Rok 2020 ukázal, že je Česko nekonečně zastaralé. Je třeba vyměnit celou generaci politiků

27. 12. 2020 • 13:15
Nikdy by mě nenapadlo, že během letošního ledna, kdy jsem při sledování vývoje v Číně nakoupil synovi kompletní vybavení pro online výuku a pro celou rodinu jsme s manželkou pořídili respirátory a dezinfekci, se snad poprvé trefím v nějaké prognóze. Pandemie se brzy rozšíří do celého světa. Je třeba přiznat, že moje úvaha byla do značné míry podpořená úvahami majitele Seznamu Iva Lukačoviče, který od začátku upozorňoval, že události z Číny na přelomu 2019 a 2020 budou mít zásadní dopad na celý svět. Tímto mu na dálku děkuji, protože jak známo „kdo je připraven, není překvapen“.

Osobní vzpomínka směřuje k cenné lekci, kterou nám rok 2020 nadělil. Totiž že nikdy nebylo důležitější zajímat se o dění okolo a spojovat ho do určitého kontextu. Nepleťte si tuto situaci s vládními tiskovkami. Ty naopak sledovat nemusíte, což je mimochodem druhé poučení letošního roku – byť poněkud smutné. Je ovšem načase si přiznat, že naše státní správa je neuvěřitelně zaostalá, nepružná a v podstatě vůbec nepatří do 21. století. Přiznávám, že až do letoška jsem si myslel, že jsme na tom lépe. Nejsme. Na druhou stranu buďme rádi, že koronavirus odhalil skutečnou podstatu věcí, protože čím déle bychom se potáceli v představě o vlastní dokonalosti, tím tvrdší náraz reality bychom později ucítili.

Kritici by možná namítli, že Češi opět ukázali, že jsou mistři improvizace a tudíž fungující státní správu nepotřebují. Já jim odpovídám, že jsme mistrnou improvizaci sice několikrát ukázali, ale zároveň je třeba rozhlédnout se kolem sebe. Nejlépe si letos poradily státy a národy, které v improvizaci rozhodně nevynikají. Právě naopak, vynikají přesně nalajnovanými postupy a plány. Pro rok 2021 bych si přál, abychom se dívali přesně tam, kde to takto funguje a nepředstírali snahu s tím, že nakonec nám zadek opět zachrání Německo, protože zkrátka máme štěstí v geografické poloze.

Mnozí by asi na těchto řádcích rádi četli, že odsuzuji vládu Andreje Babiše i styl prezidenta Miloše Zemana. Neudělám to. Jsou to jen symptomy nemoci, která zachvátila celý stát. Ta nemoc se jmenuje zaostalost a rozhodně ji nevyléčíme pouze tím, že Babiše se Zemanem vyměníme za jinak vypadající zástupce stejné generace politiků. Nezní to příliš optimisticky – přesto to optimistické ve výsledku je. Zaostalost Česka, kterou nyní vidíme, nezmění výměna jednotlivých politiků, ale výměna celé jejich generace. To nevnímejte jako volání po nástupu Pirátské strany (její program je mi v mnoha ohledech protivný), ona jediná však pochopila, že pokud chcete nabídnout vizi pro všechny, těžko ji může nabízet někdo, kdo prožil podstatnou část svého života v komunistickém skanzenu.

Výměna generace a rozpoznání nastupující změny je klíčové, abychom ve světě v následujících letech uspěli. Koronavirus skutečně přinesl systémovou změnu na mnoha úrovních a je událostí, která se opakuje maximálně jednou za století. Měli jsme sice hlubokou krizi v roce 2008, ta však systémově zasáhla v podstatě jen jednu oblast – finančnictví a s ním spojený oběh peněz mezi bankami. Nyní jsme v úplně jiné situaci. Koronavirus zasáhl všechny oblasti našeho života – bez výjimky. Před rokem bychom si asi těžko dokázali představit, že české školství, které má základy v dobách Rakouska-Uherska, přejde během několika měsíců na online výuku, že každý žák po příchodu do školy dostane hesla k online výukovým platformám a testy bude vyplňovat na počítači, nikoliv ve školní lavici.

Kdo ještě čte papírové noviny?

Právě příklad školství lze vztáhnout na celou společnost a lze na něm dobře ukázat, co nás čeká. Ze svého okolí nepochybně víte, že přístup jednotlivých škol je různý. Někde online výuku zvládají levou zadní, mají progresivní učitele a žáci si z hodin odnesou minimálně stejně, co by si odnesli ze školních lavic. Jinde s online výukou bojují, žákům posílají úkoly jednou za týden e-mailem a prostřednictvím online hodiny se s nimi spojí třeba jen dvakrát týdně. Pes je zakopaný ve vedení škol, nicméně výsledkem je, že část žáků fatálně zaostává a až přijdou třeba k přijímacím zkouškám na gymnázium, budou bez šance. Bohužel, náš stát v současnosti funguje jako škola se špatným ředitelem a učitelé pouze drží krok a hubu. My, občané, jsme pak žáci, kteří jdou z objektivních důvodů do světa mnohem hůře připraveni a podle toho to celé také může dopadnout. Existují jen dvě možnosti jak z toho ven. Buď vyměníme ředitele a učitele, anebo budeme pilně studovat i po škole. Druhou možnost bychom měli dělat automaticky, ta první je pro přežití nezbytná.

Tahle úvaha je důležitá, protože z hlediska „pohledu do zpětného zrcátka“ stojíme v roce 1920. Tehdy byl svět vyčerpaný nejen 1. světovou válkou, ale také pandemií španělské chřipky. My se sice nepotýkáme s následky války a tolika mrtvými, ale pandemie koronaviru rovněž zasáhla všechny oblasti života bez výjimky. Nyní nás čeká to, s čím se museli vyrovnat naši předci. Po roce 1920 přišly „roaring twenties“, tedy bouřlivá dvacátá léta, během nichž svět zažil překotný rozvoj, o kterém se nám do té doby ani nesnilo. Základ tehdejšího rozvoje spočíval především v masové výrobě, vznikl mimo jiné kompletní automobilový, chemický či zábavní průmysl. 

Je zjevné, že naše „roaring twenties“ budou technologické. Viděli jsme to už letos, ale to považujte spíše za „teaser“ pro další roky. Rychlý vývoj vakcíny představuje svého druhu revoluci, která se promítne do celého zdravotnictví. Masivní přechod retailu na internet ukazuje, že mimo online svět žádný obchodník nemá šanci přežít. Mnozí z nás budou samozřejmě nadále chodit do kamenných prodejen, mnozí v nich ale třeba půl roku vůbec nebyli a žijí, přičemž ušetřený čas mohou strávit daleko lépe a hodnotněji. Letos je to také poprvé, co můžu zodpovědně prohlásit, že neznám nikoho, kdo by pravidelně četl papírové noviny.

Samozřejmě můžete namítnout, že tady pořád jsou lidé, kteří koukají na klasickou televizi, čtou papírové časopisy a podobně. Máte nepochybně pravdu, tito lidé tu jsou a ještě dlouho budou. Jejich návyky ovšem už nepředstavují tak dobrý byznys a příležitost k zajímavému výdělku. Určitě si také všichni pamatujeme dobu, kdy jsme chodili do banky vyřídit kdejakou platbu či maličkost. Není to ostatně zase tak dlouho. Dnes už podstatná část těchto bankovních poboček zmizela; dojít si za přepážku sice pořád můžete, ale zase takové terno to není. Neexistuje v podstatě jediný důvod, proč byste dělali platbu u přepážky, když ji můžete udělat ze svého telefonu.  

Mýlí se podle mě ti, kteří očekávají, že svět zpomalil, to samé lidé a ještě se nad sebou zamysleli. Možná dočasně, na chvíli, ale rozhodně nečekám konec konzumu a hromadný útěk do lesů. Troufám si dokonce tvrdit, že vývoj bude přesně opačný. Letecká doprava dostala obrovskou ránu, ale cestování čeká možná největší boom v historii. Podívejte se ostatně na vstup společnosti Airbnb na burzu, který její akcie zahájily obrovským růstem. Investoři zkrátka turistický boom vyhlížejí, což je dobré vodítko pro to, abychom jej očekávali také. Před nástupem koronaviru jsme také dokola poslouchali, že vlastnictví auta se stává přežitkem. Letošní rok ukázal pravý opak, hromadnou dopravou jsme prostě během epidemie jezdit nechtěli a na kole je v zimě frišno i Janu Čižinskému.

To samozřejmě neznamená, že bychom se měli domnívat, že klesne tlak na vytvoření skutečné „zelené ekonomiky“. Ten naopak vzroste, což je ve výsledku dobře. Budeme tak možná svědky přelomových inovací, které budou k životnímu prostředí mnohem šetrnější. Je jedno, jestli v energetice, nebo v automobilovém průmyslu. Každopádně představa české vlády, že Česko spasí projekt výstavby jaderných bloků na základě technologií ze 70. let minulého století, je nesmírně zábavná. Nic takového se samozřejmě nestane, jen to dobře dokumentuje výše zmiňovanou „zaostalost“.

Česko není na nový svět připravené

Technologický rozvoj potáhne i mezinárodní situace, kdy nás čeká další „studená válka“. Závody ve zbrojení pouze nahradí závody v inovacích, přičemž náš „západní“ tábor má co dělat, aby s tím čínským držel krok. Pořádně nevíme, co mají Číňané za lubem, je však zřejmé, že nezadržitelně míří na pozici velmocenské jedničky. To by rádi stihli do roku 2049, kdy budou slavit 100 let existence Čínské lidové republiky. V tomto ohledu rozhodně doporučují přečíst si futuristickou trilogii od Liou Cch’-sina (Problém tří těles, Temný les a Vzpomínky na zemi). Ten je ve své zemi skutečnou celebritou, má blízko k současnému prezidentovi Si Ťin-pchingovi a jeho dílo se pohybuje na pomezí sci-fi, filozofie a sociologie. Liou Cch’-sin definuje teorii temného lesa, která se vztahuje k soupeření civilizací ve vesmíru a v jejímž rámci definuje několik axiomů takzvané kosmické sociologie.

  1. Přežití je základní potřebou civilizace.
  2. Civilizace neustále roste a rozšiřuje se, přičemž hmota ve vesmíru zůstává konstantní.

Tyto dva axiomy je samozřejmě možné vztáhnout i do současnosti, což třeba řada amerických autorů činí, aby pochopila čínské smýšlení o světě. Celá teorie temného lesa je o to zajímavější, že Liou Cch’-sin působí jako poradce řady předních čínských technologických společností a sám s oblibou hovoří o „technologické explozi“. Upozorňuje v ní na to, že lidstvu trvalo stovky tisíc let, než přešlo z doby kamenné do zemědělství, ale jen 200 let od parního stroje k éře informačních technologií. Čínský autor o technologiích hovoří jako o prostředku, který eliminuje konflikty a nerovnost mezi národy. Je to samozřejmě možné, ale osobně to považuji za velmi optimistickou představu. Historie nás nabádá k mnohem větší opatrnosti, s jistotou ovšem víme jen to, že závody ve vývoji a inovacích budou minimálně stejně intenzivní, jako bývaly závody ve zbrojení.

Česko není na tento svět vůbec připravené a není na něj připravena ani Evropská unie. Samozřejmě i u nás vidíme řadu nadějných inovátorů a firem, ale jsou to jednotlivci, kteří uspěli navzdory prostředí – nikoliv díky němu. Tento poměr musíme co nejdříve obrátit. Modernizace se musí stát mantrou pro příští roky, na debaty o monstrózních kanálech, dostavbě zastaralých jaderných bloků či učňovském školství bychom měli okamžitě zapomenout. Nejsou perspektivní ani podstatné. Do současné neveselé situace jsme se dostali i proto, že věda u nás letos prohrála. To musíme pro příští roky změnit, vědu bychom měli podporovat v míře dosud nevídané. Namísto nekonečných diskusí o tom, kolik a kam nalijeme betonu, bychom měli hovořit o tom, jak zásadně reformovat školství, zdravotnictví, sociální systém. Základ máme pořád ještě slušný, byť zastaralý. Koronavirus nám ukázal cestu a nemusíme si nalhávat, že taková možnost se bude ještě opakovat.