Schmarcz: Mlácení pro dobrou věc? Neexistuje a fackující Procházková není výjimkou | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Mlácení pro dobrou věc? Neexistuje a fackující Procházková není výjimkou

Novinářka Petra Procházková vrazila facku dezinformátorovi. Je to incident, který lze přejít mávnutím ruky s tím, že to sice není v pořádku, ale že známé reportérce prostě ujely nervy. Nad čím ovšem rukou mávnout nelze, je masové volání v duchu, že „pro dobrou věc škoda rány, která padne vedle.“ Z politováníhodného incidentu se pak stává schvalování násilí coby metody řešení sporů.

Reportérku Deníku N minulý týden pozvali na akci s názvem Mediální fórum 2019, kterou pořádal ruský časopis Mezinárodní život. Kupodivu přišla a promluvila. Její vystoupení – jaký div – proruští dezinformátoři následně zkreslili, což ji rozčílilo natolik, že v následné hádce a po jakýchsi provokacích z druhé strany vlepila viníkovi z české pobočky Sputniku facku. Jak se věci přesně seběhly, nezjistíme, protože veřejně dostupný záznam zachycuje jen část sporu. Procházková to popsala tady a můj názor je, že tam neměla chodit. A když už ano, měla mít totálně pevné nervy. Nicméně o to mi až tak nejde.

Co naopak přejít nechci a nemůžu, je hromada názorů od lidí, které jinak považuji za elementárně soudné. Nesou se v duchu, „že si národovec tu facku zasloužil a že nic jiného na ‚takové‘ neplatí,“ popřípadě že měl dostat rovnou pěstí. Chápu zděšení liberálů nad tím, že trollí propaganda dostala onou fackou vítanou nahrávku na smeč, které briskně využila. Jenže marná sláva, když už se takový (bezvýznamný) malér stane, je daleko rozumnější nechat ho prostě plavat. Ne ho ještě rozmazávat a tvářit se, že to tak má být.

Progresivistům a národovcům je společné zveličování a přehánění. Vzpomeňme, jaký skandál udělali liberálové ze svatováclavského kázání monsiňora Piťhy. Stejně tak druhá strana absurdně přehnala třeba reakci na pokřikování a pískání na Klause juniora na Národní. V případě „facky na sále” na sebe teď narazily dvě stejně iracionální a mnohdy stejně agresivní skupinky. Většina podobných šarvátek nám může být ukradená. Ale ne, když jde o schvalování násilí coby argumentu. Mezi pískáním a fackou je rozdíl.

Jsem nakloněn věřit tomu, že v případě toho políčku šlo o ojedinělý incident vyplývající z dané stresující situace, nikoli o precedent, který by měl inspirovat. Když někoho provokujete a on se cítí zahnán do kouta, může ztratit sebekontrolu. Něco zcela jiného ale je, když pak někdo v klidu a pohodě u klávesnice zveřejní názor, že taková facka může být brána jako vhodný institucionální nástroj k vyjádření názoru. Právě toto zobecnění je nebezpečné, ne ta konkrétní facka.

Ono totiž nic jako „mlácení pro dobrou věc“ neexistuje. Existuje jen mlácení. Násilí je vždy násilí. Pokud ho jednou přijmeme ve veřejném prostoru za obecně akceptovatelné, kdo zabrání jeho eskalaci? Příště nějaký národovec dá někomu pěstí a bude také argumentovat tím, že si to dotyčný názorový oponent „zasloužil“. A až liberálové budou protestovat, vmete jim do tváře, že oni přece omlouvali násilí, kterého se dopustila jejich strana, úplně stejně. Kdyby to v aktuálním případě nechali být, nikdo by z toho nedělal vědu. Byla by to facka od dámy jejímu protivníkovi a touhle dobou už prostě minulost. Víkendové diskuze, schvalování, nebo dokonce volání po „pěstech“, protože si je dotyčný „přece zaslouží“, z toho dělají politický akt.

Násilí jako přesvědčovací metoda je naprosto nepřijatelné. Víme, že velké zlo vždy počíná z malého zla. Malé zlo dokážeme snadno zastavit – třeba tím, že principiálně odmítneme fackování jako způsob dialogu. Velké zlo už tak snadno přemoci nelze…

Úplně nakonec by mě zajímalo, jestli si všichni ti bojovnicí proti dezinformacím, kteří nadšeně schvalují fackování „nepřátel“, uvědomují, že tím jen vyrábějí skvělou munici pro ruskou propagandu. Neudeřili do tváře tuto mašinérii lží, ale vlastní demokracii, kterou učinili opět o něco slabší a zranitelnější. I ti nejlepší dezinformátoři totiž žijí z našich chyb. Bez nich by umřeli hlady.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud