Schmarcz: Facka je facka, lež je lež. Přestaňme dělat, že Facebook a Google stojí nad zákony | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Facka je facka, lež je lež. Přestaňme dělat, že Facebook a Google stojí nad zákony

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Zahrnuje svoboda slova právo lhát a vyhrožovat? Nikoli. Dává mi vlastnické právo svobodu krást data uživatelů a upřednostňovat šíření názorů či služeb, na nichž mám zájem? Také ne. Obojí se ale děje skrze technologické giganty Facebook, Google či Amazon, které skutečně naplňují rčení, že duch je nad hmotou a slovo je ostřejší než meč. Za této situace si řekněme rovnou, že regulace není sprosté slovo.

Spory o to, co všechno se objevuje, či naopak neobjevuje na sociálních sítích a obecně na internetu, způsobují hodně zlé krve. Na paškálu je zejména Facebook, který se z oné trojice nejvíce přibližuje klasickým médiím. Navíc má globální a zároveň lokání dopad. Spolu s masivním počtem uživatelů – vyšším než mají jednotlivá média diváků, posluchačů, čtenářů – to z něj činí nástroj schopný výrazně ovlivnit myšlení lidí, jejich volební chování a globální trendy.

Ovšem i vyhledávače typu Google, či jeho národní obdoby, jakými je u nás Seznam nebo v Číně Baidu, mají obrovskou moc. Tím, jak řadí zprávy a výsledky vyhledávání, mohou preferovat (nebo potlačovat) konkrétní názory, média, služby či výrobky. Ať už v zájmu majitele, jím zastávané ideologie či vlády nějaké (totalitní) země. Nikoli náhodou jsou internet a jeho nástroje předmětem sporů, lobbingu a cenzury, zejména tam, kde vládnou autoritativní režimy, jako právě v Číně, v Rusku nebo v Turecku.

Vynechme nyní země, kde cenzurují naprosto vše, tedy i internet a soustřeďme se na náš Západ. Provozování sociálních sítí, vyhledávačů a dalších technologických platforem se týká dvou skupin zaručených občanských svobod – základních a politických práv. Do té první patří podnikání, ochrana osobnosti a ochrana spotřebitele, do druhé svoboda slova.

INFO.CZ popsalo už řadu kauz, které se týkají sociálních sítí, obvinění z cenzury či zneužívání osobních dat. Zde se chci zamyslet nad obecnou rovinou problému. Máme právo podnikat a máme svobodu slova. Ty ale nejsou bezbřehé. Obojí lze v demokratické společnosti omezit. Listina základních práv a svobod doslova praví: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy“. A také: „Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“

Pokud Facebook prodává vaše data, nebo vám je přímo zcizí, popřípadě pokud porušuje vlastní Zásady komunity (což jsou de facto jeho obchodní podmínky), nebo když on, nebo Google či Amazon zneužijí své monopolní postavení, veřejná moc může a měla by zasáhnout. Pokud příspěvky na síti porušují české zákony, urážejí a pomlouvají jiné, vyhrožují násilím, šíří nenávist, pak stát může a měl by zasáhnout.

Otázka tedy nezní, zda internet regulovat, ale jak. Kdo tvrdí, že ne, není ani liberál, ani konzervativec, ale anarchista. V běžném 'nevirtuálním' světě samozřejmě existují zákony upravující podnikání a svobodu slova. Zde nám jde zejména o tiskové a vysílací zákony, zákony na ochranu hospodářské soutěže a spotřebitele, trestní a občanský zákoník. Jde o to, jak je aplikovat na technologické platformy, které se například úspěšně vyhýbají daňovým předpisům.

Antimonopolní zákony či zákony na ochranu osobnosti lze uplatnit okamžitě. A spory kvůli zneužívání dominantního postavení a krádeži dat už se také objevují. Nicméně jde tu stále jen o jednotlivé kauzy, nikoli o systémové řešení. Účelem zákona není postih, ale prevence. Je třeba špatnému jednání především zabránit, trest je až tou poslední možností. Jinak by soudy byly zcela zahlceny. Při několika miliardách uživatelů to platí tím spíše.

Co tedy můžeme udělat? Za prvé, zcela obecně, opravdu se zbavme představy, že technologičtí giganti jsou něco zcela jiného, vymykajícího se normálnímu hmotnému světu. Urážka na síti nebolí o nic méně, než urážka na ulici, podvod na zákazníka ve světě jedniček a nul je úplně stejný, jako podraz v kamenném obchodě. Jen se obojí hůře postihuje. Proto, za druhé, si dovoluji navrhnout, abychom se domluvili na celoevropském řešení (podobně, jako u směrnice o copyrightu – ano, na rozdíl od Pirátů a národovců ji podporuji). Globální platformy si snad mohou dovolit přehlížet malý český trh, ale nikoli trh unijní s HDP 15 bilionů eur.

Nakonec řešení nemusí být zase až tak složité. Když technologické giganty explicitně podřídíme zákonům na ochranu spotřebitele, lze si představit, že obchodní inspekce bude moci pokutovat Facebook za nedodržování jeho Zásad komunity. Například za smazání příspěvku, který je neporušuje, nebo za špatné a ledabylé nakládání s osobními daty. Pokuty za porušování hospodářské soutěže mohou evropský i národní antimonopolní úřad udělovat již dnes, přičemž zejména na úrovni EU mohou být citelné i pro takového obra.

Konečně posledním kamínkem do mozaiky je podřízení technologických platforem tiskovým a vysílacím zákonům (něco takového již zkusili Němci). Když bude Facebook muset mít národní českou redakci s odpovědným editorem, bude daleko efektivnější jak mazání příspěvků, které porušují zákon, tak naopak obrana proti bezdůvodným zásahům. Dnes to chodí třeba tak, že na udání dostatečného počtu „dobráků“ vás klidně smaže nějaký algoritmus, načež odvolat se můžete k helpdesku, který je někde v Pákistánu a živý člověk tam má na posouzení vašeho příspěvku pár sekund… A naopak, pokud nikdo nic nenahlásí, mohou na síti viset komentáře, za které by vás v normálním nevirtuálním světě rovnou zavřeli. Navíc zde chybějí sankce, které tiskové zákony obsahují. Takže záleží na dobré vůli samotného Facebooku a jeho schopnosti v reálu dodržovat vlastní Zásady.

Facka je facka, lež je lež, podvod je podvod a krádež je krádež. Všude, i na síti. Pokud vám seberou občanku a zneužijí vaše údaje, hrozí trest. Tím spíše by měl hrozit postih za krádež milionů osobních dat. Když si cokoli kupujete, víte, že jak vás, tak prodejce zavazují obchodní podmínky, které samozřejmě musejí být v souladu se zákonem. Takže právem čekáte, že na Facebooku (který na vás dost dobře vydělává) vás nikdo nebude šikanovat či obtěžovat nevhodnými komentáři. Ale ani vám nesmaže nezávadnou komunikaci s přáteli a nebude bránit šíření (například) konzervativních názorů. Když budete mít v hospodě hosta, který nadává, vyhrožuje a uráží ostatní, vyhodíte ho. Ale nemůžete obyčejně vykázat někoho jen proto, že má jarmulku, hidžáb, nebo holou hlavu.

I ve virtuálním světě musíme uplatnit právní a mravní zásady, které se v tom našem, reálném, vyvíjely po tisíciletí. Že vám tu jeden důležitý příklad chybí? Jistě. Ruská propaganda a dezinformace. To je ale schválně. Jednak si jako konzervativec nemyslím, že rozumné regulace se mají přijímat jako ad hoc reakce na konkrétní případy. Vše, co jsem zmínil, podle mého nejhlubšího přesvědčení potřebujeme tak jako tak, protože jde o ono systémové řešení.

Za druhé, před skutečně dobrou a rafinovanou černou propagandou nás neuchrání žádný zákon a žádný stát. Ubránit se můžeme jedině my sami. Díky důrazu na kritické myšlení, vzdělání a křesťanskou morálku. Jak se dají postihnout lidská hloupost, nevzdělanost, pýcha, lakota, závist, vztek? Když někdo věří na životu nebezpečné mikrovlnky, nebo na plné vlaky migrantů na údajně českém nádraží s anglickými nápisy, nedá se nic moc dělat. Nelze napsat zákon, který by zamezil šíření podobných nesmyslů, a nelze nikomu zabránit, aby je bral vážně.

Nenávist, pomluvy, urážky a lži, jež poškozují něčí zájmy, ovšem zastavit lze. Stejně tak lze bránit krádežím osobních dat a zneužívání monopolního postavení. Zbytek je otázkou dlouhé a náročné kultivace veřejné debaty. Což však z principu nemůže probíhat primárně v chaotickém virtuálním prostoru, ale jedině v reálném světě politiky, klasických médií, škol a kulturních institucí. Facebook ať zůstane pro zábavu a komunikaci s přáteli, ne k propagandě a k jedovatosti. Lhát se nemá a právo na lež nenajdeme ani v ústavě, ani v Bibli.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud