Babiš v kleštích: Turka obětuje snadno, Macinku ale „popravit“ nesmí. I kdyby si to sám přál

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) je pro ANO a jeho lídra klíčové. Tečou tudy stamiliardy, má významné kompetence v oblasti zemědělství a chemického průmyslu a důležité postavení v rámci vyjednávání v Unii. Jenže když Babiš místo jednobarevného kabinetu zvolil koaliční, něco pustit musel a zjevně měli Motoristé velkou tlačenku, nejspíš i od uhlobarona Pavla Tykače, sponzora Institutu Václava Klause, který je jejich „guru“.

Řekněme si rovnou: klimatické lobby se nemá ustupovat a ani prezident tu nenajde dobrý a obhajitelný důvod, proč případně Macinku vetovat. Jiný ideový názor nemůže být důvodem k nejmenování ministra, pokud za ním stojí premiér. Nesrovnávejme tento případ s tím Turkovým, tam jde o bezpečnostní rizika, ohrožení národních zájmů a mravní selhání, což opravňuje hlavu státu ho odmítnout. U předsedy Motoristů je to jiné. Ale pro Babiše možná horší.

Za prvé, Motoristé mají v oblasti životního prostředí hodně jiný program než vítězné hnutí. Chtějí rušit zelené dotace, nejsou vstřícní k národním parkům a ohrožují politické zájmy dominantního člena vlády, jemuž by narušili plnění volebních slibů. Včetně mimořádně důležitého snižování ceny regulované složky elektřiny, jež se má platit z Modernizačního fondu pod MŽP.

Za druhé, resort životního prostředí má hodně společného s podnikáním v zemědělství a chemii, a tedy přímý vliv na Babišův byznys. Ostatně i proto dříve vybral za ministra bývalého ředitele jedné z firem Agrofertu Richarda Brabce. Ten ovšem uspěl, ekologové ho respektují (a rádi by ho na tomto postu viděli znovu), zatímco k Petru Macinkovi cítí nepřekonatelný odpor.

Za třetí, v ANO mají Macinku za radikálního amatéra, který se může chovat jako příslovečný slon v porcelánu a fatálně pošramotit vztahy kabinetu s Bruselem i s domácí (velmi mocnou) zelenou lobby. Byť oba subjekty pojí odpor ke Green Dealu a specificky k povolenkám EU ETS II, Babiš potřebuje, aby s ním někdo mluvil a aby nedejbože nevyschly unijní penězovody.

Toto všechno jsou důvody, proč Andrej Babiš projevil u něj až nezvyklou vstřícnost k zástupcům ekologických iniciativ. Rychle je přijal a evidentně udělal vše pro to, aby je uklidnil a v rámci možností jim vyšel vstříc. Jenomže to, co je pro ně nejdůležitější – tedy Macinkovu hlavu a obecně přenechání MŽP jiné straně než Motoristům – jim dost dobře dát nemohl, takže nezabránil pokračování příprav na nedělní demonstraci.

Macinka je předsedou kýžené koaliční strany. Což představuje pro Babiše zásadní problém. Navíc ví, že musí obětovat čestného prezidenta Motoristů Turka. Přesunout jim ještě lídra na jiné ministerstvo by se rovnalo vyhlášení války… Ekologové a velká část novinářů tohle nechápou – nebo se tváří, že nechápou. Nejde o to, jak vhodní či nevhodní jsou nominanti „motorek“. Něco takového by je prostě objektivně ponížilo a klidně by mohli prásknout dveřmi.

Tipnu si, že být to na vítězi voleb, méně by mu vadil problém na zamini než na životním prostředí. Říká, že zahraniční politiku chce určovat sám, neboť jde o „šéfovskou věc“ (což platilo i u jiných premiérů). A není jisté, zda si dost uvědomuje, o jak prestižní post jde (byť má jen málo peněz a mocensky nehraje prim). To MŽP je daleko cennější „kořist“. Jenomže marná sláva, „ikona“ Motoristů je neudržitelná a v posledku by s ní narazil i na Hradě.

Kromě toho, předseda je prostě předseda a tím pádem je „chráněnou osobou“. Ostatně Ivana Bartoše také Petr Fiala odvolal, až když v této funkci skončil, přestože problém s digitalizací stavebního řízení vznikl dříve. I tak ale Piráti odešli z vlády. Není vůbec představitelné, že by Babiš šel proti Macinkovi. Jedině, že by ho přesvědčil, aby si dobrovolně vybral jiný resort. Jenže jaký? I tohle by však způsobilo problémy. Musí na to tedy jinak.

Jaké má předpokládaný nový premiér možnosti? První problém může vyřešit tím, jak se napíše programové prohlášení, což je proces, při němž by ANO mělo mít jednoznačně navrch a obhájit si své priority. Ekology alespoň částečně uklidní nominací „vhodných“ náměstků, kteří zároveň pohlídají plnění politických zájmů hnutí. A bude s aktivisty dále vyjednávat, jak už slíbil, což oni také kvitovali při odchodu z centrály hnutí.

Co se týká Agrofertu, tato problematika se spojí s tou první i třetí. Pro jeho majitele je důležité prosadit si v MŽP své programové cíle – a zabránit tomu, aby Macinka zničil naši reputaci a pozici v Evropské unii. Zde se zájmy Babiše částečně protínají s těmi, jež mají zelené iniciativy, se kterými se ANO neshodne obsahově, ale aspoň formálně. Určitě nebude chtít být v Bruselu za vyvrhela, čímž půjde „zelenému vlkovi“ na ruku, byť ho zcela nenakrmí.

Andrej Babiš má hodně důvodů s ekology jednat, ale žádný ustoupit jim v jejich zásadním požadavku, jímž je odmítnutí Petra Macinky – a obecně i Motoristů v nároku na ministerstvo životního prostředí. To by rovnou mohl chystanou koalici zabalit a začít jednat v jiném formátu. Protože ale nemá jinou alternativu, nepřichází to v úvahu. Ne, dokud jak ANO, tak končící vláda setrvají na svém zásadním odporu spolu o čemkoli mluvit.

Jakkoli Macinka působí svým způsobem Babišovi horší problémy než Turek, platí, že i kdyby zelené trakaře padaly, tak pokud se ustaví kabinet ANO, SPD a Motoristé, on musí nastoupit na životní prostředí. Možná mají obhájci Green Dealu pocit, že se jim někdo chystá rozbořit mraveniště, ale marná sláva, takto prostě dopadly volby. A jiné vládní uspořádání není na obzoru.

Moc nemůže zůstat ležet na chodníku, musí být někým vlastněna. Nakonec úplně hlavním zájmem Andreje Babiše je, aby oním někým byl on, takže když nemá jinou možnost, ta koaliční koza musí zůstat celá. Doslova za každou cenu. I kdyby třeba měly „motorky“ polít Zelený úděl benzínem a zapálit.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.