Schmarcz: Zhoubné příkopy mezi námi. Střední generace si musí vzít tuto zemi zpět | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Zhoubné příkopy mezi námi. Střední generace si musí vzít tuto zemi zpět

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Mluví se o tom, jak dezinformátoři drtí seniory, i o tom, jak s tím bojují jejich vnuci. O kom a o čem se nemluví, je střední generace. Na ní přitom vše stojí, to ona musí vše zaplatit, ona je nejvíce ohrožena „válkou rodin” a ztrátou svého vlivu. Stejně jako tradiční partaje. Ty nové se opevňují buď mezi nejstaršími, nebo nejmladšími ročníky. A místo umírněného středu je momentum čím dál více na straně extrému, ať věkového či politického.

Střední generace je tahounem společnosti. Nejen ekonomickým (platí penze svým rodičům a vzdělání svým dětem), ale i politickým. Ve volbách vítězily obvykle strany, jež byly silné mezi čtyřicátníky a padesátníky. Ti se také nejvíce zajímali o politické dění, přičemž informace získávali z tradičních médií. Tyto ročníky tvořily páteř demonstrace na Letné. Provokativní otázka ovšem může znít: není to i proto, že střední generace ztrácí své dominantní postavení, což ji k demonstracím motivuje?

Střední generace na vedlejší koleji

Když se podíváme na věkové složení příznivců jednotlivých stran, na první pohled nás zarazí dva výrazné sloupce. Hnutí ANO získává mezi seniory 60+ přes 40 % hlasů a Piráti citelně bodují u mladých do 29 let. U generací mezi těmito dvěma póly jsou obě partaje výrazně slabší. Naopak ODS je nejsilnější mezi lidmi 45-59 (kteří v roce 2013 volili ANO, ale zklamali se v něm) a dokonce i KDU-ČSL není nejsilnější u nejstarších ročníků, ale u věkové skupiny 30-44 let. Informace pocházejí z Trendů Česka, které pro Českou televizi pravidelně zpracovává společnost Kantar (50. vlna šetření zde), ale podobné výsledky ukazují i průzkumy, jež ex post zjišťovaly jak jsme volili do sněmovny v říjnu 2017.

Vypadá to, že nové strany vítězí u těch nejmladších a nejstarších, zatímco ty tradiční u střední generace. A spolu s ní přicházejí o vliv a „drive“, zatímco ANO a Piráti jsou „nahoře“. Nejen výškou preferencí, ale také (a možná hlavně), co se týká sebevědomí. Piráti rozjeli premiérův konflikt zájmů doma i v Bruselu, zatímco staré strany se bojí, aby nebyly obviněny z politiky „antibabiš“ a nepřišly tak o další voliče. Hlavní střet se, nahlíženo touto optikou, děje mezi dvěma novými stranami – ANO a Piráty – a staré partaje se ocitají na vedlejší koleji.

Stejně „stranou dění“ se s nimi ocitá střední generace. Populistické kroky vlády se týkají právě nejmladších a nejstarších, zatímco střední ročníky vše zaplatí. A zatímco zvyšování penzí v zásadě vždy hladce projde, s prosazováním daňových slev a dalších podpor pro pracující rodiče s dětmi to lidovci a nyní sociální demokraté měli u Andreje Babiše vždy daleko těžší.

Jde o jakési nepříjemné déjà vu. Dnešní střední generace prohrála už jednu generační bitvu. V roce 1989 byla příliš stará na to, aby mohla získat kvalitnější vzdělání ve svobodném světě a příliš mladá, aby začala vládnout. V politice i firmách to napřed vzali do ruky Klausové a Zemanové a po nich rovnou dnešní třicátníci. Ti, kteří jsou dnes ve středním věku, byli v této hierarchii moci z velké části přeskočeni… A vkročili rovnou do časů, kdy se museli starat o rodiny, vzdělání dětí a čím dál dražší bydlení. Nyní se tak navíc děje v politické situaci, kdy režim, který právě oni v roce 1989 nejvíce pomáhali prosadit, prochází zásadní zkouškou odolnosti. I budoucnost se zdá být ekonomicky vachrlatá a zatímco zástupci zmíněné generace vědí, že musejí zaplatit svým rodičům penze a svým dětem školy, vůbec netuší, jestli se jednou někdo postará o ně.

Senioři mají v podstatě své jisté, mají kde bydlet a nemají velké náklady a potřeby. Mladí platí maximálně sami za sebe, nebo za ně platí rodiče. Střední generace to vždy měla nejtěžší. To plyne z logiky věci. Ale je něco jiného nést břímě společnosti, která je stabilní, oceňuje vaši důležitost a umožňuje vám vydělávat dost, abyste se postarali dnes i v budoucnu, a něco jiného mít na zádech toto závaží v době chaosu a nejistoty.

Nová média a vítězství chaosu

Nelze pominout, jak s „válkou generací“ souvisí souboj médií. Ti nejstarší a nejmladší z nás čerpají informace převážně z „nových“ informačních kanálů. Lidé 60+ z (řetězových) mailů, ti do 30 let ze sociálních sítí. Střední generace pořád hodně čte a sleduje tradiční média, tedy ta, která mají nějakou redakci a zodpovědné editory, ať už jsou tištěná, elektronická, či internetová. Je to stále velmi důležité, neboť pouze tento typ médií je schopen udržovat nějaký řád a orientovat se v čím dál větší smršti informací, z velké většiny nepodstatných, útržkovitých, či dokonce zavádějících a lživých. Zatímco nová média jsou zplozencem a zároveň podporovatelem onoho chaosu. Obdobně jako nové strany jsou obvykle populistické a demagogické, bez hodnot a programu. Je nejen v zájmu střední generace, aby způsob diskuse, sdělování a ověřování informací, jaký známe ze starých médií, zachovala a předala dál. Protože nelze žít bez řádu a dnešní chaos nás může všechny zničit i bez ruských trollů…

Nová média, nové strany. Jedno s druhým souvisí, jedno druhé podporuje. ANO a Piráti, bez ohledu na to, jaké názory šíří, stojí v opozici vůči starým stranám a médiím a svým způsobem těží z generačního konfliktu. Piráti jsou takové ANO pro mladé. Takže si vlastně vzájemně nekonkurují. „Horizontálně“ spolu soupeří v taktických bitvách o moc, ale na „vertikále“ zavádění nových pořádků jsou strategickými spojenci. Bojují spolu. Zároveň však svým zápasem potlačují staré strany a snaží se dominovat politické scéně tak, jako jí kdysi dominovaly ODS a ČSSD. Podobné je to s debatami na sociálních sítích. U každého typu problému se obvykle rvou dvě skupiny extremistů (ani se nechce říct zleva a zprava, protože v tomto chaotickém prostředí jsou všechny kompasové střelky tak nějak rozhozené), zatímco umírněný střed raději vyklízí pole…

Mailoví šmejdi a influenceři do značné míry určují názory buď seniorů, nebo mladých. Přičemž zamořují prostor hloupostmi, kočičkami, pejsky, bulvárnostmi, módními zbytečnostmi, ale i tvrdými dezinformacemi, nenávistí, radikální agitací, protiunijním národovectvím i progresivistickou ideologií. Výsledkem je mezigenerační nepochopení a nepřátelství a odráží se to i na volebních preferencích. Střední generace pak je ve společenském diskursu marginalizována (a s ní v podstatě i tradiční strany a média). Ne proto, že by byla početně tak slabá, ale protože ve veřejné debatě dominují buď extrémní, nebo povrchní či okrajová témata, jež nejsou její doménou. Popřípadě jsou vážné věci vyžadující diskusi pojímány extremisticky, povrchně a silně polarizovaně.

Je potřeba vrátit řád

Střední generace, protože nese největší zátěž, se také nejvíce zajímá o skutečně vážné problémy – budování infrastruktury, penzijní reformu, inovace a investice, stavbu bytů, ale třeba i boj se suchem. Nové strany dobře zvládají marketing a jednoduchá, mediálně chytlavá témata, ale nezvládají řešit její problémy. Z prostého důvodu: Chce to totiž zkušenosti, dlouhodobou práci, propracovaný program pro celé spektrum společenských otázek, osvědčené přístupy, vědomí řádu. Nic z toho nové strany nemají, takže selhávají, což ANO předvádí na celostátní úrovni a Piráti v Praze.

Řečené nemá být kritikou mladých a seniorů. Každá generace má své místo. Zodpovědností té střední je, že se stará o mladší i starší. K tomu ovšem potřebuje mít podmínky, mezi něž patří i stabilita a mezigenerační solidarita. Tam, kde spolu lidé mluví a jednotliví členové rodiny nejsou ponecháni sami sobě, tam obvykle neexistují ani hluboké generační příkopy. Bohužel, ne všechny rodiny fungují dobře a rozhodně dobře nefungují česká politika a společnost. V časech hodnotové politiky a respektu k řádu neexistoval takto silně vyhrocený generační konflikt a věk neměl tak zásadní vliv na volební preference. Byla to jedna z kategorií, přičemž důležitější byly kategorie jako vzdělání, sociální a ekonomický status, případně velikost a umístění sídla. V době, kdy vládne chaos místo řádu a kdy převládá pojetí politiky coby neustálého konfliktu a hecování voličů, jsou to však právě ti nejmladší a nejstarší, koho lze snáze vybudit, nebo naopak vystrašit.

Tradiční média mají úkol opět získat vliv na veřejnou debatu a vrátit do ní řád, respekt k odlišnému názoru a úctu k faktům. Tradiční hodnotovou politiku dnes vytlačují aktivisté všech barev – protikorupční, klimatičtí, protimigrační i promigrační… V chaosu se daří populistům a demagogům, kteří hrají na pocity a emoce a nezdržují se „nudnou“ tradiční politikou a drobnou každodenní prací. To chce změnu. Střední generace a tradiční média a strany se přitom také mohou vzájemně posilovat a podporovat. Smyslem není ovládnout debatu a diktovat ostatním vlastní názory, ale určovat její témata a civilizovaná pravidla, neboť důležité je klást si správné otázky a odpovědi hledat v demokratické diskusi. Prostě „agenda setting“.

Střední generace není pilířem politiky náhodou, ale z přirozených příčin. Seniory už budoucnost tolik nezajímá a mladí ještě nevědí, co s ní. Čtyřicátníci a padesátníci mají dost zkušeností a přitom ještě chtějí aktivně něco dokázat. Mohou tvořit prostředníky mezi nejmladší a nejstarší generací, být svorníkem mezi nimi a mírnit konflikt, který populisté schválně rozdmychávají. Ale hlavně mají sílu dostat zpět do politiky hodnoty a řád. Když zahrneme i třicátníky, tak lidí mezi 30-59 lety je cca 4,5 milionu, tedy 55 % všech voličů. Když budou primárně volit tradiční strany, zatlačí populisty tam, kam patří – na okraj. Je prospěšné, aby se do politiky vrátila volba podle hodnot a zájmů, ne dle věku, a strachu, či iluzí.

Generační rozštěpení společnosti je horší, než jakékoli jiné, dokonce i než sociální. Protože jde skrze rodiny. Když zvítězí umírněnost a rozum ve středu, bude snazší zasypat hrozivé příkopy, které jsou dnes mezi mladými a starými. Pro lepší život svých dětí a důstojné stáří svých rodičů by si střední generace měla vzít tuto zemi zpět. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud