Tomášek: Privatizace bank mohla být zpolitizovaná a zaváněla bankovním socialismem | info.cz

Články odjinud

Tomášek: Privatizace bank mohla být zpolitizovaná a zaváněla bankovním socialismem

NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí její katedry evropského práva profesor Michal Tomášek v sedmém díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě glosuje počátky českého bankovnictví a vzpomíná na své zážitky z Komerční banky, kde působil jako poradce pro EU, a také z Bankovní asociace: „Politizace bankovního sektoru v naší zemi v polovině 90. let je určitě do budoucna velkým tématem pro historiky. Tím nejsem, jsem toliko pamětníkem, a to ještě nikoliv všeho. Mým úkolem bylo sledovat v bance standardy EU a nezaznamenal jsem, že by nám Evropská unie v tomto ohledu cokoliv přímo vyčítala.“

Koncem ledna 1996 pronesl místopředseda vlády Jan Kalvoda svoji dnes už legendární tezi o „bankovním socialismu“. Měl na mysli hlavně silné propojení majetkové a personální struktury, zvláště v případě Komerční banky a České spořitelny, ve směru management polostátních bank a management dlužných polostátních firem. Jakkoliv jsem jeho obavy v rozhovoru pro časopis Central European Business Weekly z 2. února 1996 označil za přehnané, přehnanými zdaleka nebyly. Rok 1996 byl dle mého názoru počátkem vleklé bankovní krize, kterou vyřešila až doprivatizace velkých polostátních bank. Do budoucna zůstává otázka, zda se nemělo s privatizací bank začít dříve, zda by cena nebyla výhodnější a náklady státu menší.

Za exemplární případ „bankovního socialismu“ byla v září téhož roku podávána kauza Agrobanky. Ta se dostala do problémů s povinnými minimálními rezervami a „velká bankovní čtyřka“, tj. Česká spořitelna, ČSOB, Investiční a poštovní banka a Komerční banka, odmítaly půjčit Agrobance příslušné finanční prostředky. Do věci nakonec zasáhla ČNB, která se rozhodla dát Agrobance záruky za všechny v ní uložené peníze a v případě potřeby poskytnout i překlenovací úvěr. Ve svém vyjádření k tomuto postoji ČNB pro Lidové noviny z 20. září 1996 jsem označil takový postup za souladný se standardy EU.

Ostatně, členské státy EU, jejich centrální banky i ECB o nějakých 15 let později jednaly podobně, aby v dobách dluhové krize zachránily řadu problémových bank. Jejich klienti byli koneckonců také voliči, stejně jako v šestadevadesátém u nás klienti Agrobanky. Viděno v čase, při četbě zmíněného článku Lidových novin zaujme i vyjádření premiéra Václava Klause, který postup ČNB před vypuknutím krize Agrobanky označil za „lajdácký“. Jako by tím naznačoval trhliny mezi ním a guvernérem ČNB Josefem Tošovským, jeho budoucím nástupcem.

Jak se choval Richard Salzmann

Politizace bankovního sektoru v naší zemi v polovině 90. let je určitě do budoucna velkým tématem pro historiky. Tím nejsem, jsem toliko pamětníkem, a to ještě nikoliv všeho. Mým úkolem bylo sledovat v bance standardy EU a nezaznamenal jsem, že by nám Evropská unie v tomto ohledu cokoliv přímo vyčítala. Ostatně, jak jsem již uvedl, o několik let později se chovala obdobně. V té době byl Richard Salzmann zvolen senátorem za ODS a tím nastala i diskuze o politizaci Komerční banky i o tom, zda by neměl z funkce jejího šéfa odstoupit. Nakonec tak učinil, ale podle jeho kritiků prý pozdě.

Zhruba v době, o níž tu píši, se na mě obrátila jedna zahraniční nadace spřízněná s ODS se žádostí uspořádat v Komerční bance zjevně politickou akci. Když jsem odmítl, stěžoval si na mě její ředitel přímo Richardu Salzmannovi. Ten mi stížnost postoupil k vyřízení, čímž mi dal de facto za pravdu. Pro někoho to může být chabý důkaz jeho apolitického chování jako bankéře, ale já jinými příklady nedisponuji.

Jak jsem již zmínil, krize Agrobanky otevřela diskuzi o stavu našeho bankovního sektoru. Některé komentáře uváděly, že „do stojatých vod našeho bankovnictví vnesly trochu dravého podnikatelského ducha“. Velmi dobrou analýzu přinesl německý Handlesblatt z 19. září 1996, podle něhož krize Agrobanky nastolila tři základní otázky. „Zaprvé je to postup privatizace velkých českých bank, který je již delší dobu na pořadu dne, ale stále se nehýbe z místa. Zadruhé je nutno konstatovat, že zlepšení mezinárodního hodnocení, o něž české banky usilují, se zřejmě pozdrží. Zatřetí pak bude muset vláda a centrální banka zpřísnit kontrolu jednotlivých komerčních bank, jejich úvěrů a investičních fondů“.

Zkušenosti Tuniska

O deset let později, v lednu 2006 jsem vedl českou část společné mise naší, belgické a francouzské bankovní asociace do Tunisu k problémům privatizace komerčních bank. Tuniský bankovní sektor byl v podobné situaci, jako o deset let dříve ten český: 40 % trhu tam držely banky s majoritní účastí státu. Ještě před odletem mi dal Miroslav Singer podklady k řešení problémů špatných úvěrů v našich bankách, jimiž jsem Tunisany doslova okouzlil. K velkému údivu belgických i francouzských delegátů nás dokonce dvakrát přijal guvernér tamní centrální banky.

Ovšem výsledky privatizace našich bank jsem ho příliš nenadchl. Myšlenku, že by Tunisanům zůstaly nakonec v rukou jenom 2 procenta bilanční sumy bank v jejich vlastní zemi, tak jako nám, označil za nepředstavitelnou. Jeho „inimaginable“ se mi vybaví vždy, kdykoliv si na privatizaci našich bank vzpomenu.

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.


V SERIÁLU NOVÉ CESTY K EVROPĚ JIŽ VYŠLO:

Ekonomika měla předbíhat právo. V Komerční bance to ale neplatilo. Nové cesty k Evropě Michala Tomáška 1 

Tomášek: Když euro mohlo být eurodolar, euromarka nebo delors. Nové cesty k Evropě 2

Tomášek: Poděkoval jen Zeman, o regulaci jsme ale poučili i mnohé jiné politiky

Tomášek: Britské banky chtěly referendum o „euru“. Byly přesvědčeny, že by došlo na konec libry

Tomášek: Kvůli euru se pumpovaly peníze i do španělské ekonomiky

Tomášek: Když mi v Bruselu připadalo, že naším jediným „právem“ je platit příspěvky

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud