Schmarcz: Uznat Kosovo byla chyba. Rozmazávat to po letech je chyba ještě větší | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Uznat Kosovo byla chyba. Rozmazávat to po letech je chyba ještě větší

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Uznat Kosovo byla chyba. Jde o útvar, který není schopen samostané existence, a zbytečně jsme tím ponížili Srby, kteří přišli o historicky citlivou část svého území. Navíc tak v Evropě vznikl muslimský stát, jehož elity nelze nazvat jinak, než mafiánsko-teroristickými. Aktuální prohlášení prezidenta Miloše Zemana, že bychom měli Kosovo „oduznat“, je ale zbytečným, nesmyslným a škodlivým gestem.

Uznávat nový balkánský stát jsme v roce 2008 nemuseli. Z členských států Evropské unie to neučinily Slovensko, Španělsko, Řecko, Rumunsko a Kypr. Vesměs kvůli obavám z vlastních separatistů a problémům s menšinami. Kosovo vyhlásilo samostatnost jednostranně, což je samo o sobě nebezpečný precedent.

Jako argument pro uznání se všeobecně užívalo zaklínadlo, že Srbsko bylo viníkem války. To je sice pravda, nebylo však viníkem jediným, pouze největším a nejsilnějším. Ono kosovských Albánců bylo, upřímně řečeno, také víc než dost. A zatímco Srbové se svých válečníků zbavili, v Kosovu se chopili moci, a to včetně těch nejkrutějších masových vrahů. Bohužel, na rozdíl od (zejména) Srbů, ale také Chorvatů, viníci z Kosova vesměs unikli postihu, či odcházeli od tribunálu pro válečné zločiny s malými tresty.

Uznat stát, v jehož vedení jsou mafiáni, drogoví dealeři, teroristé a vrazi civilních obyvatel je samo o sobě na pováženou. Kromě toho Kosovo nikdy nebylo samostatným územím, jeho ekonomika a logistika je napojená na Srbsko, samo nemůže přežít. Asi jako kdyby někoho napadlo udělat nový stát třeba z Kraje Vysočina. Pro Srby je přitom celá věc o to bolestnější, že na Kosově poli svedli řadu osudových bitev s osmanskými dobyvateli.

Miloš Zeman má tedy obecně pravdu, že jsme Kosovo neměli vůbec uznávat. Jenomže jeho motivace pro tyto výroky je dnes pofidérní a předně: byl to právě on, kdo hrál důležitou roli na začátku řetězce událostí, které nakonec vedly ke vzniku státu kosovských Albánců.

Když se v březnu 1999 schylovalo k operaci Spojenecká síla, byl Miloš Zeman předsedou vlády. Po poradě s ministrem zahraničí Janem Kavanem dal za Českou republiku souhlas se zahájením bombardování. Shodou okolností se právě konal sjezd ČSSD. Mnozí delegáti reptali a sepisovali proti útokům na Srbsko petici. Tehdy Zeman vystoupil a ze sjezdové tribuny řekl, že pokud rebelové nezmlknou, podá demisi, čímž by padla celá jednobarevná vláda sociální demokracie. Miloš Zeman tedy nejen souhlasil s operací NATO proti Srbům. Dokonce silou a bez diskuse toto rozhodnutí prosadil ve vládě i vlastní straně.

Trvalo ovšem ještě devět let, než se Kosovo – po porážce Srbska území pod mezinárodní ochranou – rozhodlo vyhlásit nezávislost. Vláda Mirka Topolánka zprvu uznání odmítla. Když však většina členských zemí EU Kosovo uznala, kabinet se k věci vrátil. Pro byli od počátku koaliční Zelení, naopak lidovci, kteří z principu nechtěli, aby v Evropě existoval muslimský stát, se stavěli proti a také podle toho ve vládě hlasovali. ODS byla rozpolcená, nakonec však premiéra přesvědčili ministři zahraničí Karel Schwarzenberg a pro evropské záležitosti Alexandr Vondra.

Argumenty pro v zásadě žádné nebyly. Ne takové, které by obstály v racionální diskusi. Právo na sebeurčení v tomto případě opravdu není relevantním důvodem… Nakonec brutální, avšak aspoň upřímný argument zněl, že Srbové prohráli válku a toto je její důsledek. Jiná věc je, proč zacházet zrovna s Srbskem jako s poraženou zemí.

Pár měsíců před uznáním tehdejší srbský prezident Boris Tadič během své státní návštěvy poněkud vyčítavě Čechům připomněl, že Srbové stáli v důležitých dějinných událostech vždy na naší straně. Od Rakouska-Uherska po srpen 1968. Zatímco český premiér Zeman neváhal ani pikosekundu a zaštítil bombardování jeho země.

Kosovo jsme neměli uznávat. Kvůli způsobu, jakým byl ten stát vyhlášen. Kvůli tomu, že jako samostatná entita nemůže existovat. Kvůli tomu, že ho založili de facto váleční zločinci. A nakonec, ale ne v poslední řadě, kvůli dobrým vztahům se Srby – těm historickým, i těm budoucím. Česká republika podporuje přijetí Srbska do EU. Samozřejmě, rozšíření Unie o státy západního Balkánu je jednou z os naší zahraniční politiky. U Srbska v tom však je i pořádný kus špatného svědomí…

Tím, že Miloš Zeman znovu tuto bolavou kapitolu otevírá, dělá další chybu. Představa, že „oduznáme“ nějaký stát, je sama o sobě absurdní. Hlavně by se tím však na realitě nic nezměnilo. Jde jen o další zbytečný diplomatický karambol. Tím spíš, že prezident zahraniční politiku Česka nedělá – to přísluší vládě.

Kdyby Miloš Zeman místo siláckých vyjádření potvrdil a zesílil náš závazek protlačovat srbské členství v EU a případně se zeptal, co víc ještě můžeme učinit, udělal by lépe. Ostatně, sám má v této věci máslo na hlavě. Nebýt bombardování, nestalo by se Srbsko poraženým státem a žádné Kosovo by nevzniklo.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud