KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Sociální sítě jsme dlouho podezírali, že svévolně manipulují veřejnou debatou, jednají z pozice moci, nedodržují své vlastní zásady komunity, ani ústavní svobody a mažou a blokují ne to, co by bylo potřeba, ale co chtějí. Takzvaná Twitter Files – soubor dat, který Elon Musk sdílel s trojicí amerických novinářů – jsou přesně o tom. Ukazují příběh manipulace, svévole a porušování vlastních pravidel v éře minulého vedení této sociální sítě. Řešení tu přitom vždy bylo: vláda zákona zkrátka musí platit ve virtuálním světě jako v reálném.
Progresivní liberálové se dlouho strachovali, že nadnárodní průmyslové společnosti jsou tak mocné, že dokáží zničit demokracii, anulovat výsledky voleb a prosadit své zájmy přímým tlakem na vlády, které jim nedokáží vzdorovat. V jednom měli pravdu: příliš velká moc soustředěná v jedněch rukou je vždy nebezpečná. Konzervativci jako Konrad Adenauer to vždy věděli, a proto stvořili antimonopolní zákony.
Paradoxně se prvními společnostmi silnými natolik, aby dokázaly ohrozit liberální demokracii, stali technologičtí giganti ovládaní vesměs stoupenci té samé progresivistické ideologie.
Twitter za bývalého vedení fungoval všelijak, jen ne jako neutrální platforma, kterou chtěl být. Sveřepé trvání na tom, že sociální sítě nejsou médii, mělo z jejich strany vždy pragmatický důvod: někdo by se pak musel přihlásit k osobní odpovědnosti za obsah, za to, co publikují, i za to, co zakáží. Háček je v tom, že se mnohdy chovaly jako vydavatelé progresivních novin, jen se k tomu – a k odpovědnosti, kterou to nese – nehlásily.
Je samozřejmě legitimní, když vydáváte jasně vyprofilované, třeba i radikální periodikum. Problém je, když tu máte něco podobného s globálním dosahem, takřka monopolním postavením a svoji agendu nepřiznáváte a tváříte se místo toho jako nestranná platforma. Vaši vedoucí pracovníci používají vlastní nástroje značně selektivně, nedodržují vlastní pravidla a nakonec podlehnou pokušení zneužít moc, aby ovlivnili politiku a zasáhli do chodu demokracie.
