Šarlatán pohřbívá Pullmannovy úvahy. Totalita byla zrůdná a právo pokřivené, vypráví Agnieszka Holland

Jan Januš

19. 08. 2020 • 06:00
KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Souhrou okolností a skoro až symbolicky vstoupí nový film legendární Agnieszky Holland Šarlatán do českých kin zítra, tedy 20. srpna, den před smutným výročím sovětské okupace Československa. Polská režisérka nabízí v příběhu léčitele Jana Mikoláška podle svých slov „obraz 20. století“ a bohatě čerpá z vlastní historické zkušenosti. Vykresluje totalitní režim a jeho základní mechanismy, opírající se rovněž o zinscenované justiční kauzy, faktickou neexistenci práva a absurdní postihování politických odpůrců. Šarlatán tehdejší hrůzy zprostředkovává velmi osobně, režisérka totiž byla sama v komunistickém Československu vězněna. Svým způsobem a mimoděk tak odpovídá rovněž historikovi Michalovi Pullmannovi a podobným intelektuálům a jejich úvahám o demokratizačních prvcích totality.

Léčitel Jan Mikolášek, jehož předobrazem je skutečná historická postava, chce jenom léčit. Díky svému snad až zázračnému daru bezchybné diagnózy a dokonalé znalosti bylin, má nad lidmi moc. Komunistům ale nezapadá do prověřených škatulek. Stojí mimo systém, a tak je pro systém v jeho pokřiveném vnímání nebezpečný. 

Navíc je homosexuál, což je v Československu 50. let, stejně jako před tím v Protektorátu Čechy a Morava, trestné. Poté, co zemře jeho velký ochránce, prezident Antonín Zápotocký, kterého Mikolášek podobně jako dříve Hanu Benešovou, Olgu Scheinpfugovou či prominentní nacisty léčil, skončí ve vězení. A to překvapivě za údajnou otravu dvou komunistických funkcionářů, dnešním slovníkem takřka za terorismus.

„Současnost se rychle mění,“ vysvětlovala Agnieszka Holland na pondělní tiskové konferenci, proč sahá po historických látkách a interpretuje 20. století. Minulost podle ní funguje jako zrcadlo, které nám ukazuje, kde jsme, kam směřujeme a kam bychom se dostávat neměli. Komunistické zločiny jsou navíc podle ní v „globálním myšlení“ zapomenuty a je tak třeba je připomínat, což právě v Šarlatánovi dělá.

Díky kvalitnímu scénáři Marka Epsteina se tak vrací rovněž k vlastní zkušenosti s fungováním nesvobodného československého režimu, který ji i vzhledem k jejím postojům k sovětské okupaci na čas uvěznil. Ve filmu jsou nejsilnější právě scény z vězení a od soudu. A díky přesně zacíleným replikám otevírají Holland s Epsteinem dosud spíše menšinové téma historického bádání: fungování práva v totalitním režimu. 

„Vy už žádná práva nemáte,“ pronáší například vyšetřovatel směrem k Mikoláškovi, když ho při výsleších ponižuje a říká mu třeba „Pane Zázračný“. Na jeho vkus to ale pořád není dost, lituje totiž, že Mikoláška nesebrali už před pěti lety, protože to by „lízal hovna z podlahy“ a ještě by za to děkoval. Vyšetřovatele uspokojuje, když může říct: „Nikdo už se nevyhne spravedlnosti tím, že si zaplatí drahého advokáta.“ To poté, co se Mikolášek dozvídá, že obhajobu odmítl jeho dlouholetý právník a bývalý advokátní šéf doktor Finč. Ať už z donucení, nebo kvůli vlastnímu strachu. Nejspíše jde o smyšlenou podstavu, to je ale vedlejší, i na tom se ukazují totalitní mechanismy. 

Zákony, právo a spravedlnost nehrají roli. I když je situace alespoň o trochu lepší než na začátku 50. let, i na jejich konci je důležitější, jak komunistický aparát právo zneužívá, než jak je psané na papíře. A i když chce Mikolášek jenom léčit, má smůlu a bojuje před soudem o vlastní život, protože vládnoucí straně se nehodí do její politiky, a i když se sám považuje za apolitického člověka, diktatura proletariátu to tak nevidí. Jak je to všechno absurdní, ukazuje režisérka i čistě filmařsky, nápaditou inscenací vězeňských výstupů, kdy často snímá aktéry přes mříže, jakoby z venku, ze svobody.

„Film vás dovede k současnosti,“ říkal v pondělí představitel hlavní role Ivan Trojan. „Cítím ohrožení, které před námi je,“ pronesl rovněž s tím, že v Šarlatánovi dochází ke sdělení přes silný příběh a emoce. To je klíčové. Varování před nebezpečím novodobé totality a pokřiveného fungování práva se díky dobrému filmu dostane k většímu počtu lidí. A také názorněji než z učených knih.

SDÍLET