KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Zdvojnásobil státní dluh i svůj majetek.” Tato stručná, ale informačně výživná věta by mohla být premiérským epitafem Andreje Babiše. Zatímco on si polepšil o miliardy korun, každý občan včetně kojenců dostal od něj „naloženo“ dalších 150 tisíc v dluzích. Ještě pořád opozice hledá úderné motto do voleb? Vždyť se samo nabízí! „Vyrabovaná země – Česko chudne, premiér bohatne”.
Opoziční „Pětka“ pořád působí, že se chystá na bakalářskou práci z rétoriky, ne na volby. Ano, lépe či hůře prezentuje svůj program, věcně kritizuje vládní přešlapy a je na tom vidět pracovní vypětí a snaha. Ale údernost a schopnost vybudit emoce nikde.
Bez tvrdé negativní kampaně to ale nepůjde. Lidé odnepaměti měnili vládu jen v případě, že vůči ní cítili silný odpor. Jinak převážily touha po jistotě, tendence zachovat status quo, strach z nového. Platilo to v kmenovém uspořádání i za monarchie a v demokracii je to stejné.
Výrazný politik v čele vlády může vždycky sázet na „paradox známého čerta“. Ať je jakkoli špatný, tak ho lidé znají a předpokládají, že jeho případný nástupce nebude nijak lepší a navíc by s ním riskovali, protože je „neznámý“. Kdo chce vystřídat premiéra, musí ho v očích voličů ukázat jako toho o hodně horšího. Proto se voliči v 90. letech dost dlouho vraceli k Václavu Klausovi, i když už dávno nic moc nepředváděl.
Miloš Zeman se dokázal vyšvihnout nahoru tím, že soustavě vytvářel značně zkreslený obraz reality, kterou nazval „spálenou zemí“. Nakonec mu nahrála první ekonomická krize, která zdánlivě potvrdila jeho černočerné líčení stavu republiky. I tak s ním Václav Klaus, pošpiněný a opuštěný mnoha spolustraníky (kteří ODS ubrali ve volbách skoro devět procentních bodů pro Unii svobody), do značné míry dokázal srovnat krok. Právě tím, že „mobilizoval“ a strašil změnou doleva, tedy „novým čertem“.
Ve volbách v roce 2006 dokázala ODS vládu ČSSD správně vykreslit jako marnotratnou, byrokraticky nefunkční a omezující svobodu. Ale to nepřišlo samo. Lidé po řadě let konjunktury ještě nevnímali, jak špatně jim kabinet vládne, neboť se jim zatím nevedlo zle. Mirek Topolánek v nich musel vyvolat vůči socialistům negativní emoce dobře zacílenou kampaní. A ti mu to vraceli, vykreslovali ho jako „pravicového ďábla“, který chudému lidu sebere blahobyt. Obě strany v téhle černé propagandě uspěly a nakonec byl výsledek dost těsný.
