V Maďarsku se sypala sůl do ran Západu. V Kremlu nemusejí vymýšlet nové problémy, stačí využít těch, co jsme si udělali sami

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V Budapešti se minulý týden konala zvláštní konference. V záhlaví měla slovo „konzervativní“, ale nejvýznačnější evropští představitelé tohoto ideového proudu na ní chyběli. Dost možná už jste o ní ve zprávách slyšeli, ale stojí za to se k ní v pár odstavcích vrátit, protože šlo o akci, která perfektně ukazovala protiklady a otevřené rány západního světa.

Setkání se konalo v rámci Conservative Political Action Conference (CPAC), což je od roku 1974 pravidelné jednání konzervativních politiků a aktivistů původně v USA, později i v jiných zemích. V Budapešti se uskutečnilo podruhé (poprvé loni).

Poslední dobou jsou tyto konference spojeny především se jménem Donalda Trumpa, jenž na nich šestkrát po sobě zvítězil v anketě o nejpopulárnějšího představitele konzervativního hnutí. V minulosti třikrát vyhrál třeba Ronald Reagan. Nejde o nedůležitou událost.

Ve Spojených státech mají jednání CPAC prvořadý význam, v Maďarsku se ale fórum ocitlo na pokraji zájmu. Neúčastnila se ho žádná z hvězd současné evropské konzervativní politiky. Nepřijel polský premiér Mateusz Morawiecki ani jeho stranický šéf Jaroslav Kaczynski, chyběl český předseda vlády Petr Fiala i italská premiérka Giorgia Meloniová. Z frakce Evropských konzervativci a reformistů přijeli pouze dva politici španělské strany VOX. Evropskou lidovou stranu zastupoval jen slovinský expremiér Janez Janša.

Proč konzervativci starého kontinentu CPAC v Budapešti vesměs ignorovali, je zřejmé. Pod patronátem maďarského premiéra Viktora Orbána dostala akce nálepku „proruská“, což je pro ODS, PiS, Bratry Itálie, CDU, CSU a další zcela nepřijatelné. Tím větší prostor na konferenci dostali ti, kteří odmítají podporu Ukrajiny v obraně proti agresorovi a vůbec imperativ, že Západ čelí strategickém střetu s ruskými a čínskými autokraty. Nechyběl třeba exprezident Václav Klaus – ačkoliv nevystoupil s projevem.

Konference nabídla výjimečnou příležitost blýsknout se bývalému předsedovi vlády Andreji Babišovi. Toho by mezi konzervativními lídry sotva kdo čekal (ostatně sám se ohradil, že ho takto pořadatelé označili). Na evropské úrovni jeho ANO patří do frakce liberálů, doma stojí na pozici socialistů, on sám pak je kovaný populista, který je ochoten říkat cokoli a stylizovat se do jakékoli role, pokud bude mít naději, že mu to získá nějaké hlasy. Tuhle šanci využil dokonale a přednesl ostrý projev namířený zejména proti Green Dealu.

Dávná tajemství Nilu, krvavé konflikty a nesnesitelné horko. „Súdán ilustruje, co se dnes ve světě děje. Padá hranice mezi lokálním a globálním“

Hlavním řečníkem se pochopitelně stal Viktor Orbán. Maďarský premiér sám sebe vylíčil jako úspěšného bojovníka s progresivismem, přičemž vítězný recept shrnul stručně: „Před volbami je potřebné napsat na vlajku velkým písmem ‚no migration, no gender, no war‘.“ Mimoděk tím vystihl, v čem je problém – jak s jeho konferencí, tak s evropskou politikou. Nelegální migrace nebo protežování „genderové ideologie“ ve školách jsou velké chyby EU. A Orbánovým hříchem zase je nadbíhání Rusku.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Čím si liberální mainstream sám podráží nohy?
  • Proč v Kremlu nemůžou být spokojenější?
  • Co s tím Evropa může dělat?
sinfin.digital