Schmarcz: Plaťte nám a mlčte aneb Ostudná debata o unijních penězích | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Plaťte nám a mlčte aneb Ostudná debata o unijních penězích

Schmarcz: Plaťte nám a mlčte aneb Ostudná debata o unijních penězích
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Je to velká sláva, když se v Praze sejde šestnáct zástupců vlád zemí Evropské unie. Daleko menší sláva je, že jediné téma jednání zní: „jak vyrazit z menšiny bohatých zemí, které jsou čistými plátci unijního rozpočtu, ještě více peněz“. Zvláště když Visegradská čtyřka, v rámci jejíhož summitu se toto zasedání žebravých států konalo, dává okatě najevo, že „prachy nesmrdí, pravidla ano“.

Už úvodní tiskovka premiérů V4 jasně předvedla, o co v Praze šlo. Jednotný hlas zněl: Navrhovaný rozpočet EU nám nestačí, chceme víc, bohatí musejí sáhnout hlouběji do peněženky. Kohezní fondy údajně nejsou politickým rozhodnutím, ale jakýmsi základním právem chudých být vydržováni až do úplného vyrovnání životní úrovně s bohatými…

Tento velmi přímočarý tah na peněženky pracháčů doprovázel daleko méně chlapácký přístup k otázce, zda jsou země V4 ochotny podmínit čerpání peněz z rozpočtu EU plněním pravidel právního státu. Odpověděl na ni pouze Andrej Babiš, byť poněkud vyhýbavě ve smyslu, že u nás máme demokracii a případné problémy budeme řešit s novou Komisí. Premiéři Polska Morawiecki, Maďarska Orbán a Slovenska Pellegrini raději mlčeli.

Slovenský předseda vlády si postěžoval, že Francie, Nizozemsko a Dánsko zařízly zahájení rozhovorů o přijetí do EU se Severní Makedonií a Albánií, ačkoli splnily uložené podmínky. Škoda, že v jediné věci, kde mravní převaha mohla být na naší straně, si to kazíme právě naším chováním. Jestlipak za neochotou oněch tří bohatých zemí přijmout další nové členy nejsou mimo jiné zkušenosti s námi? Ono těm, co to vše platí a navíc dodržují pravidla, asi moc nevoní, když někdo jedná v duchu hesla: „naval prachy a mlč“!

Za pravicových vlád jsme říkali, že nechceme od Západu dotace, ale přístup na trh. Zatímco mnozí Češi dnes nejsou schopni či ochotni vidět výhody vnitřního trhu EU, má naše dnešní reprezentace jasno v tom, že o peníze jde až v první řadě. A s ní i další vlády zemí V4, ať už v nich vládnou socialisté, konzervativci, či národovci. Zjevně se přidají i další země, ať už z východní či západní Evropy. Co by se nesvezly, když jde o to více podojit ty bohaté…

Řeči o národní suverenitě jsou vcelku k ničemu, když zároveň prosíte o almužny. Jaká svoboda, když žijete z peněz druhých? Lepší by bylo prosazovat v EU zrušení všech výrobních, provozních, produkčních a dalších dotací, které venkoncem vedou hlavně ke zvyšování spotřeby a tedy k projídání budoucnosti. A ponechat jen investice do vzdělání, vědy, výzkumu a inovací. Maximálně infrastrukturní dotace pro opravdu chudé regiony – ale ne pro celé státy.

Kdybychom toto prosazovali, pak se můžeme chovat jako hrdý a svobodný národ, kterému jde o malou a efektivní unii, která vykonává právě a jen ty kompetence, které se lépe zařídí z centra. Jde zejména o vnitřní trh. Dále třeba o bezpečnostní politiku. A klidně i o hlídání dodržování pravidel, na nichž se ovšem shodnou všichni, nikoli jen „kvalifikovaná“ většina. Natahovat dlaň a zároveň vztekle hryzat do ruky, která vás krmí, to není ani slušná ani chytrá strategie.

Je jistou českou módou stydět se za vlastní vládu, pokud s ní nesouhlasíme. Útěchu můžeme nyní spatřovat ve zjištění, že český kabinet není horší, než patnáct dalších a že v tom tedy nejedeme – či nežebráme – sami. Ale ostuda je to tedy (pro všechny zúčastněné) parádní.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud