Schmarcz: Je Babiš jako Kaczyński nebo Orbán? Není a nikdy nebude | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Je Babiš jako Kaczyński nebo Orbán? Není a nikdy nebude

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Kaczyńského éra pokračuje. Opět bude mít v polském Sejmu pohodlnou většinu. Kombinace konzervatismu a socialismu funguje a drtí opozici nalevo i napravo. V Česku se o cosi podobného pokouší Andrej Babiš. Může to zafungovat? Ne. Jak kvůli zásadním rozdílům mezi ním a Kaczyńským (nebo třeba Orbánem), tak kvůli odlišnému charakteru české společnosti, která zdaleka není tak monolitní jako ta polská a maďarská.

Kaczyńského strana Právo a spravedlnost (PiS) získala ve volbách skoro 44 % všech odevzdaných hlasů. Podobných výsledků dosahuje v Maďarsku Orbánův Fidesz. Potenciál hnutí ANO je dlouhodobě kolem třiceti procent a jeho preference z této hladiny neposkočily vzhůru ani po zastavení trestního stíhání premiéra Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo. Proč? Protože přes veškeré marketingové schopnosti nemá Andrej Babiš vůdcovský formát Kaczyńského či Orbána. A navíc Češi jsou daleko více západním a pluralitním národem než Poláci a Maďaři.

Ten rozdíl přímo bije do očí. Kaczyński a Orbán jsou autentičtí politici, kteří prosazují určité hodnoty, jež jim lidé věří. Babiš je byznysmen. Tím je řečeno vlastně vše. U polského a maďarského vůdce si můžete být jisti jejich postoji, zato u českého premiéra si naopak můžete být jisti tím, že udělá, co pro něj bude momentálně výhodné. Bude pravicový i levicový, konzervativní i liberální, eurooptimistický i národovecký. I díky propracovanému marketingu se mu daří oslovovat dost voličů, aby jasně vedl. Ale má to své meze.

Kaczyński je typický polský konzervativec se silným vztahem ke katolické církvi a nedůvěrou vůči všemu liberálnímu. Orbán v sobě objevil maďarského nacionalistu a převálcoval tak i šovinistický Jobbik. Svým způsobem lze říci, že Kaczyński navazuje na generála Pilsudského a Orbán na admirála Horthyho, meziválečné ultrakonzervativní, nacionalistické a populistické vůdce. Na koho navazuje Andrej Babiš?

Samozřejmě, předseda ANO je schopný populista (v pozitivním slova smyslu), který stejně jako Kaczyński a Orbán umí uspokojovat sociální zájmy širokých vrstev nízkopříjmových obyvatel. Ale nic víc. Naštěstí. Protože součástí Kaczyńského a Orbánovy strategie a jejich úspěchu je vedle konzervatismu a národovectví i podmanění si médií a justice. K tomu Babišovi chybí nejen hlasy (on by je nakonec s komunisty a Okamurovci nějak dal dohromady), ale zřejmě i dostatečně nezlomná vůle.

Babiš není dost velký „hrdina“, aby zničil nezávislost veřejnoprávních médií a ovládl justiční aparát. Což kupodivu opět myslím v dobrém. Souvisí to totiž s charakterem české společnosti. My opravdu nejsme tak bojovným národem jako Poláci a Maďaři. Nejsme tak snadno schopni velkých – a tedy i strašných – činů. Spíše se držíme toho, že nikdo nesmí úplně vyhrát a nikdo zcela prohrát.

Tím se od osoby Andreje Babiše dostáváme k naší národní charakteristice. Otázka, na koho český premiér navazuje, byla ryze řečnická. On ani nemůže navázat na někoho takového, jako byli Pilsudský či Horthy. Opět naštěstí. První republika zůstala jedinou demokracií ve střední Evropě právě proto, že autoritativní formu vlády prostě nemáme v genech. Což je dáno pluralismem a vrozenými sklony ke kompromisům. V tom se trochu podobáme Židům (ti jsou ostatně součástí naší kultury). Platí, že dva Češi rovná se tři názory.

Rozdrobenost české politiky je často terčem stesků. Ano, má to své nevýhody. Ale zase nás to chrání před zrozením diktátora. I kdyby Andrej Babiš nebyl podnikatelem převlečeným za premiéra, na padesát procent preferencí by stejně dosáhl sotva. Můžeme se podívat na Slovensko. Fico nepochybně je vyprofilovaným státníkem, jemuž lidé věří jeho sociálně demokratickou politiku. V jedněch volbách dokázal získat přes 44 % hlasů, ale výsledek na rozdíl od Kaczyńského a Orbána nezopakoval.

Odpovídá to faktu, že Slovensko je co do pluralismu někde mezi Českem a Polskem s Maďarskem. Autentický vůdce tedy může zcela výjimečně překročit čtyřicet procent a získat i v poměrném systému většinu v parlamentu, ale sotva se mu to povede dvakrát po sobě. U nás se jako dlouhodobý strop zatím jeví být Topolánkových 35 %, kdy se setkal dobrý marketing s politickou uvěřitelností a hodnotovou ukotveností.

Koncentrace moci v jedněch rukách zkrátka není pro Čechy typická. Dokonce ani komunisté, kteří byli po válce v obrovské výhodě, nezískali v roce 1946 většinu. V průměru v Čechách a na Moravě dostali nějakých čtyřicet procent hlasů. Jiná věc je, že jak za druhé republiky, tak po komunistickém puči se u nás zavedla autoritativní vláda shora, a to bez velkého odporu obyvatel.

Jediným, kdo v Česku dokázal vytvořit poměrně stabilní nadpoloviční koalici pro svou podporu, je Miloš Zeman. Což je ale dáno charakterem prezidentské volby. Dříve jako předseda ČSSD také získal „jen“ nějakých 32 %. Na Hrad se dostal dvakrát po sobě nikoli díky pozitivnímu programu, ale přes strašení a rozdělování společnosti. V roce 2013 šlo o posilování nenávisti k Němcům, o pět let později zvítězil s billboardem, který děsil Čechy migranty. Na polovinu hlasů ve sněmovních volbách by tak negativní a chudý program nestačil.

Na národní strunu umí zahrát i Andrej Babiš. Ale má také značné obchodní zájmy na Západě, což ho determinuje, protože samozřejmě nechce poškodit vlastní byznys. Kromě toho není nacionalismus u nás až tak nosný. A vůbec je u nás nemožné najít mocný jednotící zájem, jež by překonal bariéry mezi voliči, kteří pořád do značné míry volí dle své peněženky. Byť v posledních dvou volbách se tento efekt oslabil, je nepředstavitelné, že by ANO dlouhodobě integrovalo velkou část bývalých voličů jak ODS, tak ČSSD.

Kaczyńského volí konzervativní pravice i chudá levice. Orbána volí všichni „dobří“ Maďaři bez ohledu na socioekonomický status (nevolí ho jen ti „špatní“, tedy – v tamních kulisách – prozápadní a liberální). Andrej Babiš sice také tvrdí, že on je tu pro všechny, ale prakticky to v různobarevné české společnosti nelze naplnit. I Občanské fórum skončilo, jakmile bylo po revoluci. Nedokázal by to ani opravdový politický vůdce, jímž šéf ANO není a nikdy nebude.

Z Andreje Babiše se nestane český Jaroslaw Kaczyński ani Viktor Orbán. Nemá to v sobě a nemáme to v sobě ani my, Češi. Nicméně na jeho soupeře to pořád s přehledem stačí. Ti by měli jednak ustavičně děkovat českému národu, že ještě mají vůbec nějaký prostor pro svou politiku a zároveň zpytovat svědomí, jak je možné, že ten posmívaný „hokynář“ umí nabídnout lidem přitažlivější politiku než oni. Není to jen marketingem. Prodáváte to, co máte. Babiš je sice méně než Kaczyński a Orbán, ale pořád u nás nejvíc.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud