Technické okénko: Co to je RSS čtečka a čím se liší od agregátoru

 FOTO: Profimedia

Martin Malý

14. 11. 2020 • 06:00
Čtvrteční článek o FlashNews vyvolal mohutnou diskusi, v níž na obranu nově spuštěného agregátoru zazníval nejčastěji argument, že přece nedělá nic jiného, než co už dávno dělají RSS čtečky. Co tedy vlastně dělají RSS čtečky a proč to není totéž?

Asi nejčastější argument, který zazníval na margo zpráv o FlashNews, byl: „Vždyť to nedělá nic jiného než RSS čtečky, a ty nikomu nevadí, tak v čem je problém?!” Vysvětlení je lehce obšírnější, tak jsem ho nechtěl tříštit a zkracovat do tweetů a raději ho předkládám zde.

Nejprve trocha technických pojmů, bez kterých nemusí být jasné, o co v celé záležitosti jde.

RSS je datový formát, který slouží k tzv. syndikaci obsahu. Technicky vzato je to textový soubor, který je nahraný na serveru na nějakém předem známém místě, a v něm jsou tzv. metainformace k článkům: titulek, krátký úryvek, odkaz. Někdy bývá informací víc, třeba adresa ilustračního obrázku, seznam klíčových slov atd. V jednom RSS souboru je takto „syndikováno“ třeba 20 nejnovějších článků.

Tento formát se rozšířil na začátku století, nejprve v blogosféře, později byl adoptován i zpravodajskými weby. Účelem RSS je především dát čtenáři rychlý přehled o tom, jaký nový obsah byl na webu publikován, ale má i některé další případy použití.

Spolu s rozšířením RSS kanálů se rozšířily i RSS čtečky. Čtečka je program, dříve nejčastěji desktopový, dnes převážně webová aplikace, která umožňuje svému uživateli snadno pracovat s obsahem RSS kanálů z webů, o které má zájem.

Základní funkce RSS čtečky je, že si její uživatel zadá adresy RSS kanálů na webech, které chce sledovat (čtečka je umí najít i na těch webech samotných), a čtečka pak pro něj, pro jeho osobní potřebu, stahuje RSS ze zadaných adres a zobrazuje jeho obsah.

Kromě zobrazování umí nějaké základní operace, jako udržovat informaci o přečtených / nepřečtených, umí označit článek jako „přečíst později“ atd., ale podstata její práce je definována jasně: Nabídnout uživateli uživatelsky přívětivé rozhraní pro používání RSS kanálů a práci s nimi.

Online čtečky využívají samozřejmě synergie více uživatelů, tzn. pokud jeden zdroj sleduje sto lidí, tak jej nestahují stokrát, ale pouze jednou. Navíc mají díky velkému množství zdrojů, jejichž odběr si uživatelé zadali, možnost navrhovat uživatelům další zdroje ke sledování, na základě nějaké analytiky nad daty ve stylu „lidé, co odebírají tyto kanály, odebírají často i tento…“ Ale podstata jejich činnosti je stále stejná: Nástroj, kterým uživatelé spravují své odběry RSS kanálů a přistupují k jejich obsahu.

Trocha právničiny

Možná vám připadá, že přehnaně zdůrazňuju slova jako podstata a účel. Není to nerdské lpění na terminologii; je to důležitá věc pro pochopení fundamentu.

Podobně jako zákony operují se slovy jako „převážně“ nebo „soustavně“ a nikde není napsáno, že převážně je „přesně 50,1 % a víc“ nebo že soustavně znamená „minimálně pět dní následujících po sobě, a to opakovaně s přestávkami ne delšími než 10 dní, a to tak, že během pěti dnů celková doba přesahuje 40 hodin tak, že alespoň jeden den se vyskytla nepřetržitá činnost po dobu 4 hodin“... České právní kutilství k takovým výkladům má, bohužel, sklony – což jsme ostatně viděli při každém vyhlašování koronavirových opatření.

Proč je důležité chápat smysl neexaktních pojmů se ukazuje právě zde. Mnohé reakce totiž byly ve stylu „dáváte na web RSS, a teď nadáváte někomu za to, že ho používá!“

Dobrá odpověď je skrytá například v pravidlech používání RSS u serveru Aktuálně.cz. Ocituju: „RSS kanály poskytuje Aktuálně.cz výhradně pro osobní potřebu a nekomerční účely. Jakékoli komerční využívání obsahu serveru Aktuálně.cz nebo jeho částí bez předchozího písemného souhlasu vydavatele Economia, a.s. je zapovězeno.“

Osobní potřeba a nekomerční účely jsou přesně ty pojmy, které v konečném důsledku odlišují RSS čtečku od FlashNews.

RSS kanál Aktuálně.cz budu využívat já, fyzická osoba, pro svou potřebu. Abych ho mohl využívat, použiju k tomu technický prostředek, v tomto případě čtečku. Bez ohledu na to, jestli jde o samostatnou aplikaci, nebo součást např. mailového klienta, či online aplikaci. Já jsem ten, kdo iniciuje odběr, já jsem ten, kdo zadá do čtečky, aby odebírala kanál, který chci.

Toto FlashNews neumožňují; nabízejí svůj výběr, který nemohu ovlivnit. Mohu ovlivnit jen to, co z výběru chci odebírat. Pokud by FlashNews byly opravdu RSS čtečka, tak jim chybí jeden podstatný rys, totiž možnost přidat RSS kanál, který chci sledovat.

Pro další rozdíl se můžeme podívat do Etického kodexu přebírání a využívání cizího obsahu, na kterém se dohodli členové SPIRu – tedy mj. právě ti vydavatelé. V tomto kodexu je popsána a vyjmenována velká část toho, po čem se diskutující pídili. 

Kodex například podporuje šíření obsahu: „Zejména by nemělo být neoprávněně bráněno svobodné činnosti bloggerů a dalších soukromých osob, které využívají cizí obsah nahodile, resp. jej nevyužívají za účelem přímého či nepřímého hospodářského prospěchu a zároveň nezpůsobují původci obsahu žádnou újmu. Proto by mělo být pravidlem, že pokud dojde k tomu, že jiný subjekt – nikoliv ve zlém úmyslu nebo za účelem dosažení hospodářského prospěchu i využije cizí obsah v rozporu s právními předpisy či tímto kodexem, měl by dostat nejprve řádnou šanci svoje pochybení dobrovolně napravit.

Na druhou stranu Kodex jasně říká, že „to, že původci obsahu nabízejí svůj obsah pro konečné uživatele – návštěvníky svých stránek – zdarma, neznamená, že kdokoliv může s takovým obsahem sám dále nakládat a přebírat jej, aniž by k tomu získal souhlas původce takovéhoto obsahu”. 

Takže když blogger nasdílí článek, nebo Fanda Vomáčka pošle článek na sociální síť, je to nahodilé užití a není to za účelem přímého či nepřímého hospodářského prospěchu. Což je zároveň odpověď na otázku: „Proč to nevadí u Twitteru a dalších…“ Ono to do určité míry vadí, ale Twitter nestahuje obsah článků systematicky (důležitý rozdíl: systematicky vs nahodile), dělá to pouze v případě, že článek někdo sdílí, a když publikuje jeho náhled, má vydavatel možnost ovlivnit, co z něj ukáže (pomocí tzv. meta tagů).

Argument „dělá to Google, a proti tomu nikdo neprotestuje“ pak pouze ukazuje neznalost reálií, protože proti chování Googlu se protestuje intenzivně. Cílem není takové chování úplně zakázat, ale dobrat se stavu, kdy to bude pro obě strany výhodné, tedy nějaké samoregulace a chování, které si sám Google na začátku napsal na štít: „Don’t Be Evil“.

FlashNews jsou s tímto kodexem hned v několika bodech v rozporu, což ostatně samotný SPIR říká ve svém aktuálním stanovisku k celé kauze.

Dalším zásadním rozdílem FlashNews proti RSS čtečce je fakt, že FlashNews stahují kompletní obsah článku, ne jen to, co je v RSS, tento obsah dále zpracovávají a publikují. Jako příklad může posloužit můj předchozí článek, kde jsem zhruba v půlce textu zmínil Petra Šimůnka, Josefa Pazderku a magazín Forbes. Tato informace v RSS není:

Přesto se objevila na webu FlashNews:

Pokud by platilo, že FlashNews používají pouze RSS, jak někteří v diskusi tvrdili, tak se k těmto informacím neměly jak dostat. Argument „je to jen čtečka a využívá jen to, co je v RSS“ tímto padá.

Poslední zásadní rozdíl mezi RSS čtečkou a FlashNews je ten, že RSS čtečka je nástroj pro koncového uživatele, který může jejím prostřednictvím spravovat svůj seznam RSS kanálů a konzumovat jejich obsah. A taky to dělá. Když se podívám například na webovou aplikaci Feedly, nenajdu tam „přehled zpráv z vybraných zdrojů“, ale informace o tom, jaké výhody mi přináší používání Feedly.

FlashNews ale o sobě tvrdí, že „tady najdeš vše, co tě zajímá, na jednom místě“. Není potřeba být Sokrates, abyste viděli fundamentální rozdíl proti „nástroji na správu odběrů RSS kanálů pro osobní potřebu uživatele“. Ne, není to jen marketingové vyjádření, je to opravdu podstata FlashNews. FlashNews se jako „centrum dění“ nejen prezentuje, ale také se tak chová. Vytváří dojem, že tam je to místo, kde najdete vše, co vás zajímá, takto se i prezentuje a naplňuje veškeré znaky – ano, agregátoru!

Cílem agregátoru je, aby k nim chodili lidi pro obsah, který není jeho. Cílem RSS čtečky je dát rozhraní pro práci uživatele s jeho osobním seznamem RSS kanálů. Proto není „byznys“ RSS čteček pro vydavatele žádný problém. RSS čtečka se v tomto chová, technicky vzato, jako webový prohlížeč. Je to nástroj, kterým uživatel přistupuje k obsahu na svou vlastní žádostpro vlastní potřebu.

Rozdíl možná není patrný na první pohled – ale to ani v nejmenším neznamená, že žádný není. 

Spor s FlashNews se nakonec povede jinde, což je dobře. Jen doufám, že se mi podařilo alespoň někomu vysvětlit, proč je argument „nedělají nic jiného než RSS čtečky“ pomýlený.

SDÍLET