmermans. Byla to částečně jeho kontroverzní osobnost (do voleb urputně a velmi hlasitě vedl evropské socialisty), co mu zabránilo v zisku postu, který momentálně drží Ursula von der Leyenová. Všichni si také pamatujeme, že jeho kandidaturu v podstatě zmařily hlasy států Visegrádské čtyřky. A tady budou znovu stát proti sobě, přičemž žádná ze stran ústupky dělat nehodlá.

Samotné životní prostředí (a nově navíc i oceány) má na starosti Litevec Virginijus Sinkevičius a zjevně to nebude on, kdo by měl mluvit hlasitěji než Timmermans. Každopádně bude zajímavé sledovat soupeření těchto dvou mužů. Sinkevičius se ve své domovině proslavil tím, že má v kanceláři kšiltovku (Make America Great Again) podporující Donalda Trumpa. To jde s ambiciózní „klimapolitikou“ dohromady zhruba stejně jako Řek Margaritis Schinas, který bude mít na starosti „ochranu evropského způsobu života“.

Jednoho z nejsilnějších protivníků bude mít ovšem Timmermans přímo uvnitř komise. Do čela zemědělství se postaví Polák Janusz Wojciechovski. V rámci polské politiky jde o naprostého ultrakonzervativce, ne nadarmo přispívá do katolického rádia Maryja. To vše v situaci, kdy lze těžko odvracet klimatickou změnu bez součinnosti se zemědělstvím. Dohodu mezi ním a Timmermansem si dokážu představit jen těžko, byť se můžu sebevíc snažit. Pro Polsko jde každopádně o pozoruhodný politický úspěch, který v Česku mnohé udiví zejména proto, že žijí v pomýlené představě naprosté unijní izolace polské a maďarské vlády.

Klima není ovšem jediným tématem, kde bude dosažení unijní dohody mimořádně složité. Není žádné tajemství, že to je právě tato Evropská komise, jež by mohla přivést EU k mírnějším rozpočtovým pravidlům. Tato debata se objevuje ve chvíli, kdy možnost rozvolnit rozpočtová pravidla momentálně zaměstnává německou vládu. Kabinet Angely Merkelové (jehož byla von der Leyenová členem) vyhlíží ekonomické zpomalení, které může ukončit éru přebytkových rozpočtů. „Cena“ peněz je jednou z nejzajímavějších debat, které se na expertní úrovni vedou, byť veřejnosti zůstává skryta. Každopádně žijeme už dlouho v době mimořádně levných peněz a nízkých úroků, přičemž opatření na boj s klimatickou změnou budou vyžadovat obrovské investice, pokud nemají skončit katastrofou. Z prvních náznaků se zdá, že někteří západní politici jsou schopni rozvolnit dosud nedotknutelná rozpočtová pravidla, aby dosáhli splnění „klimatických“ cílů.

Bez mučení se přiznám, že mě jednoduchost a přímočarost této evropské debaty poněkud zneklidňuje. Představuje na první pohled náramně jednoduché řešení, jehož důsledky jsou těžko odhadnutelné. Ursula von der Leyonová každopádně bude žena, která bude stát v čele podobných snah. Sekundovat jí k tomu budou eurokomisaři, jejichž nominace příliš klidu příznivcům odpovědného hospodaření nenabízí. Hospodářství bude mít na starosti bývalý italský ministr zahraničí, novinář a někdejší ultralevicový aktivista Paolo Gentiloni. Ten v Bruselu skončil pravděpodobně proto, že hlasitě protestoval proti vstupu své strany do vlády s italským populistickým Hnutím pěti hvězd. Na druhou stranu muž s výrazně levicovými názory asi nebude mít problém s uvolňováním rozpočtové disciplíny.

O spoustu vzrušení bude jistě postaráno i u eurokomisaře pro obchod, jehož jmenování zavání čistou provokací. Portfolio, o nějž původně projevoval zájem Andrej Babiš, připadlo Irům a konkrétně Philu Hoganovi. Muž, jenž z duše nenávidí britského premiéra Borise Johnsona, bude s Brity dojednávat obchodní podmínky po jejich vystoupení. To je samo o sobě zajímavé, ale Hogan není nějaký „nazdárek“, nýbrž zkušený vyjednavač, bývalý eurokomisař pro zemědělství a přítel bývalého šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera. Ne nadarmo, oba mají celou řadu společných rysů s tím rozdílem, že Hogan je tak o dvě hlavy větší.

Za mírnou provokaci jsme už v uplynulých dnech označili portfolio, které nakonec skutečně dostala Věra Jourová jen s mírnou úpravou názvu. Na starosti bude mít oblast, která nově nese název „hodnoty a transparentnost“. Přestože jí naleží i post místopředsedkyně Evropské komise, nejde o „výkonnou“ funkci, která by měla svůj místopředsednický aparát. Potud je to tedy jen formalismus. Po přečtení jmenovacího dopisu, který Jourová dostala, nicméně mohu zodpovědně prohlásit, že jí oblast působnosti skutečně nezávidím. Kombinuje hromadu práce a emocí s poměrně malými pravomocemi. Jourová má mimo jiné bojovat proti dezinformacím, hate speech či fake news, což ji u některých skupin obyvatelstva nepochybně postaví do role vrchního cenzora EU, aniž by to byla pravda.

Na druhé straně je zřejmé, že ji čeká střet s některými zeměmi Visegrádské čtyřky, především pak s Polskem a Maďarskem. Komisař nesmí zastávat pozici země, z níž pochází, tudíž se lze navíc připravit i na poměrně zajímavé konfrontace s premiérem Andrejem Babišem. Pokud novináři hodnotí, zda je funkce pro Jourovou Babišova prohra či nikoliv, je verdikt poměrně jasný. Babiš toto portfolio nechtěl, von der Leyenová na něm nicméně trvala. Potud je to jeho prohra, ale nelze šmahem říct, že je bezvýznamné, protože nikdy neexistovalo.

Síla agendy Jourové spočívá v možnostech, které jí funkce dává vůči americkým internetovým gigantům. Ursula von der Leyenová ji mimo jiné pověřila ochranou tradičních vydavatelů či přímo novinářů. Vzhledem k tomu, jakou debatu vyvolalo přijetí směrnice o autorských právech na internetu, lze s jistotou říct, že o Věře Jourové hodně uslyšíme. S tím jak síla Facebooku či Googlu neustále roste, jí nelze příliš závidět. Lze předpokládat, že lobbistická mašinerie se obrátí přímo proti ní a také proti její kolegyni Margreth Vestagerové, která bude mít na starosti „digitální věk“, což je víceméně to stejné, čemu se věnovala doposud. Vestagerová Facebooku i Googlu v uplynulých letech významně zavařila a není důvod si myslet, že tomu bude v příštích letech jinak. Z mého pohledu rozhodně dobrá zpráva, kterých není v rámci nového složení Evropské komise příliš.

Dobrou zprávou je mimo jiné, že poměrně silné portfolio a místopředsednickou funkci získal neúspěšný kandidát na slovenského prezidenta Maroš Šefčovič. Pod trošku tajemným názvem „vztahy a předvídavost“ se skrývá silná agenda, Šefčovič bude mít mimo jiné na starosti rozvoj produkce baterií v Evropě, která je klíčová pro budoucnost celého automobilového průmyslu. Bude to i Šefčovič, koho pravděpodobně v dresu Evropské unie uvidíme jako vyjednavače v některých konfliktních událostech ve světě. Zajímavým a opět spíše uklidňujícím dojmem působícím eurokomisařem je bývalý lotyšský premiér Valdis Dombrovskis, který získal agendu pojmenovanou jako „hospodářství, které pracuje pro lidi“.

Ursula von der Leyenová každopádně sestavila Evropskou komisi, kterou čekají v Evropském parlamentu, jehož souhlas je v tomto případě nutný, pořádně horké chvilky. Mezi eurokomisaři je několik velmi podivných jmen, z nichž některé dokonce vyšetřoval či vyšetřuje OLAF (Úřad pro boj proti podvodům). Designovaná šéfka komise může europoslance přesvědčit jen ambicemi a ty jí zjevně nechybí. Otázkou zůstává, nakolik jsou ukotveny v realitě. Moc bych si na to nevsadil.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud