Putin Bělorusko obsadit nechce. Ideální pro něj je, aby se Lukašenko udržel sám

Karel Svoboda

16. 08. 2020 • 11:15
KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Události v Bělorusku se v současné době staly centrem pozornosti médií. Sobotní Lukašenkův obrat, že promluví s Vladimirem Putinem o zajištění běloruské bezpečnosti ze strany ruské armády, ještě více probudil spekulace o tom, že se Rusko chystá Bělorusko obsadit. Upřímně, lze úspěšně pochybovat o tom, že Vladimir Putin touží po něčem takovém, jako je vojenské obsazení Běloruska. Ne, že by to ruská armáda nezvládla, ale prostě jiné varianty jsou pro něj v tuto chvíli vhodnější. Ostatně, podle všeho, Putin slíbil vojenskou pomoc v případě vojenské hrozby zvnějšku, které sám nejspíš nevěří. 

Zásadní otázkou v mocenském kalkulu je, jakou má Lukašenko podporu. A tady je velmi těžké se čehokoli chytit. S naprostou jistotou se dá říci, že to není oněch vyhlášených 80 procent, které uvedla ústřední volební komise. Nicméně se nedá ani vycházet z čísel opozice, protože není příliš jisté, nakolik dokázala pokrýt všechny typy oblastí (na vesnici má Lukašenko typicky vyšší míru podpory). 

Aby situace nebyla ještě příliš jednoduchá, oproti volbám se, vzhledem k dynamice dění, mohly preference proměnit pod dojmem nových informací. Ty mohou působit na obě strany, ostatně není divu, že když pracovníci běloruské televize, rozhodujícího média v zemi, pohrozili, že budou vysílat pravdu, zasáhla policie. Tvrdit přitom, že důkazem malé podpory protestům je i relativně malý rozměr demonstrací, je analytické selhání. Fakt, že si člověk netroufne vyjít na ulici a nechat se zmlátit, ještě neznamená, že demonstraci nepodporuje. 

Ale stejně tak nelze vyvozovat nic z toho, že se zatím nekonají protidemonstrace. Lukašenkova podpora je většinově pasivní, jde z velké části o lidi, kteří preferují neztratit to, co mají. Ostatně, Lukašenko svojí rétorikou o 90. letech, zlém Západu v kontrastu s jím představovanou stabilitou, jde těmto lidem na ruku. O míře spontánnosti protidemonstrací navíc bude možné pochybovat a případně budou i velkým riskem, protože nálada davu se může zvrtnout. Jistotou tak zůstává, že Lukašenkův režim podváděl, míra podvodu je ale nejistá.   

Není ani pochyb o tom, že nějakou podobnou, byť přirozeně mnohem obsáhlejší, analýzu má k dispozici i Vladimir Putin. I jemu je jasné, že výsledky jsou dílem spíše fantazie než reality. A fakt, že již Lukašenkovi ke zvolení blahopřál, na tom nic nemění. Putin okolnosti voleb příliš neřeší, ostatně blahopřál ke zvolení i Kim Čong-unovi. Co jej zajímá daleko více, jsou ale možné varianty běloruského vývoje. Pro Putina je ideální, když se Alexandr Lukašenko udrží u moci na základě vlastních sil, popřípadě jen s lehkou výpomocí ze strany „dobrovolníků“ z Ruska. Rusko nijak neutrpí prestiží, protože jen respektovalo vnitřní vývoj v Bělorusku. Navíc, neponese žádné náklady finanční, respektive žádné momentální nad rámec toho, čím už Lukašenka sponzoruje. Bonusem k tomu všemu bude ještě oslabený vládce sousední země. Lukašenko varováním, že ruská armáda pomůže, sice posílil atmosféru strachu, ale také přiznal, že si stoprocentně jistý loajalitou ze strany bezpečnostních sil není. Na druhou stranu, případné posily z Ruska není prakticky jak odlišit.  

Druhou variantou je, že Lukašenko padne. Ani ta ale není pro Putina nijak nezvladatelná, byť negativa má. První podvariantou je, že ve volbách, které by byly znovu vyhlášeny (přepočítání hlasů není vzhledem k jejich manipulaci ze strany volebních komisí už v průběhu voleb možné), by vyhrála nějaká varianta Lukašenka. Tomu se dá samozřejmě dopomoci informačně, diplomaticky, ostatně i ekonomicky. Putin by nejspíše preferoval, aby Lukašenka nahradil někdo jiný, kdo bude slabší ve vyjednáváních s Ruskem a zároveň nebude hrozit opakování současných problémů. Případné referendum (či „referendum“) připojení Běloruska k Rusku by bylo bonusem. Ale i s Lukašenkem je schopen pracovat. 

Vítězství protiruského kandidáta ve volbách je sice méně vítanou a také nepravděpodobnou, ale také ještě zvladatelnou variantou. Současné Bělorusko si žije nad poměry svých reálných příjmů. Není žádným tajemstvím, že Rusko tento blahobyt dotuje. Není tedy nic jednoduššího než dotace zastavit a počkat na zhoršení ekonomické situace, které by prostě logicky přijít muselo. Nálady se dají ještě modifikovat informační ofenzívou z Ruska. Jazyková bariéra neexistuje, není ani nutné hledat lidi znalé lokálního jazyka. Nevýhodou takového scénáře je, že ukazuje, že ani autokrati nejsou nesvrhnutelní, výhodou z dlouhodobého hlediska pak zase to, že efekt „podívejte se, chtěli demokracii, jak dopadli“ je použitelný pro propagandu. 

Nejhorší variantou tak je, že protesty a také nejistota budou trvat po dlouhou dobu. Zatímco jakékoli vyústění situace má pro Putina komfortní řešení, protesty, drolení režimu a nejistota, jak věci dopadnou, může inspirovat protesty v samotném Rusku. Zjednodušeně, lidé mohou začít srovnávat. Bude tedy tlačit na Lukašenka, aby situaci nějak vyřešil. Upřímně, Putinovi na Lukašenkovi nijak nezáleží, jejich osobní vztahy jsou více než chladné. Pokud padne, ruský prezident nijak naříkat nebude, když ne, byznys pojede dál.       

SDÍLET