Svoboda: Na co se zapomíná v dadaistickém sporu o Koněva?

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Spor o sochu maršála Koněva v Bubenči dosáhl silně dadaistických rozměrů. Jedna strana se snaží o její přesun, přičemž nikdo neví kam, zatímco druhá se zaklíná řečmi o vděčnosti občanů sovětskému maršálovi a přepisování historie. Nejvíc komunisté, kteří právě onu pokřivenou a přepsanou historii vyrobili. Mužem, který pak z ruské strany útočí nejdůrazněji, je ministr kultury Vladimir Medinskij – politik, nikoli historik, nezapomínejme na to.

Na bizarnosti celé záležitosti s Koněvovou sochu dodaly osoby, které se kolem ní vyrojily, ať už jde o prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka zaklínajícího se například osvětimskými dětmi, komunistku Martu Semelovou, kterou ani není nutné komentovat, či Janu Volfovou, zoufale se snažící najít si nějaké téma, které by ji vrátilo zpět do politiky. Ukazuje se při tom mimo jiné, jak lze vyrobit prakticky z ničeho mezistátní spor, kterým se zabývají diplomacie dvou zemí, kvůli kterému létají hrozby sankcemi a který okupuje mediální prostor. To, co mělo být rutinním nahrazením jedné sochy za druhou, jak se to ostatně dělá za všech dob a režimů, se stalo záležitostí málem planetárního významu. Přitom Koněv sám neměl k Bubenči žádný vztah a na místě nejsou pochováni sovětští vojáci (což případ silně odlišuje od legionářských pomníků ustavených v místech se vztahem k legionářům, nebo i památníku neznámého vojína v Tallinu).

Petříček: Buďme v kauze Koněv aktivní. Mohl bych ukázat, jak vypadá pomník českých legionářů v Rusku

sinfin.digital