Tomášek: Evropská pravidla nemusejí být ta nejlepší. To platilo a platí | info.cz

Články odjinud

Tomášek: Evropská pravidla nemusejí být ta nejlepší. To platilo a platí

NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí její katedry evropského práva profesor Michal Tomášek v šestém díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě glosuje počátky českého bankovnictví a vzpomíná na své zážitky z Komerční banky, kde působil jako poradce pro EU, a také z Bankovní asociace: „Vytvořila se první vlna kandidátů na členství v EU, tzv. „lucemburská skupina“, složená ze šesti jmenovaných zemí včetně České republiky. Budiž podtrženo, že mezi nimi chybělo Slovensko. Jeho absence v první vlně předpokládaných kandidátů na členství v EU nebyla dobrou zprávou ani pro Slováky, ale ani pro Čechy.“

Je paradoxem, že historicky nové postavení naší země jako kandidáta na členství v EU až do poloviny roku 1997 nijak neakcelerovalo proces sbližování českého práva s právem EU. Proč tomu tak bylo, je těžké posoudit. Nejpravděpodobnějším vysvětlením může být, že v letech 1996 – 1997 byla Evropská unie primárně orientována na jiné úkoly, zejména na připravované zavedení jednotné měny euro. Na straně České republiky byly hlavními příčinami zpomalení procesu sbližování práva narůstající ekonomické problémy, které vedly koncem roku 1997 až k vládní krizi a k pádu vlády Václava Klause.

V průběhu roku 1997 se tak v jednáních orgánů EU projevovaly značné nejasnosti, jakým způsobem bude EU vyhodnocovat připravenost jednotlivých kandidátských zemí na členství v EU. Odpověď měl dát dokument s názvem Agenda 2000, který byl schválen na zasedání Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997.

Agenda 2000 původně plnila úkol interního materiálu zaměřeného na reformu strukturálních fondů unie, společné zemědělské politiky a koncepci finančního plánu do roku 2006. Součástí této zprávy se ale ve finále příprav na summit stalo také hodnocení kandidátů. Následkem toho bylo rozhodnuto otevřít rozhovory o vstupu s Českou republikou, Maďarskem, Polskem, Slovinskem a Estonskem, společně s již dříve Komisí doporučeným Kyprem.

Kandidátské země se v Lucemburku ale také dověděly, že předložené hodnocení je sice pro některé z nich příslibem k otevření přístupových rozhovorů, ale současně že se nejedná o konečné a trvalé posouzení jejich způsobilosti ke členství v EU. Oznámení EU, že hodnotící zprávy budou pokračovat, znamenal odklon od prozatím ustáleného postupu. Vytvořila se tak první vlna kandidátů na členství v EU, tzv. „lucemburská skupina“, složená ze šesti shora jmenovaných zemí včetně České republiky. Budiž podtrženo, že mezi nimi chybělo Slovensko.

Slovensko chybělo

Absence Slovenska v první vlně předpokládaných kandidátů na členství v EU nebyla dobrou zprávou ani pro Slováky, ale ani pro Čechy. Ponechám teď stranou obecně politický pohled, ale v bankovní komunitě panovaly velmi silné česko-slovenské vazby, takže nevyváženost příprav na členství v EU hrozila komplikacemi.

Také na zasedání Bankovní federace EU v Bruselu jsem jako český zástupce opakovaně namítal potřebu rovnoměrného přístupu k negociaci členství s Českem i se Slovenskem. K nápravě situace došlo až koncem roku 2001 na zasedání Evropské rady v belgickém Laekenu, které definovalo tzv. „laekenskou skupinu“, jejíž součástí bylo deset zemí včetně Slovenska, ale také Slovinska, Litvy nebo Lotyšska.

Pro mnohé pozorovatele bylo složení laekenské skupiny překvapující kombinací všestranných očekávání. Členské státy EU projevily zájem o masivní a pokud možno jednorázové rozšíření, a tak do laekenské skupiny včlenily co největší počet kandidátů. Současně se potvrdily obavy kandidátských zemí, že bude pokračovat jejich hierarchizace, protože do laekenské skupiny nebylo zařazeno Bulharsko a Rumunsko.

Složení lucemburské skupiny kandidátů na členství avizoval 16. července 1997 předseda Evropské komise Jacques Santer před Evropským parlamentem, kde současně přednesl zprávu o připravenosti příslušných kandidátských zemí na vstup do EU. Za několik dnů mně její kopii předal velvyslanec a vedoucí delegace EU v Praze Joannes ter Haar. Zvláštní význam pro nás měly samozřejmě pasáže týkající se bankovního sektoru.

Český bankovní sektor prošel podle Santerovy zprávy v letech 1993 – 1996 výraznou transformací a konsolidací. Bylo to období zesílených požadavků na stabilitu bankovního sektoru, včetně posílení náležitých prvků bankovního dohledu. Hodnocené období zpráva charakterizovala upřesňováním funkce evropských standardů a posilováním soutěžeschopnosti českých bank v evropském prostředí.

Současně ovšem připomněla, že byla ukončena toliko formální reforma bankovnictví, ale že bude nutná ještě další restrukturalizace. Konkrétně uvedla, že české bankovní standardy jsou sice v podstatě slučitelné se standardy EU, ovšem poukázala na některé odchylky v oblasti kapitálové přiměřenosti, ukazatelů platební schopnosti a obezřetného dohledu ze strany ČNB.

Evropská pravidla nemusejí být ta nejlepší

O jinak nezáživných pravidlech kapitálové přiměřenosti tu píšu proto, že právě na jejich příkladu jsme si uvědomili, že evropská unijní pravidla nemusejí vždy být to nejlepší z nejlepšího. Pasáže Santerovy zprávy týkající se českého bankovního sektoru byly pozorně analyzovány všemi odbornými komisemi Bankovní asociace. Komise pro evropskou integraci pod mým předsednictvím se jimi zabývala opakovaně, ale došla k nejednoznačným závěrům.

Už na zasedání této komise 13. května 1997 v Liberci vyjádřili někteří odborníci názor, zda se požadavky kapitálové přiměřenosti podle evropského práva nejeví být ve světle celosvětového vývoje jako poněkud zastaralé. Zasedání komise pro evropskou integraci 29. září 1997 v Brně navštívil člen Prezídia Bankovní asociace Richard Salzmann, aby zevrubně informoval o zasedání Mezinárodního měnového fondu v Hongkongu. Hlavně o nových směrech ve vývoji výpočtu kapitálové přiměřenosti pro úvěrové riziko.

Připravované standardy, které vstoupily do dějin bankovnictví o dva roky později jako basilejská kapitálová pravidla, byly daleko sofistikovanější než dosavadní směrnice EU a sama EU se jim musela přizpůsobovat.

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.


V SERIÁLU NOVÉ CESTY K EVROPĚ JIŽ VYŠLO:

Ekonomika měla předbíhat právo. V Komerční bance to ale neplatilo. Nové cesty k Evropě Michala Tomáška 1 

Tomášek: Když euro mohlo být eurodolar, euromarka nebo delors. Nové cesty k Evropě 2

Tomášek: Poděkoval jen Zeman, o regulaci jsme ale poučili i mnohé jiné politiky

Tomášek: Britské banky chtěly referendum o „euru“. Byly přesvědčeny, že by došlo na konec libry

Tomášek: Kvůli euru se pumpovaly peníze i do španělské ekonomiky

Tomášek: Když mi v Bruselu připadalo, že naším jediným „právem“ je platit příspěvky

Tomášek: Privatizace bank mohla být zpolitizovaná a zaváněla bankovním socialismem

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud