Siegl: „Černé zlato“ bez lesku a Blízký východ bez petrodolarů | info.cz

Články odjinud

Siegl: „Černé zlato“ bez lesku a Blízký východ bez petrodolarů

KOMENTÁŘ ERIKA SIEGLA | Světový ropný trh se za poslední měsíc kvůli globálnímu zpomalení ekonomiky a cenové válce mezi OPEC a Ruskem hluboce propadl. Zatímco Evropě a Číně se tím trochu uleví, politické a sociální důsledky pro mnoho zemí Blízkého východu, které staví své rozpočty na příjmech z ropy, budou enormní a dlouhodobé. Krize dominovým efektem otestuje politickou a sociální (ne)stabilitu širšího regionu, který do značné míry nepřímo žije z petrodolarů a finančně závisí na zahraniční pomoci.   

Současný pokles cen ropy spíše nebude kvůli očekávané globální recesi krátkodobým výkyvem. Prověří efektivitu hospodaření jednotlivých státních těžařských firem a na kraj bankrotu se dostanou i některé země, pro něž je ropa hlavním a v podstatě jediným zdrojem exportních příjmů.

Některé nejvíce zranitelné země přitom patří již nyní do kategorie „failing states“. Irák, Libye či Venezuela z ropy získávají přes devadesát procent svých exportních příjmů a propad cen byl skutečně to poslední, co očekávaly a potřebovaly. Devalvace národních měn a růst cen dovozů (v první řadě potravin) povede k dalšímu zchudnutí a novým sociálním a politickým otřesům.

Každá „ropná země“ sestavuje svůj vlastní rozpočet více či méně (ne)odpovědně podle projektované ceny této komodity. Takzvaná fiscal break even price stanovuje potřebnou průměrnou cenu ropy v daném roce, aby dosáhly vyrovnaných rozpočtů. V případě Íránu, který má kvůli embargu USA omezené možnosti vývozu, činí astronomických 194 dolarů, u Saudské Arábie 82 a u Ruska „pouze“ 42. Tento údaj a výše devizových rezerv částečně vysvětluje, proč na počátku března Rusko nejprve odmítlo v pozici zdánlivě silnějšího přistoupit k návrhu dohody s OPEC o paritním snížení těžby kvůli očekávanému poklesu světové poptávky. Míra propadu až k hranicím 20 dolarů za barel ropy (Brent) však přinutila i Kreml spolknout hořkou pilulku spolu s ostatními, jak už podrobněji psal Karel Svoboda.

Tabulka ukazuje cenovou hladinu za barel ropy, která zaručuje vyrovnaný rozpočet dle původně plánovaného objemu těžby. Tabulka ukazuje cenovou hladinu za barel ropy, která zaručuje vyrovnaný rozpočet dle původně plánovaného objemu těžby.autor: National Post

Týden stará dohoda o historicky bezprecedentním snížení těžby o 10 procent světové spotřeby neboli o 9,6 milionů barelů denně však nemusí dostačovat. Podle expertů se jedná se jen o dočasné a neúplné řešení propadu světové poptávky, které optimisticky předpokládá, že světová ekonomika se poměrně rychle vzpamatuje. 

I pokud budou od května platné závazky ke snížení těžby všemi poctivě dodrženy, což doposud nebývalo vždy zvykem, může být na trhu dle současných odhadů stále i o 20 milionů barelů ropy denně více než bude očekávaná poptávka. Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve svém dubnovém Monthly oil report předpovídá letos největší denní propad průměrné denní spotřeby od roku 1983, celkem o 9,3 milionu barelů, v tomto měsíci dokonce o 29 milionů. Navíc nyní v dubnu ještě všichni těží a zaplavují propadlý trh dle původních limitů. Americká ropa dosáhla kvůli již přeplněným zásobníkům záporné ceny, což znamená, že odběratel, který ji má už zakoupenou a nemá pro ni uplatnění na trhu nebo skladové prostory, platí jinému za její odběr.

Ropné země se musí obávat i dlouhodobých dopadů současné krize a toho, že se velmi nízké ceny mohou stát novým normálem. Dlouhodobě je může výrazně ovlivnit pokles dálkové dopravy a snaha o zkrácení zranitelných dodavatelských řetězců globální ekonomiky, větší obchodní protekcionismus či omezenější cestování nebo místy nastupující elektromobilita.

Bohaté země Perského zálivu tak čelí střednědobé nejistotě i bezprostřednímu problému. Jak vybalancovat rozpočet, který je kalkulovaný na podstatně vyšší příjmy, a současně zajistit záchranu státních firem v krizí zasažených sektorech? Například Spojené arabské emiráty budou nuceny sanovat obřího národního leteckého dopravce, místní turistický sektor i dlouhodobě přehřáté stavebnictví. Autoritativní státy Zálivu se jen stěží vyhnou zadlužování prostřednictvím dluhopisů, škrtům platů státních zaměstnanců a plošných subvencí pro své obyvatele, které razantně zvyšovaly během takzvaného arabského jara, aby utlumily sociální a politickou nespokojenost. Pravděpodobně větší zdanění může zatížit firmy v krizi a posílit tlak na větší reprezentativnost, omezení korupce a dobré vládnutí.

Nastupující ekonomická krize nepochybně posílí tendence k nacionalizaci pracovního trhu ve většině zemí Zálivu, které jsou trendem posledních čtyř, pěti let. Kvůli vzájemné propojenosti Blízkého východu tak pocítí pád cen ropy i mnoho jiných zemí, které „černé zlato“ sice nakupují, ale v součtu z něho profitují. Pozitivní účinek nižších účtů za dovoz ropy u některých z nich totiž převáží pokles remitencí gastarbeiterů v zemích Zálivu. Kromě zemí jižní Asie se to v regionu zvlášť silně dotkne Egypta, jehož občané pracující v Zálivu loni poslali svým rodinám 25 miliard dolarů. Obdobné platí i u Jordánska či Libanonu, které jako Egypt ztrácí velké příjmy z turismu a musí splácet své vysoké zadlužení.

Propad jejich ekonomik postihne většinou velmi nuzné živobytí přibližně 3 milionů syrských uprchlíků a s nimi stále úzce propojené válečné hospodářství zničené Sýrie. Postoj k syrským uprchlíkům v některých hostitelských zemích se nejspíše ještě dále přitvrdí, přičemž ekonomické podmínky (nemluvě vůbec o těch bezpečnostních) pro jejich postupný návrat do vlasti budou ještě horší.

Ropné peníze zemí Zálivu doposud také fungovaly jako „stínová centrální banka“ Blízkého východu. Pravidelně dotovaly země jako Egypt, Bahrajn či právě Libanon a Jordánsko a chránily je před finanční a měnovou krizí s cílem udržet jejich politickou stabilitu. To bude stěží nadále možné a rok 2020 se kvůli dopadům koronavirové pandemie může, nejen v tomto regionu, zapsat do historie nejvyšším počtem státních bankrotů.

Samy země Zálivu mohou stále sáhnout do svých suverénních fondů, devizových rezerv a zadlužit se, aby se pokusily zabránit sociálním otřesům a nespokojenosti svých vlastních občanů. Saudská vláda z ropných exportů pokrývá 80 procent svého rozpočtu a již minulý měsíc nařídila státním institucím snížit letošní výdaje o 20 až 30 procent. Razantní utahování opasků přichází v citlivé době, kdy se korunní princ Mohammad bin Salmán, po sérii domácích čistek i v rámci rozvětvené královské rodiny, připravuje na formální převzetí trůnu od svého otce. Jeho pozici lídra v regionu ovlivní délka a hloubka současného propadu cen ropy, protože právě jim učiněné rozhodnutí jít do cenové války s Ruskem ho prohloubilo.  

Jisté nyní je, že své ambiciózní plány pod názvem „Vize 2030“ na vybudování nových sektorů saúdské ekonomiky nebude schopen v původním rozsahu financovat, i když potřeba diverzifikace a neudržitelnost dosavadního ekonomického modelu je nyní zřejmější než kdykoliv předtím.

Propad cen ropy a dopady epidemie koronaviru povedou k těžko předvídatelným politickým a geopolitickým posunům a leckde i otřesům. V pozitivním scénáři vývoje by mohl přidusit regionální ambice a rivalitu Íránu a Saúdské Arábie, která se už pět let tak destruktivně projevuje například v jemenské válce, podle OSN největší humanitární krizi současnosti.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud